Sociálně demokratické hnutí se od svého počátku a vlastně téměř v celé období svého fungování, potýkalo s mnoha překážkami. Už samotný vznik sociálně demokratické strany před 140 lety nebyl jednoduchý, když si uvědomíme, že tato strana vznikala v době právě probíhající průmyslové revoluce, tedy v době, kdy se začaly měnit poměry sil a to jak v oblasti ekonomické, tak i národně obrozenecké či sociální. Tato strana vznikala v době, kdy dosahovalo někdejší Rakousko-Uhersko jednoho ze svých politických vrcholů, v době, kdy si svoji existenci a sílu začalo uvědomovat dělnictvo, jako hlavní pilíř sociálně demokratického proudu a v době, kdy vrcholil boj o národní uvědomění.

Tyto tři základní pilíře vývoje byly sociálně demokratickému hnutí dány do vínku sudičkami, které stáli u kolébky nového názorového proudu v Českých zemích. Tyto pilíře toto hnutí od počátku determinovali a zároveň mu dávaly sílu přežít budoucí útrapy. Sociálně demokratické hnutí bylo trnem v oku jak obstarožní C. a K. monarchii, ta k následujícím totalitním režimů fašistickému a následně komunistickému. Členové a příznivci tohoto hnutí trpěli za své ideály ve všech těchto režimech a na oltář jak vlasti, tak i třídy, kterou prezentovali, přinášeli nemalé oběti. Toto si prosím uvědomme právě v den 140. výročí vzniku sociálně demokratické strany v Českých zemích.

Když sociální demokraté přežili tyto režimy, došlo na přelomu let 1988 a 1989 k obnově činnosti této tradiční levicové strany. Po prvních euforických letech, kdy ČSSD začala znovu legálně působit na politické scéně pod vedením Jiřího Horáka, stal se jejím předsedou Miloš Zeman, politik, který pozvedl ČSSD ze zapomnění na cestu zpět do Strakovy akademie hlavním vchodem. ČSSD tak v letech 1996 až 2002 zažila své první znovu vzkříšení. Po tomto období následovaly léta stagnace pod vedení předsedů Špidly a Grosse. Strana se dostala do prvního polistopadového poklesu. Díky nástupu nového předsedy Jiřího Paroubka se začala strana znovu zvedat a udávat krok prvním snahám o návrat na výsluní politické scény. Bohužel, tak jak nadějně bývalý předseda Paroubek začal, tak i neblaze skončil. Propad z cca 74 na 50 mandátů po volbách 2010. Po této etapě následoval druhý propad ČSSD, když se předsedou strany stal další introvert Bohuslav Sobotka. Strana ve volbách 2013 sice zvítězila, ale její pozice byla značně oslabena a po posledních volbách skončila na pozici nevýznamného politického subjektu s 15 mandáty.

Logicky tak musel započít další z pokusů o obrodu, kdy nevýrazného Bohuslava Sobotku a jeho vedení vystřídalo duo Hamáček-Zimola. Tento tým se pokusil v průběhu 7 týdnů dojednat vládní spolupráci s vítězným hnutím ANO Andreje Babiše. Po náročných jednáních v oblasti programové došlo i na rozdělení ministerských pozic. ANO nabídlo oslabené ČSSD 4 posty – ministerstva zahraničí, obrany, školství a kultury. Vyjednávací tým ve složení Hamáček-Zimola tuto nabídku jako neadekvátní odmítl a trval na 5 ministerstvech a to ne z důvodu nějakých přehnaných ambicí, ale především z důvodu, že pokud se má ČSSD podílet na vládě, tak nemůže přistoupit na nabídku ministerstev, která zahrnují nemalý okruh problémů, ale zároveň nenabízí ekonomické řešení těchto problémů.

A vývoj šel dál, poslední nabídka ministerstev je sice zajímavá, ale neřeší základní problémy, kterým se věnuje ČSSD, tedy jak dál prosazovat zájmy lidí práce a to vč. zajištění finančních zdrojů pro tyto snahy. Činnost ministerstev jako je kultura, spravedlnost či zahraničí nemá přímý vliv na každodenní život občanů. Ministerstva práce a sociálních věcí a zemědělství tuto možnost mají, ale zase zde chybí návaznost na financování záměrů na těchto ministerstvech. Co je však podstatnější, předseda ANO, Andrej Babiš odmítl dát jakoukoliv záruku k tomu, že odstoupí, ukáže-li se jeho obvinění jako oprávněné a též zde chybí záruka, že ANO pouze nevyužije hlasy ČSSD k schválení vlády a nebude dále obcházet ČSSD při vládnutí za pomoci hlasů SPD a KSČM. Tak či tak, současná nabídka ze strany ANO byla nepřijatelná a vedla k zastavení dalších kroků, které měly směřovat k společné vládě ANO a ČSSD za tiché podpory KSČM. ANO je sice neoddiskutovatelným vítězem voleb, ovšem zapomíná na to, že ČSSD je v současnosti jedinou stranou, která je ochotná jednat o své účasti ve vládě, když toto angažmá odmítli ostatní strany víjma SPD, s kterou odmítá do otevřené koalice jít zase právě ANO. Nyní záleží na vedení ANO, jak si situaci vyhodnotí a jak se k dalšímu vývoji postaví.

ČSSD sice ukončila jednání o případné vládě s ANO, ovšem nezavírá na rozdíl od jiných stran dveře k vyjednávání definitivně, protože si uvědomuje svoji historickou odpovědnost k občanům ČR, tak jako již prokázala v minulosti. ČSSD je připravená jednat, ale za podmínek rovný s rovným s vědomím si skutečnosti, že větší síla mandátů je na straně ANO, kterou však vyvažuje ochota ke kompromisům a hledání co nejlepšího řešení situace v zájmu občanů ČR.

Pokračující 40. sjezd ČSSD, který se konal, v Hradci Králové právě v den 140. výročí vzniku Českoslovanské strany sociálně demokratické v hostinci U kaštanu na straně jedné schválil ukončení dalších vyjednávání s ANO o vládě ve stávajících mantinelech, ale na straně druhé vyslal jasný signál, že ČSSD, která usiluje o obrodu své politiky, chce i do budoucna být stranou demokratickou a státotvornou, tak jak byla v uplynulých 140 letech.

Nové vedení strany se vrací k zásadám, na kterých ČSSD před 140 lety vznikla, hlásí se k jasným demokratickým principům plurality názorů, které v ČSSD vždy byly a zahrnovaly různé názorové proudy od středu do leva. Právě volba předsedy a místopředsedů jasně ukázala, že je možné spolužití různých názorových proudů a že i delegáti 40. sjezdu si uvědomují, že různost uvnitř a jednota navenek je základem ČSSD. Skladba místopředsedů tomuto faktu napovídá, stejně jako zastoupení regionů. Jediným snad doposud nedořešeným nedostatkem je to, že se nepodařilo zajistit dovolbu posledního místopředsedy či místopředsedkyně, který by měl zastupovat jeden z moravských krajů. V současnosti jsou ve vedení zastoupeny kraje Středočeský (vč. Prahy), Jihočeský, Pardubický, Vysočina, Ústecký a Jihomoravský. Tím je poměr českých a moravských krajů 5 ku 1 což dostatečně nereflektuje význam moravských krajů. Nejbližší ÚVV by mělo tento nesoulad narovnat a to buď ve prospěch Olomouckého kraje (Staněk) nebo Moravskoslezského (Vajdíková). Je pravda, že v minulosti měla Morava, nebo spíše Jihomoravský kraj ve vedení ČSSD větší zastoupení, než by mu náleželo, ale chceme-li pestrost názorů a krajů, chceme-li se poučit z nedávných chyb, kdy byly umlčovány nepohodlné názory či ostrakizovány neposlušné organizace vymykající se kontrole ústředí, nelze začít tím, že se upozadí role moravských krajů. Mohl by tak vzniknout potencionální problém do budoucna, který by mohl nahradit třenice mezi názorovými proudy třenicí mezi Čechami a Moravou což si nikdo z nového vedení nepřeje. ČSSD se tak na svém 40. sjezdu vydala cestou restartu sociálně demokratické politiky, politiky, která se zastává zájmů lidí práce, politiky názorové pestrosti a regionální citlivosti. V rámci ČSSD je možné a nutné soužití a soutěž myšlenek mezi městskými levicovými liberály (občas pejorativně označovanými jako pražská kavárna), tradičními sociálními demokraty (občas pejorativně označovanými jako národní socialisté). Nový kurz ČSSD jasně ukazuje, že je možné se oprostit od umělé „jednoty“ a nahradit ji pluralitou názorů uvnitř a jednotným hlasem vně strany. Věřím, že tento nový kurz s lidmi nezatíženými minulostí může oslovit občany a vrátit tak ČSSD mezi hlavní hýbatele politické scén v ČR. Pouze čas ukáže, zda vykročila ČSSD na svém 40. sjezdu správným směrem a za sebe si mohu jako dlouholetý sociální demokrat (v člen od roku 1998) přát, aby tomu tak bylo. Restart sociálně demokratické politiky v českých zemích započal!

(převzato z Profilu)