Říjnový předběžný odhad Ministerstva financí předpokládal meziroční růst ekonomiky o 4,5 %, což je od roku 2008 nejlepší výsledek. Jakoby šlo o definitivní tečku za recesí vyvolanou světovou finanční krizí právě z roku 2008. Zásluhy za tyto výsledky si ráda přičítá současná vláda.

Růst HDP nebo růst blahobytu

Změna HDP nevypovídá nutně o změně blahobytu. HDP zachycuje množství vyprodukovaného zboží za služeb a za určité období. Růst množství znamená však růst blahobytu jen tehdy, kdy jde o věci, které skutečně potřebujeme a poptáváme. To bezpochyby splňuje produkce nakupovaná domácnostmi. Naopak u vládních nákupů je to dost na pováženou. A tím se dostáváme k tomu, čím byl tažený růst v minulém roce.

V roce 2015 definitivně končilo programové období 2007 – 2013 (dotační sedmiletka EU), tedy končila možnost čerpat dotace z prostředků vyhrazených na rok 2013. To samozřejmě motivovalo stát dotáhnout co nejvíc dotačních projektů a to se promítlo do čerpané částky. V loňském roce proteklo státním rozpočtem okolo 170 miliard evropských dotací. Obvykle proteče jen okolo 100 miliard.

Nárůst v čerpání dotací oproti roku předchozímu byl okolo 50 miliard. I kdybychom zanedbali možné další vlivy na „naměřená čísla“ za rok 2015 a počítali to jen tak, že za dotace u nás bylo nakoupeno zboží a služby, oněch 50 miliard navíc by se promítlo do růstu HDP více než jedním procentním bodem. Když přičteme efekt intervencí České národní banky, které uměle zlevňují korunu a tím i českou produkci, dostává představa o zásluhách současné vlády vážné trhliny.

Odvrácená strana dotací

Někdo by mohl říct, že je jedno, že jsme takového růstu dosáhli vlivem dotací, hlavně, že k němu došlo. Musí se však vypořádat s několika námitkami:

1. Odvrácenou stranou dotační mince je krádež peněz někde jinde. Vztekáme se, když nám stát chce zvednout daně, ale na dotace se peníze jinak než daněmi získat nedají. Je to hanebnost! Odmítám tvrzení, že z cizího krev neteče. Teče. Když pominu odvody do EU z daní českých občanů, nerozumím tomu, proč by měl být okrádán Němec nebo Lucemburčan, který poctivě chodí do práce a vydělává peníze, abychom tu mohli mít víc cyklostezek.
    
2. Dotace nám zvyšují „ekonomická čísla“, což neznamená nutně růst blahobytu. Investice do infrastruktury, kdy se rychleji dostavují např. dálnice, pravděpodobně k růstu blahobytu přispějí. Nicméně pořádání školení pro školení, výstavba cyklostezek odnikud nikam, má na blahobyt zhruba stejný vliv jako má ohřívání teploměru fénem vliv na venkovní teplotu.
    
3. Nárazové vládní výdaje, stejně jako jakékoliv jiné fiskální i monetární intervence, vedou ke špatným investicím. Pokud stát napřímí výdaje nějakým směrem, firmy se podle toho zařídí, investují do konkrétního vybavení (i lidského). Pokud výdaje poleví, ukáže se, že investice byly marné a stát upadne do další recese.
    
4. Dotace vytváří korupční komunálněkorporativní struktury. Těch se budeme léta těžce zbavovat.
    
5. Investice do potřebné infrastruktury, které se stejně plánovaly provést, stát pravděpodobně předvídal a počítá i s výdaji na jejich údržbu do budoucna. Ale co s projekty, které se dělaly jen kvůli čerpání? Budeme schopni udržovat všechny nové cyklostezky?
    
6. Dotace do soukromého sektoru vytváří neférové prostředí, kde úspěch sklízí úspěšnější žadatel a nikoliv úspěšnější podnikatel.
    
7. Jak vláda vysvětlí propad růstu příští rok, až se vrátí množství čerpaných prostředků na běžnou úroveň? Jak se vypořádá s růstem nezaměstnanosti a špatnou „náladou“?

Bez dotací, ale ve férovém prostředí

Netvrdím jen, že se vláda nemá co chlubit za „papírový“ úspěch minulého roku. Na růstu blahobytu nemá žádné zásluhy. Tvrdím, že na dotacích se úspěch ani stavět nedá. Vláda má vyjednat změnu přerozdělování tak, abychom do Bruselu nic neposílali a o nic nemohli žádat. Čím dříve to udělá, tím dříve se začne budovat hospodářský úspěch na pevných základech.

Skutečný, zdravý, stabilní a dlouhodobý růst může zajistit jen příznivé podnikatelské prostředí, bez zbytečné byrokracie, v prostředí přehledné legislativy a nízkých daní.

Radim Smetka,
místopředseda Svobodných