Vážení přátelé, dámy a pánové,

dovolte mi, abych všechny přítomné srdečně pozdravil na tomto pietním shromáždění, kterým si připomínáme již 68. výročí pochodu studentů za svobodu a demokracii na Pražský hrad dne 25. února 1948. Někomu se může zdát, že jde již o příliš vzdálenou minulost, ale tento brutálně rozehnaný pochod studentů, kteří byli hned v následujících dnech vyhazováni z vysokých škol a tvrdě perzekuováni nastupující komunistickou diktaturou, má stále své historické poselství i k našemu dnešku.

Nejde zdaleka jen o to, že si dnes stále mnoho lidí nepřipouští či neuvědomuje, že Gottwaldova éra patří po nacistické okupaci k druhé nejtemnější kapitole našich novodobých dějin a že komunistická totalita u nás nezačala srpnem 1968, jak si mnoho lidí nezorientovaných v naší historii často naivně myslí. Bohužel si to někdy snad dokonce myslí i někteří z těch, postižených sice husákovskou normalizací, ale v mládí s nadšeným fanatismem pomáhajících u nás stalinskému teroru na scénu.

A právě tady je smysl toho, proč se věnovat historii a učit se v ní orientovat v zájmu naší přítomnosti. Tady hledejme důvod, proč si připomínat onen studentský pochod na Hrad v únoru 1948. Tehdy se mladí inteligentní lidé rozdělili do dvou táborů. Jedni vsadili na zdravý rozum a sociální instinkt, aby odmítli komunistickou demagogii, zatímco druzí si bez ohledu na svou inteligenci a vzdělání ochotně nechali vymýt mozek a přilnuli fanaticky k ideologii třídní nenávisti. Být pro cokoliv slepě a fanaticky zapálen pouze na základě hesel a teorií a nedívat se kolem sebe a ignorovat historické zkušenosti předchozích generací je velice zrádné.

Dnes je to stejné jako tenkrát a tento problém je nyní i problémem celé Evropy, v níž mocenské řešení mnoha vážných problémů dostává často podobu takřka marxistických experimentů sociálního inženýrství světa povinných kvót, přerozdělování, masivní mediální demagogie a dokonce už i zastrašování lidí opačného názoru. Proto jsem i letos sem přišel, abych projevil obdiv a úctu k demokraticky orientovaným českým studentům z února 1948. Nechť jsou nám kompasem i v dnešních dnech. Čest památce všem obětem společenské politické naivity a především totalitní zvůle a brutality.

Děkuji vám za pozornost.
MUDr. Přemysl Sobotka
1. místopředseda Senátu PČR