Bohužel jsme v současnosti svědky zpochybňování vlastnického práva, které považujeme za jeden z pilířů „euroatlantické demokracie“. Té demokracie, jejíž součástí jsme byli před 2. světovou válkou a ke které jsme se vrátili v listopadu 1989. A jakékoli pokusy tuto nedotknutelnost ohrozit jsou útokem na podstatu naší současné demokracie.

Je pro nás nepřijatelné, že pan primátor Hřib přemlouvá vlastníka areálu žižkovské Kliniky, kterým je státní organizace Správa železniční dopravní cesty, aby svůj vlastní objekt nevyklízel, nezákonné squattery z něj nevyháněl a nerespektoval tak rozhodnutí obecných soudů v této věci.

Jsou pro nás rovněž nepřijatelné výroky spolupracovníka veřejnoprávního Českého rozhlasu pana Orta, který tvrdí, že „fetišizace vlastnického práva je jeden ze základních problémů naší společnosti a že on spolu se squattery jsou pro demokratizaci vlastnictví.“

Vlastnické právo buď je nebo není. Pro jeho existenci není podstatné, zda ho chce někdo uctívat, nebo zbožňovat (fetišizovat) a nelze ho ani demokratizovat, tedy zpřístupnit někomu dalšímu bez projevu vůle vlastníka. Především představitelé státu a veřejné správy by neměli připustit jakékoliv ohrožení vlastnického práva a měli by dát jasně najevo, že kdo porušuje vlastnické právo, je zloděj.

Nedopusťme, aby na vlivu získávala skupina lidí, kteří nemají respekt a úctu k vlastnictví druhých a nějakým zvráceným způsobem se domnívají, že „co je tvoje, to je i moje“, ale přitom „co je moje, do toho ti nic není“.

Poslední rok nám ukázal, že kromě squatterů do této skupiny lidí patří také členové Pirátské či Zelené strany, kteří se v Praze před volbami zviditelňovali napřed „privatizací veřejného prostoru“ a nyní k tomu přidávají krádež soukromého vlastnictví v přímém přenosu a za bílého dne. Aktivisté neboli squatteři z Kliniky prohráli u všech soudů a proto nemají v prostorách co dělat. Dáváme za pravdu komentátorovi Pečinkovi, který tvrdí, že právo je minimem morálky a také jediný možný způsob, jak přežít ve společnosti, kde žijí lidé s různými hodnotami a zájmy.

Jakékoliv zpochybňování soukromého vlastnictví považujeme za krok směřující ne k jeho „demokratizaci“, nebo proti jeho „fetišizaci“, ale za krok směrem ke znárodňování a kolektivizaci, jak je zažili naši rodiče a prarodiče.

V tuto chvíli je jasná jedna věc. Situace kolem Kliniky má zatím jasného poraženého a tím je stát. Stát, který není schopen obhájit své vlastnické právo a postarat se o jemu svěřený majetek, přestože má v rukou řadu nástrojů na jeho vymožení. Jak máme potom věřit, že se dokáže postarat o mnohem obtížněji vymahatelná práva svých občanů.

(převzato z Profilu)