Válka je i výzvou, zda si dokážeme uvědomit, co musíme změnit, abychom obstáli a posunuli se k bezpečnosti i vlastními silami a modernizací. A nejen přežíváním, spoléháním na odvahu Ukrajinců nebo naříkáním nad poměry.“

Formální anexe východní Ukrajiny konfrontovaná prudkou a úspěšnou ofenzivou Kyjeva jsou zlomovým bodem. Uzavřela se cesta zpět jak z hlediska stavu před válkou, tak z hlediska kompromisního zastavení nebo urovnání konfliktu. Ukrajina musí získat zpět pod kontrolu okupovaná území nebo jejich rozhodující části, včetně Krymu (de facto Rusko vojensky porazit). Putin musí udržet vojenskou kontrolu nad východními regiony, pokud nechce padnout nebo nechat pozabíjet nevycvičené mobilizované rezervisty.

Je otázka, jak daleko hodlá Putin dojít v eskalaci konfliktu. Pálení mostů ze strany Kremlu, které dokumentuje zničení plynovodů, odmítnutí všech možností dojednání míru a zastrašování jadernými zbraněmi, dokládá, že se Kreml vydal na cestu válečné konfrontace nejen s Ukrajinou, ale s celým NATO. Jediný způsob, jak riziko jaderného útoku Ruska odvrátit, je vědomí Kremlu, že v takovém případě přijde adekvátní odveta bez zaváhání. Jen strach ze symetrické odpovědi může Putina udržet mimo jaderný útok. I v této věci musí být Severoatlantická aliance a celé západní společenství jednotné, ani v tomto bodě nesmí ani česká vláda, ani česká veřejnost zakolísat. A je třeba, aby si to veřejnost i naši politici uvědomili.