Válka je i výzvou, zda si dokážeme uvědomit, co musíme změnit, abychom obstáli a posunuli se k bezpečnosti i vlastními silami a modernizací. A nejen přežíváním, spoléháním na odvahu Ukrajinců nebo naříkáním nad poměry.“

Formální anexe východní Ukrajiny konfrontovaná prudkou a úspěšnou ofenzivou Kyjeva jsou zlomovým bodem. Uzavřela se cesta zpět jak z hlediska stavu před válkou, tak z hlediska kompromisního zastavení nebo urovnání konfliktu. Ukrajina musí získat zpět pod kontrolu okupovaná území nebo jejich rozhodující části, včetně Krymu (de facto Rusko vojensky porazit). Putin musí udržet vojenskou kontrolu nad východními regiony, pokud nechce padnout nebo nechat pozabíjet nevycvičené mobilizované rezervisty.

Je otázka, jak daleko hodlá Putin dojít v eskalaci konfliktu. Pálení mostů ze strany Kremlu, které dokumentuje zničení plynovodů, odmítnutí všech možností dojednání míru a zastrašování jadernými zbraněmi, dokládá, že se Kreml vydal na cestu válečné konfrontace nejen s Ukrajinou, ale s celým NATO. Jediný způsob, jak riziko jaderného útoku Ruska odvrátit, je vědomí Kremlu, že v takovém případě přijde adekvátní odveta bez zaváhání. Jen strach ze symetrické odpovědi může Putina udržet mimo jaderný útok. I v této věci musí být Severoatlantická aliance a celé západní společenství jednotné, ani v tomto bodě nesmí ani česká vláda, ani česká veřejnost zakolísat. A je třeba, aby si to veřejnost i naši politici uvědomili.

Vedle tlaku na vojenský úspěch Ukrajiny pro obnovu jejích hranic a vrácení okupovaných území je zřejmé, že udržitelnou bezpečnost můžeme získat pouze změnami vládců v Kremlu a hlubšími změnami ruských poměrů. Pokud k těmto změnám nedojde, zůstane Rusko trvalým zdrojem ohrožení a vojenskou hrozbou, která nám neumožní žít v míru a v bezpečí. Budeme nuceni výrazně zbrojit a budeme nuceni zabezpečovat veškerou svou infrastrukturu tak, abychom se ubránili jakémukoli ruskému útoku otevřenou či skrytou formou. Patří k tomu společná ochrana podmořské komunikační a energetické infrastruktury, hraničních států, jaderné energetiky a celého komplexu možných ruských hrozeb. Jak lze dosáhnout žádoucí vnitřní proměny nebo neutralizace Ruska, je vážnou a otevřenou otázkou naší strategické bezpečnosti, kterou nemůžeme ignorovat jako dosud, ani z hospodářské, ani z politické nebo mezinárodní perspektivy. Stejné riziko vyvstane, pokud by došlo k mocenské implozi Ruska v důsledku neúspěšné války, k jeho rozpadu nebo násilnému vnitřnímu vývoji, a to vzhledem k velkému jadernému arzenálu, jehož předvídatelná kontrola je globálním rizikem.

Kde začít? Ve školách? Na železnici?

Jsme za bodem obratu, odkud není cesta zpět i v našich zásadních energetických a hospodářských poměrech a trajektoriích. Bodem obratu musí být trvalý odklon od závislosti na ruských energetických a surovinových zdrojích. Cestou dopředu je restrukturalizace české ekonomiky a energetiky směrem k obnovitelným zdrojům od makro po mikro úroveň. Zaostání, které nás potkalo v energetice, je třeba začít aktivně odstraňovat hned. Naše situace se před letošní únor již nevrátí. Stejná úroveň zaostání se týká infrastruktury, zejména železniční a veřejné dopravy. Česko představuje v dnešní Evropě skanzen minulého století, kterému se zbytek Evropy raději vyhýbá a nepouští svoje vlaky na naše železnice, aby se nepoškodily.

Analýza: Jak reálná je ruská jaderná hrozba?