Vstupem Ruska se válka v Sýrii dostala do nové fáze. Pro Rusko je to vlastně otevření svojí druhé fronty. Logisticky a nákladově lze hovořit o daleko náročnější vojenské operaci ve srovnání s tou, kterou vede na Ukrajině. Rusko, ztrácející svoji geopolitickou moc ve světě, chce ukázat, že je stále velmocí a impériem jako za dob Sovětského svazu. Bylo by však naivní si myslet, že je vše tak jednoduché. Za pláštíkem boje proti Islámskému státu se skrývá důvodů mnohem více a možná existují další, o kterých ještě nevíme. Dovolte mi zamyslet se nad několika z nich.

Ruská ekonomika trpí, to je evidentní. Klesající ceny ropy tlačí surovinově závislou zemi na kolena a ta si zcela jasně uvědomuje potřebu jednat. Co takhle rozkolísat region a pokusit se o růst ceny ropy? Dříve to vždy fungovalo. Bohužel pro Rusko je dnes situace diametrálně odlišná. Spotřeba ropy stagnuje a výhled do budoucna nevypadá rovněž příliš optimisticky - nové technologie, hybridní auta a elektromobily, LNG v USA – v žádném případě nesignalizují dobré vyhlídky na ropnou konjunkturu. Navíc asadovský režim patří také k jedněm z významných zákazníků při prodeji ruských zbraní. Ekonomické zájmy tedy hrají určitě výraznou, byť ne primární roli. Mnohem důležitější zájem Ruska je v rovině získání geopolitického vlivu a stát se tak silným hráčem v tomto regionu.

Rusko hledá samozřejmě také spojence. Poslední dobou vidíme velmi intenzivní námluvy Ruska s Čínou. Tento rostoucí ekonomický super tygr má ambice se stát největší ekonomikou světa a dominovat v tomto století světu. A to si Rusko plně uvědomuje. Tato upadající světová velmoc s negativním demografickým prediktem se tak pokouší Čínu ohromit tím, že nemá jen suroviny, ale že je také vlastníkem impozantního arsenálu v podobě zbraňových systémů. To si ale nejsem tak jistý. Přes všechny "zaručené" zprávy ideologických serverů, že Rusko má nové zbraně, jsem přesvědčen, že pokulhává za všemi vojenskými velmocemi světa. Upadající ruský medvěd možná může v něčem překvapit. Například špičkovými vědci se to v Rusku vždy hemžilo, ale realizace pokulhávala a tyto mozky často končily a končí ve špičkových centrech v USA, dnes dost možná i v Číně. V neposlední řadě, si je Rusko vědomo toho, že konflikt v Sýrii jen tak neskončí, potrvá delší dobu a tak jako každá válčená operace se odrazí na ekonomickém potenciálu země, Rusko tedy dále ekonomicky vyčerpá.

Rusko by navíc bylo velmi rádo vnímáno jako světový aktér, který rázně vyřeší jakýkoliv konflikt na světe, stejně, jak to dělá jeho prezident v ideologických PR reklamách a filmech blížících se k supermanovi. Rusko vidí konflikt v Sýrii příliš černobíle. Regulérně zvolený diktátor na jedné straně a všichni ostatní jako nepřátelé na straně druhé. Tento region je však svojí historií a kulturou daleko složitější. Asad a jeho opozice, sunité a šííté, umírněný islám proti Islámským „hrdlořezům“, mnoho menšinových náboženství včetně židovského a křesťanského, a do toho ještě Kurdská otázka. To nevyřeší jeden ruský super hrdina. To je tak rozehraný šach, kde by ani slavní ruští velmistři nedali mat.