Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, je samozřejmě přirozené, že ne každý návrh zákona vyvolává u nás poslanců potřebu být přítomni v sále a poslouchat jednotlivá vystoupení jednotlivých poslanců a poslankyň, kteří k vám hovoří s cílem, prostřednictvím argumentů přesvědčit vás o svém případném návrhu, případně o návrhu, který zde předkládáte jako prostředník občanů České republiky, našich voličů. Rozumím tomu, že v okamžiku, kdy se v Poslanecké sněmovně rozhoduje o tom, zda bude či nebude prodloužen nouzový stav, jsou lavice plné.

Rozumím tomu, že v okamžiku, kdy se v Poslanecké sněmovně bude hovořit o státním rozpočtu, budou lavice plné. Ale kdy jindy by měly být lavice Poslanecké sněmovny plné, než když se hovoří o našem českém školství? O školství, které připravuje budoucí generace pro výkon jejich profesí, pro výkon jejich povolání. Kdy jindy mají být plné poslanecké lavice, než v okamžiku, kdy se hovoří o tak významném a důležitém segmentu našeho života, kterým školství bezesporu je.

Já rozumím tomu, že vystoupení nás poslanců nejsou zajímavá. Vnímám to v bedlivém rozhovoru pana ministra školství s předkladatelem tohoto zákona, protože myslím si, že pan ministr školství nechce poslouchat, co tady bude znít. Ale já samozřejmě rozumím tomu, je to jako ve škole. Mohu napomínat, mohu si požádat o žákovskou knížku, ale pak to všechno stejně bude záležet na rodičích, jestli tu poznámku jenom podepíší s konstatováním, že pan učitel je hloupý, a nebude to řešit, anebo naopak domluví žáčkovi, že by bylo vhodné, aby ve škole dával pozor a věnoval respekt svému pedagogovi. Nicméně pokud pan ministr potřebuje pokračovat v rozhovoru, budu to respektovat.

Vážené kolegyně a kolegové, není tomu tak dávno, co byly naše mailové schránky zahlceny desítkami, možná i stovkami mailů. Ty první v té první velké vlně bojovaly za práva slepic, bojovaly za to, aby byl ukončen klecový chov slepic. Mezi těmi desítkami, možná stovkami mailů se možná ztratily některé rozumné maily, které bychom rádi přečetli, ale bylo tomu tak. Později to byly desítky a stovky mailů, které se vždy recipročně vracely v situaci, kdy jsme rozhodovali o prodloužení nouzového stavu. Jsou to maily, které hovoří o tom, co bychom měli a neměli udělat s novelou zákona, nebo se zákonem o očkování proti COVID. Jsou to maily, které bojovaly proti cvičení zvířat v cirkusech, ale mailů, které by hovořily o tom, co je dobré, a co není dobré v oblasti českého školství, mnoho nepřicházelo. Možná učitelé, učitelky, ředitelé a ředitelky, akademičtí pracovníci pedagogických fakult nejsou napojeni na desítky, možná stovky spolupracovníků, kteří automaticky rozesílají nám poslancům maily. Je to pro ně nedůstojné, je to pro ně nepřijatelné. Nicméně do našich mailových schránek přece jen některé maily přišly.

Přišly, řekl bych, z velmi významných a respektovaných pracovišť a od odborníků na vzdělávání budoucích generací. Některé maily jsou adresované nám poslancům v kopii a v originále jsou zasílány na výbor pro vědu, vzdělání a školství. Nicméně víme všichni, že tento výbor samozřejmě má veřejné jednání, projednávání. Ale také víme, že s ohledem na aktuální pandemickou situaci se ne vždy můžeme těchto jednání zúčastnit. Samozřejmě výstupy jsou veřejné, ale ne každý pátrá na webových stránkách a seznamuje se se stanoviskem výboru.

Proto mi, vážené kolegyně a vážení kolegové, dovolte, abych některá stanoviska odborných pracovišť tady přečetl a upozornil na to, že nejde o nějaký trucpodnik, o nějaké dupání si tady nás poslanců, ale že jde o skutečně racionální, věcné a kritické připomínky k navrhovanému zákonu, k navrhované novele školského zákona. Dovolte mi, abych vás seznámil se stanoviskem, které jsem obdržel od pana Doc. Mgr. Daniela Jandačky, Ph.D, děkana Ostravské univerzity, Pedagogické fakulty.

"Vážené dámy, vážení pánové, dovoluji si vás oslovit jako děkan Pedagogické fakulty Ostravské univerzity ve věci novely zákona o pedagogických pracovnících. Novelu umožňující pedagogickou praxi bez pedagogické kvalifikace nejen na středních odborných školách, ale i na prvním a druhém stupni základních škol, považuji za nepřijatelnou. Z návrhu je zřejmé, že předkládaná novela je v rozporu se standardy regulátora učitelského povolání, tedy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy schvalujícího studijní plány učitelských studijních programů.

Nesouhlasím se základní linií argumentací, která obhajuje návrh pedagogického působení na školách bez pedagogické kvalifikace. Nedostatek učitelů nemůže být v žádném případě argumentem ospravedlňujícím záměr snižování jejich kvalifikační úrovně. S přihlédnutím k výzkumům dokládajícím souvislosti mezi výsledky vzdělávání žáků a kvalifikací učitelů je tato novela v rozporu s těmito aktuálními poznatky. V podobě disharmonickém vztahu je i všeobecně deklarovanou podporou školství. (?)

Věřím, že při rozhodování vezmete v úvahu, že naše děti na základních a středních školách si zaslouží ty nejvyšší standardy a nejmodernější přístupy, nikoliv kompromisy, které jsou omlouvány chybami našich minulých politických reprezentací. S úctou k vaší práci podepsán děkan Ostravské univerzity, Pedagogické fakulty, pan Doc. Mgr. Daniel Jandačka, Ph.D."

Mohl bych samozřejmě v tuto chvíli rozebírat každý argument, který je zde předkládán. Myslím si, že pro laickou veřejnost, která případně bude sledovat v nějakých pozdních nočních hodinách, v okamžicích, které významně nahradí ty chvíle, kdy by seděli například v restauraci a mohli popíjet nějaký dobrý punč, mok, či něco jiného - třeba i víno, jsem upozorňován tady svým kolegou z vinařské oblasti - tak bych si dovolil pouze jedno upozornění a jednu takovou vsuvku.

Je třeba zásadně rozlišovat mezi kvalifikací, což je v podstatě vysokoškolské vzdělání, pro to, aby člověk mohl být učitelem a aprobovaností. Ne vždy je tento rozdíl dostatečně vnímán. Aprobovanost je vlastně speciální příprava budoucího učitele na to, aby mohl vyučovat konkrétní vyučovací předmět, který je zařazen do učebního programu příslušné školy. Příprava takového aprobovaného učitele probíhá jednak v bakalářském studijním programu, který je v podstatě zaměřen na to, aby budoucí učitel získal odbornou připravenost, aby získal odborné znalosti, aktuální vhled do oboru, jehož odborný obsah pak tvoří obsah vyučovacího předmětu. To znamená, že učitel českého jazyka a literatury je seznámen s aktuálním stavem poznání ve většině oborů, které s tímto učebním předmětem souvisí. Učitel matematiky je stejně tak seznamován s celou řadou aktuálních poznatků daného oboru. To samé učitel přírodopisu, dějepisu, společenských věd a podobně.

Druhá fáze přípravy budoucího učitele je pak situována do magisterského navazujícího studia učitelství. Tady budoucí student, absolvent a učitel, získává dovednosti, které mu umožní ten odborný obsah převést do pedagogicky použitelného obsahu. Tedy do takového obsahu, do takové formy, která bude srozumitelná žákům a která podle dlouhodobých zkušeností může vést ke konečnému cíli, to jest k tomu, že žák převezme tyto vědomosti, znalosti a dovednosti a je schopen je potom i v praxi, v běžném životě, použít a aplikovat.

V tom je ten zásadní a klíčový rozdíl mezi odborníkem a aprobovaným pedagogem. V tom, že aprobovaný pedagog má dovednosti z oblasti oborové a předmětové didaktiky, která mu umožňuje právě to cílené pedagogické působení na své žáky. Bez této dovednosti bychom mohli říci, že skutečně může učit každý, ale není tomu tak.

Já se velice omlouvám, ale v 16 hodin je plánovaná tisková konference, na které chceme veřejnost informovat o tom, proč vlastně zde hovoříme tak, jak hovoříme. Nikoliv proto, abychom blokovali tento zákon, abychom nějakým způsobem destruovali snahu Ministerstva školství, ale proto, protože nám není lhostejné, kdo bude vychovávat naše budoucí děti. Takže já budu pokračovat ve svém vystoupení později. Ještě jednou se omlouvám a přeji vám všem zdar při tomto jednání.