Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, je samozřejmě přirozené, že ne každý návrh zákona vyvolává u nás poslanců potřebu být přítomni v sále a poslouchat jednotlivá vystoupení jednotlivých poslanců a poslankyň, kteří k vám hovoří s cílem, prostřednictvím argumentů přesvědčit vás o svém případném návrhu, případně o návrhu, který zde předkládáte jako prostředník občanů České republiky, našich voličů. Rozumím tomu, že v okamžiku, kdy se v Poslanecké sněmovně rozhoduje o tom, zda bude či nebude prodloužen nouzový stav, jsou lavice plné.

Rozumím tomu, že v okamžiku, kdy se v Poslanecké sněmovně bude hovořit o státním rozpočtu, budou lavice plné. Ale kdy jindy by měly být lavice Poslanecké sněmovny plné, než když se hovoří o našem českém školství? O školství, které připravuje budoucí generace pro výkon jejich profesí, pro výkon jejich povolání. Kdy jindy mají být plné poslanecké lavice, než v okamžiku, kdy se hovoří o tak významném a důležitém segmentu našeho života, kterým školství bezesporu je.

Já rozumím tomu, že vystoupení nás poslanců nejsou zajímavá. Vnímám to v bedlivém rozhovoru pana ministra školství s předkladatelem tohoto zákona, protože myslím si, že pan ministr školství nechce poslouchat, co tady bude znít. Ale já samozřejmě rozumím tomu, je to jako ve škole. Mohu napomínat, mohu si požádat o žákovskou knížku, ale pak to všechno stejně bude záležet na rodičích, jestli tu poznámku jenom podepíší s konstatováním, že pan učitel je hloupý, a nebude to řešit, anebo naopak domluví žáčkovi, že by bylo vhodné, aby ve škole dával pozor a věnoval respekt svému pedagogovi. Nicméně pokud pan ministr potřebuje pokračovat v rozhovoru, budu to respektovat.

Vážené kolegyně a kolegové, není tomu tak dávno, co byly naše mailové schránky zahlceny desítkami, možná i stovkami mailů. Ty první v té první velké vlně bojovaly za práva slepic, bojovaly za to, aby byl ukončen klecový chov slepic. Mezi těmi desítkami, možná stovkami mailů se možná ztratily některé rozumné maily, které bychom rádi přečetli, ale bylo tomu tak. Později to byly desítky a stovky mailů, které se vždy recipročně vracely v situaci, kdy jsme rozhodovali o prodloužení nouzového stavu. Jsou to maily, které hovoří o tom, co bychom měli a neměli udělat s novelou zákona, nebo se zákonem o očkování proti COVID. Jsou to maily, které bojovaly proti cvičení zvířat v cirkusech, ale mailů, které by hovořily o tom, co je dobré, a co není dobré v oblasti českého školství, mnoho nepřicházelo. Možná učitelé, učitelky, ředitelé a ředitelky, akademičtí pracovníci pedagogických fakult nejsou napojeni na desítky, možná stovky spolupracovníků, kteří automaticky rozesílají nám poslancům maily. Je to pro ně nedůstojné, je to pro ně nepřijatelné. Nicméně do našich mailových schránek přece jen některé maily přišly.

Přišly, řekl bych, z velmi významných a respektovaných pracovišť a od odborníků na vzdělávání budoucích generací. Některé maily jsou adresované nám poslancům v kopii a v originále jsou zasílány na výbor pro vědu, vzdělání a školství. Nicméně víme všichni, že tento výbor samozřejmě má veřejné jednání, projednávání. Ale také víme, že s ohledem na aktuální pandemickou situaci se ne vždy můžeme těchto jednání zúčastnit. Samozřejmě výstupy jsou veřejné, ale ne každý pátrá na webových stránkách a seznamuje se se stanoviskem výboru.