Děkuji za slovo. Takový klid ve Sněmovně si fakt nepamatuji. Nevím, čím to je, jestli všichni tak pozorně posloucháme, nebo to naopak mnoho poslanců nezajímá.

Mluvil o tom už i můj kolega Martin Baxa. Pane ministře, já mám pocit, že na to jdeme zbytečně složitě. Teď nechci říkat, jestli ta pomoc oprávněná je, nebo není, podle mě oprávněná je. Když se podíváte na ty výjimky v textu tohoto zákona, vzhledem k tomu, že se velmi často uplatňuje prodej přes internet, tak vlastně, kdo bude chtít, si najde ve své rodině seniora a požádá si o vstupenku. Já se chci zeptat, jestli vláda nezvažovala, nebo aspoň Ministerstvo kultury, jednodušší systém. V samosprávě se tomu říká přechod na finanční výpomoc, že prostě někomu půjčíte bezúročně peníze. Samosprávy to prostě znají a mnohé to svým spolkům a neziskovým organizacím prostě dělají, pokud se rozhodnou a shodnou se na tom, že to je dobrá věc. Myslím si, že by to bylo mnohem jednodušší. Ta představa, když se podíváte, že se to bude muset vystavovat, dejme tomu, u těch velkých akcí, a oba dva jsme z Ostravy, takže si můžeme představit jednu konkrétní velkou akci, tisíce lidí budou psát žádost, bude se vystavovat tisíce voucherů. Mně to nepřipadá jako jednoduché řešení. Jestli jste, pane ministře, nepřemýšlel o té cestě mimořádné finanční bezúročné půjčky na jeden rok. Mně to přijde mnohem jednodušší. V okamžiku, kdo by požádal o vrácení, by ty peníze dostal a protože by to byla půjčka od státu, tak by to vlastně ty pořadatele nezatěžovalo a netáhlo by to k té insolvenci. Mně ten systém přijde mnohem jednodušší.