Původně jsem chtěl faktickou, ale pak jsem usoudil, že mi dvě minuty nebudou stačit. Tak je to jak o kohoutkovi a slepičce.

Ministerstvo práce a sociálních věcí, tvrdí vládní poslanci z největší vládní strany, z nejvýznamnější vládní strany, má šest miliard. Paní ministryně je z nejméně významné strany, říká, že nemá těch šest miliard. Já jsem pečlivě poslouchal i její úvodní vystoupení, kde vyjmenovala, na co použila těch šest miliard. Myslím si, že tam jsou věci, které jsou nezpochybnitelné, a jsou věci, které jsou diskutabilní. Pokud paní poslankyně Mračková Vildumetzová říká, že je to plně v kompetenci ministra či ministryně, já s ní souhlasím, tak si ale pak nemůžete stěžovat, že ministryně nějak rozhodla a vytvořila si například rezervu na IT systémy.

Někdy minulý nebo předminulý týden, to ještě byla předvolební kampaň, pan premiér a paní ministryně financí, nevím, kde chodili, ale našli osm miliard. Našli osm miliard. Tak škoda, že byste z těch osmi, co jste našli, dvě dali už na ty sociální služby, tak byste na příští rok už hledali jenom dvě. A máte na to dostatek času. V květnu byste z těch osmi, co jste našli, byste dvě dali na sociální služby, schůze by trvala 15 minut. Vy byste řekli, na příští rok jsme našli 6,3 miliardy a ještě budeme hledat dvě miliardy, nebojte se, do konce září, než předložíme návrh státního rozpočtu do Poslanecké sněmovny, nám zbývají čtyři měsíce. A to by bylo, když jsme za čtyři dny našli osm miliard, abychom za čtyři měsíce nenašli dvě. Zaprvé.

Ta debata je zvláštní, protože v posledních týdnech poslouchám stížnosti krajů, a já bych řekl, že oprávněné, že je velký problém s dofinancováním sociálních služeb. A teď paní předsedkyně Asociace krajů říká takovou sebekritiku krajů, ty peníze jsou, ale my nejsme připraveni je čerpat. Já tomu úplně nerozumím. Já jsem ve svém vystoupení říkal, že příspěvkových organizací je zhruba 45 % a 55 % zhruba je v nezisku, a těch se jednání zastupitelstva ve smyslu nových individuálních projektů v zásadě netýká. Nebo mám to chápat tak, když jste, paní poslankyně, prostřednictvím pana místopředsedy, mluvila o přípravě individuálních projektů, že je budou chystat nejenom krajem zřizované organizace, ale i neziskové organizace? Pak je tu kritiku třeba říct i směrem k tomu nezisku, pokud je pravdivá. To já samozřejmě nejsem schopen posoudit.

Vracíme se do debaty, kdy paní ministryně Maláčová kritizovala například výdaje na sociální služby ze státního rozpočtu v letech naší vlády, a zapomněla, zřejmě neúmyslně, připočítat peníze z individuálních projektů a evropské peníze, protože je skutečně důležité mít celou sumu, abychom se bavili. Ale bohužel ta debata je takový ping pong mezi ČSSD a hnutím ANO. Nám je to v zásadě jedno. Nám je to v zásadě jedno.

Pokud paní ministryně zase říká, že zvýšení úhradové vyhlášky, když to trošku parafrázuji, dopadne hrozným způsobem na ty klienty, a pak řekne: a celkový výnos bude 8 mil. a klientů je 500 tisíc, tak tady něco nesedí. To je jednoduchá trojčlenka. Pokud má paní ministryně pravdu, říká, že má analytické výstupy z ministerstva, kde mají jednotlivé klienty, a že to případné zvýšení by přineslo dodatečných jenom 8 mil., tak to vydělte půl milionem, kolik to vyjde na jednoho. (Ministryně Maláčová: 270 tisíc.) 270 tisíc to vyjde, když mám 500 tisíc klientů a do kupy mi dají 8 mil., tak je to 270 tisíc na jednoho, ano? (Ministryně Maláčová: 270 tisíc klientů.) Dobře, nebudu se přít s paní ministryní. 270 tisíc klientů má přinést do systému podle výpočtů MPSV při zvýšení úhradové vyhlášky 8 mil. Kč, což rychle každý spočítá v hlavě, kolik to je na klienta, a současně nám říká, že to výrazným způsobem ohrozí sociální situaci těchto klientů. To opravdu nesedí. Tady vidím spíš ideologickou předpojatost, než snahu hledat pragmatické a schůdné řešení. Přitom jsou to maximální částky. Neznamená automaticky, že je každý použije. Myslím si, že ti ředitelé či ředitelky moc dobře ví, jaké mají klienty a co je v jejich možnostech. Na druhé straně to nakonec někdo zaplatit musí. Takže buď to půjde jednoduše, nebo složitě.

Spoléhání na individuální projekty mi v této chvíli v tomto časovém období připadá příliš složité, příliš komplikované a příliš rizikové. A mluvil o tom Petr Fiala ve svém úvodním vystoupení. Při té částce, která sice zní obrovsky - 2 mld., ale z hlediska výdajů státního rozpočtu skutečně obrovská není. Nechci teď kritizovat jiné výdaje, ale myslím si, že to docela řešitelné je. A myslím si, že kdybych měl ten spor rozetnout, ale rozetněte si ho sami mezi Ministerstvem financí a Ministerstvem práce a sociálních věcí, tak bych řekl, že to má vyřešit Ministerstvo práce a sociálních věcí. Vím, že tam většina výdajů v rozpočtu jsou mandatorní výdaje, ale kdo jiný by měl být první na řadě u MPSV než klienti sociálních služeb. Kdo jiný? Jaké IT systémy? Možná abyste už pak mohli zjistit, kdo kdy nastoupil do důchodu, abyste mohli případně přidat důchodcům podle toho, jak dlouho pobírají starobní důchod. Slyšel jsem, paní ministryně, od vaší předchůdkyně ze stejné politické strany před třemi či čtyřmi lety tady na mikrofon, jak jsou IT systémy vyřešeny, jak jsou noví dodavatelé, jak to všechno opravili sociální demokraté, a po čtyřech letech slyším zase to samé: Budeme řešit IT systémy, my je znova vysoutěžíme, my to celé vyřešíme. Co jste dělali ty tři nebo čtyři roky, vy jako sociální demokraté? Ne vy osobně, ale vy jako politická strana, která ten rezort má s krátkou výjimkou první vlády Andreje Babiše takřka šest let na starosti.

A vám přišlo zřejmě marketingově zajímavé, i když výsledky voleb to úplně neukázaly, heslo vyberte si hnutí ANO: děti, nebo banky. To bylo jejich heslo, ne naše. Ale kdybych uplatnil stejnou optiku, tak paní ministryně, když si měla vybrat mezi klienty sociálních služeb a IT systémy, tak si vybrala IT systémy!