Přestože uprchlíci a názory na ně rozdělují společnost a jen málokdo na toto téma nemá názor, je třeba s koncem roku připomenout, že migrační krize na životy nás Čechů dopadá oproti západním zemím jen velmi málo, možná by se dalo říct, že sotva znatelně. Žijeme v zemi, která v minulých měsících prokázala, že se s uprchlíky dokáže vypořádat a zajistit tak, aby se z nich nestala přímá hrozba pro naše občany. Přesto je na místě i nadále zachovat velkou obezřetnost. Je třeba, abychom spolu se zeměmi, které sdílejí náš názor, vyvíjeli v EU tlak na důslednou ochranu schengenských hranic, aby se situace v Evropě neopakovala.

Pokud bychom v závěru roku měli bilancovat, je třeba podívat se na patřičné ukazatele o kvalitě našeho života: nízká kriminalita, vysoký stupeň osobní bezpečnosti nebo kvalita životního prostředí letos Českou republiku posunuly na 22. místo v celosvětovém žebříčku kvality života. Poslední místo zaujímá Afghánistán, odkud právě z obav o svůj život nebo o budoucnost svých dětí odcházejí lidé do Evropy. Nic není černobílé, ale statisíce uprchlíků mířících do Evropy jsou bohužel snadnou zbraní těch politiků, kteří využívají strach občanů z těchto cizinců k prohlubování nenávisti vůči nim a jejich hlavním cílem není přinášení řešení, ale pouze zisk hlasů voličů.

Irácký velvyslanec mi řekl (a já s ním souhlasím): pro řešení příčin migrační krize je nutností vytvoření velké koalice světových mocností proti Islámskému státu, a to i se zapojením sil syrského prezidenta Asada, po ukončení bojů pak do dvou let volby pod mezinárodním dozorem. Bašár Asad je nepochybně zločinec, ale to byl i Stalin, a přesto se s ním demokratické země za Druhé světové války spojily, aby porazily větší hrozbu.

Dozvídáme se o tom, které země odebírají ropu od Islámského státu, a tím ho pomáhají financovat. Je třeba přistupovat ke všem těm, kteří od IS odebírají ropu, jako by byli sami součástí tohoto dnes největšího nepřítele moderní civilizace, jeho významným podporovatelem a tím tedy i naším protivníkem.

Nezapomínejme ale kvůli Islámskému státu na jiné problémy, které se nás také velmi týkají: Ekonomika poroste i v příštím roce, podle ČNB sice „jen“ o tři procenta, myslím si ale osobně, že růst může být ještě rychlejší. Kdy jindy budeme mít šanci významně dotáhnout náskok Západu, když ne teď?

Hospodářská politika vlády je správná, je třeba v ní pokračovat, ale ještě více dát na investice, např. do školství. Důležité je zabezpečit růst mezd. Minimální mzda by měla v příštím roce narůst alespoň o tisíc korun, abychom mohli dodržet slib, že bude na konci funkčního období tvořit 40 % průměrné mzdy. Prostor pro všeobecný růst mezd v soukromé sféře určitě existuje. Firmy vytvářející enormní zisky si snižují náklady činnostmi nesouvisejícími s výrobou. Je to běžný fígl, který ale musí brzy skončit.

Chtěl bych popřát nám všem, abychom do nového roku vkročili s radostí a optimismem; nikoli však s růžovými ani černými brýlemi. Ať se v dalším roce naší společnosti daří čelit všem nástrahám a hrozbám. Hledejme společnou řeč, řešení prospěšná pro naši zemi a nepovažujme kompromis za projev slabosti. Buďme zdraví a spokojení.