Turecko, členský stát NATO, napadl Sýrii. Členský stát Spojených národů, signatáře Charty OSN. Pominu peripetie aktuální šachové partie, rozehrané mocnostmi USA a RF na syrském území, v níž jako by každá figura či figurka na šachovnici ještě hrála svoji vlastní šachovou partii. Výsledkem je, bez znalosti souvislostí, nepochopitelný mišmaš zdánlivě nelogických tahů Turecka, USA, Ruska, Kurdů, Sýrie, Iránu, Iráku a dalších zainteresovaných sil v oblasti. Ty by si vyžádaly samostatný odborný článek, ale nebudu je zde rozebírat.

Pominu také fakt, že Kurdové si mohou za současnou situaci, kdy je opustil jejich největší podporovatel a "přítel", USA, do značné míry sami. Nebojím se dokonce konstatovat, že zřejmě propásli historickou šanci dosáhnout minimálně na něco, jako syrské Kosovo. "Nespolehlivostí" vůči svému "kmotrovi", ale především neschopností se sjednotit a zapomenout na interní spory mezi jejich frakcemi. I když je možné, že nakonec přece jen dosáhnou určité samostatnosti díky zprostředkovatelské roli Ruska při jednáních s Asadovou vládou po ukončení "tureckého dobrodružství".

Proklamovaného "vítězství nad IS" (od něhož si užili svoje), za což jim patří dík všech zainteresovaných stran, dosáhli americkými zbraněmi (resp. zbraněmi, posbíranými USA po celé východní Evropě) a za americké peníze, k nimž se ovšem jejich šéfové chovali více než vlastnicky. A to se neodpouští. Ani to však není to nejdůležitější.

Zásadním poselstvím světu je postoj, který k turecké agresi vůči sousednímu státu zaujalo vedení NATO. Jeho šéf Stoltenberg dokonce veřejně prohlásil, že i přes intervenci do Sýrie zůstává Turecko spolehlivou součástí Aliance a je silný a pevný spojenec. Jeho slova, stejně jako postoj a kroky USA, nad vší pochybnost dokazují jediné:

NATO JAKO OBRANNÁ ORGANIZACE SVÉPRÁVNÝCH A SAMOSTATNÝCH STÁTŮ, SIGNATÁŘŮ SEVEROATLANTICKÉ SMLOUVY, JE POUHOU ILUZÍ, KTERÁ VE SKUTEČNOCTI NEEXISTUJE.

Turecko vojenským útokem proti sousední nezávislé zemi bez jakékoliv pochybnosti beztrestně porušilo jediný skutečně závazný článek Severoatlantické smlouvy, v němž se pod číslem 1 doslova praví:

"Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteni, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů."

Vedení ČR by mělo neprodleně zvážit dopady tohoto stavu, který byl tureckou invazí prokázán nade vší pochybnost. Mělo by rovněž zvážit také fakt, že jakékoliv kroky, které podnikne směrem k posílení vlastní zahraniční politiky a zvýšení obranyschopnosti země, se setkají s akcemi dlouhodobě budované páté kolony, připravené pod hlavičkou čehokoliv, boje "za pokles CO2", za "nezávislost ČT", nebo třeba za "nezávislost justice" vyvolat nenávistnou mediální kampaň, chaos, demonstrace a nejspíš i krvavé nepokoje (vzpomeňte na ukrajinské vlajky nad řvoucími davy s červenými kartami) s cílem svrhnout "vzpurnou" vládu a zajistit zachování statu quo. Není to jen plané varování. V rámci NATO existují konkrétní, přísně utajované plány, jak v podobných situacích postupovat.

Dalším cílem stále troufalejšího a silnějšího Turecka je Řecko a pak, nejspíš, Německo. Sousední země EU s mnohamilionovou tureckou menšinou, která se nijak netají záměrem získat zde absolutní politickou moc. Nevím, zda jsou naši hodnostáři, kteří se rádi označují za "politickou elitu", schopni dohlédnout tak daleko a vůbec si tuto situaci a její dopady připustit. Příští volby do sněmovny jsou za dva roky. Na rozdíl od těch minulých tyto budoucí dávají šanci ke skutečné změně. Je však potřeba postupovat jednotně a začít vybírat vhodné lidi už teď. Za rok může být pozdě.

(převzato z Profilu)