Miroslav Kalousek zahájil v úterý 19.ledna svou cestu do čela České republiky. Kampaň za zvolení prezidentem země zahájil gestem vskutku symbolickým – vzdáním se mandátu poslance, píše Jaroslav Štefec na facebooku.

Miroslav Kalousek odvrhl vše, co ho poutalo k minulosti kontroverzního sněmovního matadora a bránilo mu v cestě vstříc nové skvělé budoucnosti.

První známky toho, že chystá tažení na Hrad jsem zaznamenal už před druhou přímou volbou prezidenta republiky. V té době začal vystupovat v lidovém stylu, dokonce i na pár rozhovorů do TV přišel v manšestrovém obleku. Choval se žoviálně a radikálně změnil rétoriku, ale nakonec zřejmě on a lidé, které reprezentuje, došli k názoru, že momentálně nemá šanci. Zkusil to proto oklikou.

Vzpomínáte, jak do prezidentských voleb „na poslední chvíli“ naskočil Mirek Topolánek, který to (víceméně podle očekávání) projel „na celé čáře“? A na jeho zdánlivě nesmyslná rozzlobená vystoupení po prohraných volbách? Tím jen potvrdil, že byl nastrčenou figurkou, které se zřejmě sliby finanční podpory, obdržené před kývnutím na kandidaturu, po zjištění, že nemá šanci, výrazně rozešly s realitou. Velmi dobře to ukazuje analýza poměru příjmů a výdajů Topolánkovy kampaně. Zatímco jeho „příjmy“ byly absolutně nejvyšší (s cca 49 milióny korun více než 10 x vyšší, než příjmy vítězného Miloše Zemana), výdaje, které mu bylo povoleno utratit, byly oproti příjmům ani ne poloviční (cca 27 miliónů) a ani zdaleka nedosáhly výše výdajů jeho druhého největšího konkurenta, Jiřího Drahoše (cca 41 miliónů). To naštve.

Teď, když jsou Vlasta Parkanová a Jiří Staněk v kauze CASA čistí jako lilium, Omnipol až na výjimky oficiálně nefiguruje jako dodavatel MO a předražování vojenských nákupů je zajištěno jinak, superhrubá mzda je minulostí, podvodný prodej kasáren na náměstí Republiky je dnes již promlčen a díky OC Palládium vnímán jako veskrze pozitivní počin a obyčejného občana korunové dluhopisy nezajímají, cítí se Kalousek dostatečně silný v kramflecích na to, aby se o kandidaturu pokusil znova. Tentokrát osobně. Atmosféra ve společnosti je pro něho relativně příznivá a média už se postarají, aby byl líčen jako optimální východisko a jediná rozumná alternativa. Virtuálně to bude vypadat, že jiná cesta pro ČR prostě není.

O Kalouskovo bezproblémové tažení na Hrad bude určitě dobře postaráno i mocensko-politicky. Když totiž v září roku 2011 přebíral ve Washingtonu cenu časopisu Emerging Markets pro nejlepšího ministra financí v oblasti střední a východní Evropy, mnoha lidem to připadalo jako holý nesmysl. Prestižní cena za největší a vlastně nejnesmyslnější restrikce, které kdy český ministr financí zavedl a zásadně jimi poškodil hospodářský systém vlastní země? Nebo jako pobídka k urychlení připravovaných, ekonomicky ani politicky naprosto neodůvodnitelných církevních restitucí? Domnívám se, že to bylo jinak. Jednalo se o jeden z kroků, které měly připravit jmenování Miroslava Kalouska premiérem po pádu Nečase v čele tzv. Bakalovy koalice v roce 2012 ze strany tehdejšího prezidenta Klause. Jenže Nečas to tehdy ustál, a když jeho vláda v roce 2013 skutečně padla, už to bylo bezpředmětné. Prezidentem se totiž mezitím stal Miloš Zeman.

Miroslava Kalouska nakonec ta americká prestižní cena za ekonomii pro budoucno spíše zdiskreditovala než aby mu pomohla. Ostatně stejně, jako medaile od CIA zdiskreditovala plukovníka Koudelku. Určitě bude jedním z těžkých kalibrů jeho odpůrců. Je totiž jasné, že titíž lidé, kteří se o její udělení bez ohledu na skutečné dopady jeho opatření na ekonomiku ČR zasadili, mu teď budou umetat bezpečný chodníček na Hrad. A tam bude muset dělat přesně to, co po něm budou chtít. Uznávám, že s daleko lepší „politickou grácií“, než by to dělali Pavel, Drahoš, Hilšer nebo Topolánek, ale ...