Záplavy v roce 2002 se staly pro českou vládu vítanou výmluvou a příležitostí pro vycouvání z nevýhodného nákupu 24 nadzvukových stíhacích letounů JAS 39 Gripen, z něhož navíc čišela korupce na sto honů, píše facebooku Jaroslav Štefec.

Že to bylo dáno především tlaky konkrétních skupin lobbistů, kteří chtěli za každou cenu nakoupit pro ČR starší americké letouny F-16, to je druhá věc. Stejně jako fakt, že si ČR nakonec přece jen 14 gripenů "pořídila" na leasing díky tomu, že nátlaková lobbistická skupina kolem jisté nejmenované obchodní firmy s úzkými vazbami na Švédsko prosadila „svou“ a vládu k tomuto pro ČR maximálně nevýhodnému "kšeftu" přece jen dotlačila. Indicie metod nátlaku a podplácení, které při tom použila, jsou i dnes viditelné pro ty, kdo by chtěli hledat.

Rok se s rokem sešel, máme rok 2021, a vláda opět stojí před zapeklitým problémem, spojeným s nákupy vojenské techniky. A ne jen jedním. Musí se vypořádat s politickým úkolem nakoupit zastaralé americké vrtulníky, uloženým bývalým prezidentem USA Trumpem přímo premiéru Babišovi a ministru obrany Metnarovi. Zároveň by vláda ráda něco udělala s požadavkem armády na nákup cca 200 kusů nových BVP za cenu více než „lidovou“, odpovídající zhruba ceně, za níž Indie od Ruské federace nakupuje více než dvojnásobek nejmodernějších bojových tanků T-90M3.

Co s tím za situace, kdy hrozby konfliktů nejen za hranicemi Evropy raketově rostou, ukrajinsko-turecká koalice se stává realitou a válka Turecka s Řeckem, a nejspíš i dalšími zeměmi ve středomořském regionu je na spadnutí, navíc téměř jistě se silnou podporou páté kolony evropských Turků? Kdy ilegální migrace s koronavirovou pandemií nejenže neskončila, jak by se mohlo zdát podle intenzity informací v tzv. "veřejnoprávních médiích", ale naopak se velmi úspěšně etablovala jako v podstatě legální podnikatelský segment evropských lidskoprávních neziskovek? Kdy nám hrozí naprosto reálně zatažení do války s Ruskem, které dnes díky vysoce sofistikovaným jaderným raketovým systémům nepotřebuje k likvidaci sil NATO na našem malém kontinentu, aby se jeho tanky valily Evropou?

Řešení je víceméně nasnadě. Proč neoprášit již osvědčenou výmluvu na (skutečně přicházející) ekonomickou krizi, tentokrát vyvolanou kovidovou pandemií, omluvit se slušně Američanům a skrečovat nákup helikoptér? Určitě to jako spojenci pochopí! Stejně tak můžeme vycouvat z nákupu nových BVP za desítky miliard korun. Přitom je jasné, že potřebujeme moderní a dobře udržované zbraně. Musíme ale volit cestu, odpovídající finančním možnostem ČR.

Cesta samozřejmě existuje a je známa už léta. Zřízení funkční národní autority pro vyzbrojování (státu, ne armády) na úkor současných přebujelých a neschopných akvizičních struktur MO (a možná i MV). Modernizace stávající techniky a investice do její léta zanedbávané údržby. Společné nákupy se sousedy z V4, společná logistika a podniky pro údržbu výzbroje. Zajištění přípravy občanů na krizové situace, základní výcvik potenciálních záloh na úrovni krajů (což má jednoznačnou oporu i ve stávajících zákonech). Snadno ovladatelné zbraně pro záložníky, které rychle zvládnou atd., atd.

Kombinace těchto kroků může při dobré organizaci zajistit během dvou až tří let radikální zvýšení bezpečnosti českého státu a nás, jeho občanů. Chápu, že pro dost lidí by to znamenalo kruté zklamání. Výrazné omezení bezpracných příjmů z úplatků a defraudací státních peněz v rámci předražovaných nákupů, omezení toků peněz do pokladen „zainteresovaných“ politických stran, konkrétních politiků i lidí v resortu obrany, snížení hospodářského výsledku některých obchodních firem ... A samozřejmě nutnost zlomit jejich vliv. Což nebude snadné, neboť moc, jak známo, chutná.

To jsou faktory, které je třeba brát při prosazování naznačené cesty rovněž do úvahy. Stejně jako skutečnost, že bezpečnost není zadarmo a peníze na obranu takzvaně „neušetříme“. Jenom za ně jako občané dostaneme to, na co jsou primárně určeny – dostatečnou míru bezpečnosti k tomu, abychom se v současné poněkud šílené době mohli do budoucnosti nás, našich rodin, regionů a českého státu dívat s alespoň mírným optimismem.

(převzato z Profilu)