V souvislosti s naprosto vážně míněným oznámením prezidenta DonaldaTrumpa, že kromě dalších území mimo svou jurisdikci, například celé Kanady nebo Panamského průplavu, si USA nárokují i území Grónska a hodlají ho anektovat, mě opravdu dostaly dvě věci.

Tou první bylo zdánlivě prosté prohlášení historicky nejmladšího dánského premiéra, blonďaté Mette Frederiksen, že pokud chtějí USA Grónsko, musí o tom jednat s Velkou Británií. Což nelze reálně omluvit ani jejím mládím ani nezkušeností. Napoleonův ministr policie Joseph Fouché to vyjádřil slovy: „Bylo to horší než zločin. Byla to chyba." Chyba, která ji pravděpodobně bude stát pozici, v lepším případě jí „jen“ zavře cestu k potenciálnímu znovuzvolení. Otevřeně totiž přiznala, že bez ohledu na to, že Velká Británie už není členskou zemí EU, je téměř vše, co se v ní děje, stále řízeno z londýnského City. A to se neodpouští.

Tou druhou byla informace, že Dánsko, tváří v tvář Trumpově požadavku odevzdat mu Grónsko, hodlá vyčlenit 2,1 miliardy dolarů na posílení své vojenské přítomnosti v Arktidě, na níž navázal generál Robert Brieger, předseda Vojenského výboru EU (jehož politická a vojenská váha mimo hranice EU je fakticky rovna nule), fialovsky laděným návrhem, aby EU rozmístila v Grónsku své jednotky. Jak řekl, „Vyslalo by to silný signál a přispělo ke stabilitě. Je to však politické rozhodnutí“. Hodlá snad EU válčit s USA?

Briegerův nejspíš vážně míněný nápad je projevem stavu EU, který proslulá kniha Zákony profesora Parkinsona charakterizuje jako „stav neschotie“. Ten vzniká po určité době v každé organizaci s chybějícími zpětnými vazbami od okolí vlivem rostoucí míry NESCHOpnosti a apaTIE vedení organizace a všech jejích členů. Což v praxi vede k její téměř absolutní analytické, ekonomické a akční impotenci. Sám autor, prof. Cyril Northcote Parkinson, ji chápe jako rakovinu s jedinou možností léčby - rozpuštění instituce, zbourání budov, v nichž sídlila, vyslání jejího neschotií nakaženého vedení a členů ke konkurenci a její znovuzaložení úplně jinde a s jinými lidmi. Což je nejspíš jediné možné řešení i pro současný stav EU.

Chápal bych, kdyby vedení EU sdělilo světu: „Řekněme Američanům, ať si na Grónsko nechají zajít chuť. Zachraňme ho pro obyvatele EU a získejme pro ně na příštích 50 let nezávislý zdroj surovin a energie! Najděme co nejdříve investory, třeba i Číňany, kteří už dávno provedli průzkum nerostného bohatství ostrova, a pošleme tam dotované evropské (v žádném případě ale britské) plynárenské a ropné společnosti. Najděme geology a těžařské firmy k těžbě zlata a prvků vzácných zemin a kovů, kterých je Grónsko plné. Zaveďme okamžitě programy sociálního zvýhodnění jak stávajících, tak nových obyvatel ostrova, aby sem lidé táhli za prací a opustily je myšlenky na krásný život pod křídly amerického orla. A spusťme to HNED!!“

Bylo by to krásné, ale takhle EU bohužel nefunguje. Okamžitě by se totiž spustilo zelené šílenství, pochody za ochranu přírody Grónska, proti CO2, metanu… V naprostém protikladu k zájmům nás, kteří tady, v EU, musíme žít. Jedinou reakcí vedení Unie by bylo spuštění zdánlivě nekonečného kolotoče konferencí, meetingů a prezentací na podivná témata, například „dopad exploatace Grónska na genderovou identitu jeho obyvatel“ (což už existuje v materiálech OSN, hodnotících dopady války na Ukrajině na její produkci potravin). Účastníci snědí desítky tisíc sendvičů a tuny sušenek, vymetou desítky předražených hotelů, vypijí hektolitry kafe a jejich letadla spálí tisíce tun leteckého petroleje. A výsledek?

Amerika, naprosto se nezajímající o dění v EU (viz dokonalá ignorace jejích šéfů při rozesílání pozvánek na Trumpovu inauguraci), dostane Grónsko a udělá přesně to, kvůli čemu protestovali evropští zelení fanatici a různé aktivistické skupiny, vygenerované Sörösem v rámci jakési obdoby projektu D.E. (Destruction of the Europe, viz vizionářská novela Trust D.E. Ilji Erenburga z roku 1923). Bude ostrov průmyslově a vojensky exploatovat. A NIKDO S TÍM NEDOKÁŽE NIC UDĚLAT! Celá slavná EU bude jen poplašeně kdákat v kurníku, vymezeném hranicemi členských zemí. Mimo ně se nestane vůbec nic.

Grónsko samozřejmě zajímá i Čínu a Rusko. Na ty se USA možná také pokusí vykašlat, ale nakonec se dohodnou. Nic jiného jim ani nezbude. Ani Američané si totiž nemohou dovolit vůči těmto dvěma zemím dělat všechno, co by chtěli. Americká armáda, ač největší na zeměkouli a rozlezlá po celém světě, není v souhrnu nic moc, a Trump to dobře ví. Proto ta reforma. Ne že by nebyla nebezpečná, USA vlastní jaderné zbraně, ale její většina jsou (zatím stále ještě) rotující základnoví povaleči, nezaměstnaní, Afro- a Latinoameričané, případně další skupiny, utíkající do armády s vidinou zbavení se chudoby a poklidné služby někde v tropech. Už i Seals mají problémy s náborem kvalitních chlapů (a co teprve AČR)!

Abych to shrnul. USA dostanou, co chtějí, Rusko a Čína si ukousnou svůj díl a Evropa... Bude prostě muset žít s tím, že ceny energií se budou řídit nikoliv jejich cenami v Lipsku, ale tam, kde se napojují trubky a jsou ventily, které lze zavřít. Kdykoliv. A pokud vím, tím, kdo odpojil plyn, nebylo Rusko, které nikdy neuvalilo sankce ani na země, které dodávaly Ukrajině zbraně, ale plnilo do písmene uzavřené smlouvy. Takže si to přeberte.

Psali jsme:

Štefec (Trikolora): Někdo nám tady lže

Štefec (Trikolora): Jsme připraveni na velké přírodní katastrofy? Nejsme

Štefec (Trikolora): Začíná tady být koncem roku dost velká "nadúroda"

Jaroslav Štefec a F-35: „Rozhodnutí o pořízení vzniklo mimo území ČR.“