Povrchní divák si toho ani nevšimne, protože navenek vše vypadá velmi profesionálně. Moderátoři moderují, zpovídaní hosté hovoří, kameramani natáčejí, prostředí a témata se střídají, grafika je na úrovní. Při bližším ohledání vám ale dojde, že něco tu nesedí. Realita České republiky roku 2024, tedy 35 let po Velké sametové, je dost jiná, než jak ji českotelevizní zpravodajství vykresluje.

Ve sváteční den, v kalendáři nazývaném Den boje za svobodu a demokracii, nám totiž namísto plastického obrazu názorové pestrosti současné české společnosti nabídla pouze – hodně eufemisticky řečeno – besídku hochů a děvčat, kteří spolu mluví. Jinými slovy, Česká televize po celý den vysílala jakési leporelo vyprávění a vzpomínek osob z jednoho jediného názorového kadlubu, z jednoho jediného názorového ghetta. Můžeme mu říkat pravdoláskovní, kavárenské, liberální, lepševické, jak je ctěná libost. Každopádně jde ale o monopol jednoho názoru, monopol jediného vidění světa.

Namísto seriózní analýzy, co se to v naší zemi před 35 lety odehrálo a jaké síly, domácí i zahraniční, onen společenský a politický pohyb způsobily, respektive umožnily, odvysílala Česká televize tradiční, povrchní, stokrát omletou vyprávěnku, kudy šel tehdejší průvod. Zcela nepřekvapivě se u toho dojímaly také tradiční ksichty stále stejných, dnes už poněkud obstarožních studentů a ještě obstarožnějších stále stejných disidentů, doplněných o aktuální držitele moci. Prakticky o všech lze se stoprocentní jistotou povědět, na které straně a za co jejich politické srdce bije: Pajerová, Pánek, Bartuška, Malý, Hutka, Věchet, Rakušanová, Šiktancová, Mlynář, Topol, Trojan, Dobrovský, Gabal, Rychlík a Rychlíková, Kroupa a Kroupa.

Zvláště ta noční tečka byla téměř dokonalá. Nikoli Zpívá celá rodina, ale Hovoří celá rodina. Mladý a starý Kroupa, otec a dcera Rychlíkovi. Speciálně mladý Kroupa, Mikuláš, to měl jako celodenní zápřah, neb se na veřejnoprávní obrazovce zjevoval opakovaně. To vše doplněné o proslovy vládnoucích politiků – Pavel, Fiala, Rakušan, a aby se neřeklo a vytvořilo alespoň jakés takés zdání objektivity a vyváženosti, s pár štěky se také dostalo na Babiše a Schillerovou, ba dokonce své čtyři (!) minuty televizního prostoru dostal i Okamura.