Novináři a analytici se po Trumpově volebním triumfu předhánějí v tvrzení, jak je jeho vítězství nečekané. Donald Trump totiž zvítězil nejen ve všech swing states, tedy v tzv. kolísavých státech, ale jasně viceprezidentku Kamalu Harrisovou pokořil také v celkovém součtu hlasů na federální úrovni. A odvolávají se na prakticky všechny předchozí výsledky šetření průzkumnických agentur, jež předpovídaly velmi vyrovnaný souboj. Opravdu je to tak nečekané?

Není to daleko spíše tak, že agentury „vyzkoumávaly“ to, co vládnoucí elity ve smyslu přání otcem myšlenky chtěly slyšet, a jen se modeloval kýžený výsledek? To vše navzdory viditelné realitě a evidentní nespokojenosti podstatné části americké veřejnosti se směrem, kudy se americká politika v posledních letech ubírá.

Z toho všeho naopak plyne, že nic překvapivého se vlastně nestalo, neboť realita dlouhodobě zastíraná, zatajovaná a zametaná pod koberec pouze vyhřezla na povrch. A souručenství prolhaných médií hlavního proudu, služebných agentur a zákulisních hybatelů všehomíra dostalo zaslouženou facku, ba přímo ránu na solar.

Nepřišlo to samo od sebe, pár lidí na tom má nezpochybnitelné osobní zásluhy. Jako prvního je samozřejmě třeba jmenovat samotného Donalda Trumpa, který se nikdy nesmířil s cinknutým výsledkem voleb z roku 2020 a s býčí tvrdohlavostí a neúprosností si šel za satisfakcí. V této souvislosti bude velmi zajímavé sledovat, zda ve změněných politických a společenských podmínkách budou odhaleny, pravdivě pojmenovány a zveřejněny všechny nepravosti prezidentských voleb z roku 2020, které byly za přispění soudů ve jménu klidného předání moci zameteny pod onen pomyslný koberec zapomnění.