Takzvaní iráčtí uprchlíci, které k nám pod záštitou vlády dovážela nezisková organizace Generace 21, se rozhodli bez jakéhokoliv oznámení komukoliv potajmu odcestovat do vysněného Německa. To znamená, že jsme pro ně byli pouze převodním bodem do údajného vytouženého blahobytu. Už fakt, že jsme se dozvěděli, že tito křesťanští migranti byli pečlivě vybíráni, je pro většinu z nás nepochopitelným krokem. Pomoc by měla náležet lidem, kteří ji skutečně potřebují, a ne je sortovat podle náboženství. Pomoci někomu v akutní nouzi je jistě dobré. Tato pomoc však musí být smysluplná. Vážné také je, že postupně zpravodajské služby i německá vláda přiznávají, že bylo podceněno bezpečností riziko, které spočívá ve velké infiltraci islámských extrémistů v řadách imigrantů.

Problematické jsou samotné neziskové organizace, jejichž motivace není mnohdy průhledná, stejně jako jejich financování. Politická reprezentace státu by neměla dopustit, aby o tak závažných věcech rozhodovaly tyto skupinky lidí. Volené zástupce tu máme od toho, aby reprezentovali všechny občany naší republiky, chránili jejich zájmy a bezpečí a ne se soustředili na jednu nábožensky vyhovující skupinu lidí a ti měli přednost stát se azylanty v naší zemi.

Autor je kandidát KSČM pro volby do Zastupitelstva Olomouckého kraje.