Ministerstvo pro místní rozvoj vysvětlilo svůj krok především chybějící notifikací předpisu v EU podle závazné Směrnice 98/34/ES. Následně se strhla vcelku očekávatelná mediální přestřelka o tom, zda je notifikace nutná, či nikoliv. Myslím si, že tato polemika není vůbec podstatná a nerad bych, aby se kvůli tomu zapomínalo na podstatně zásadnější otázky spojené s PSP:

Proč byly PSP nově připravovány speciálně založenou organizací podléhající přímému řízení a tedy i kontrole primátora Hudečka? Organizací s obřím rozpočtem, v rámci města bezprecedentními platy, bez podílu ostatních úředníků Magistrátu a bez podpory stavebních úřadů jednotlivých pražských obvodů?

Jakým způsobem byl do přípravy PSP angažován sám primátor a proč se osobně zasadil v radě HMP o jejich prosazení, přestože 37 z 39 přítomných zastupitelů předtím vyzvalo Radu k jejich odložení? Co bylo skutečným Hudečkovým motivem pro jejich sveřepé prosazení přes vůli zastupitelů i nadřízeného ministerstva? Jaké projekty začaly být poté podle PSP okamžitě připravovány a kdo za nimi stojí?

O budoucích teoretických úsporách pro město plynoucích z PSP hovořili jejich autoři často a rádi. Pokusil se ale někdo kvantifikovat dopady PSP na ekonomiku budoucí developerské výstavby v metropoli? Kolik prostředků mohly PSP developerům ušetřit na budoucích projektech, které by bylo možné stavět podle daleko benevolentnějších požadavků na parkování, výšku stropů bytů, oslunění a zastínění nových bytů i stávajících okolních budov? Jsou to desítky miliard?

Na kolik peněz nás vlastně příprava PSP přišla? Jaký byl honorář Arch. Hniličky, hlavního strůjce PSP? A bude nyní tento honorář vracet, když se ukázalo, že stvořil nefunkční předpis a prostředky města byly zmařeny?

Proč nikomu nepřišlo divné, že jedinými subjekty, které kromě Primátora a jejich tvůrců PSP chválili, byla společná lobby architektů a developerů? Tedy úzká skupina těch, kdo na budoucích projektech, které díky PSP bude možné stavět, bude obchodně zainteresovaná?

Kdo vymyslel kontroverzní zákaz velkoplošné venkovní reklamy s tím, že je přece možné provozovat maloplošnou reklamu, aniž by vzal do úvahy, že jediným oprávněným provozovatelem maloplošné reklamy v metropoli je díky exkluzivní 27-leté smlouvě francouzská JCDecaux?

Proč autoři PSP rádi zmiňují podporu České Komory Architektů, ale zcela opomíjejí odborný názor České komory autorizovaných techniků a inženýrů činných ve výstavbě (ČKAIT) sdružující téměř 30 000 členů – autorizovaných osob, která ve výzvě bývalému náměstku ministryně pro místní rozvoj Petru Smrčkovi ze dne 19.9. 2014 uvedla, že PSP „stanoví podmínky měkčí, až na úkor zachování výjimečných hodnot Prahy“ a dále rovněž upozornila, že „nedostatek notifikace působí nevymahatelnost jednotlivých ustanovení“?

Z prosté rekapitulace událostí za poslední rok vyplývá, že autoři PSP a bývalé vedení Prahy pod řízením primátora Hudečka neučinili pro odvrácení hrozícího pozastavení PSP vůbec nic, přestože o něm velice dobře věděli. Nehledali žádný dialog s odpůrci ani kompromisní řešení. Prostě arogantně uplatnili svoji moc vyplývající z existence jednobarevné Rady HMP a prosadili si PSP ve znění, které jim vyhovovalo. Za tuto aroganci moci by nyní měli nést osobní odpovědnost.

Bylo by více než vhodné, aby se nová Rada HMP poučila z chyb předchozího vedení a připravila nové znění PSP po široké diskusi s širokou odbornou i laickou veřejností. Přičemž za širokou veřejnost není možné pokládat např. audienci tzv. „Ozvučné desky“, tady spřízněné skupiny z praxe vytržených intelektuálů, kteří sice spolu vedou bouřlivé debaty, jejich společné směřování je však více než zřejmé. Je třeba otevřít diskusi nad spornými body PSP, kam patří především ty paragrafy, které nejvíce vyhovují developerům. Dovolím si je krátce shrnout. Problematika parkování je již dostatečně známá. Požadavky na parkovací místa v rámci novostaveb jsou neuvěřitelné měkké, v centru města dokonce klesají k nule. Praha by byla asi jediné město na světě, kde by mohl vzniknout v centru města obchodní dům bez parkovacích míst. Ve všech lokalitách by pak bylo navíc možné již tak okleštěné počty dále snižovat a přesouvat parkování do ulic na úkor stávajících obyvatel. Další kapitolou je pak výška budov a míra zastavění pozemků. Oba tyto parametry nejsou natvrdo nijak omezeny, nýbrž jsou naopak zdevalvovány slovy zpravidla a přiměřeně. V konečném důsledku to znamená, že je možné objemové „nafukování“ budov prakticky donekonečna, respektive pouze podle úvahy nějaké pomazané hlavy sedící v IPRu. Již zmíněná nejasná míra zastavění pozemků spolu s jasnou vůlí zpracovatelů PSP zahustit Prahu novými stavbami a obyvateli vyvolává oprávněné obavy stávajících obyvatel, kam až byli ochotní zpracovatelé PSP při svém nezodpovědném experimentu zajít.  Stavební předpis je zásadní dokument, jak z pohledu budoucího dopadu na život Pražanů, tak i z pohledu jeho vysokého korupčního potenciálu. Pouze ve chvíli, kdy budoucí PSP projdou úspěšně ohněm plamenných diskusí vedených ze všech stran odbornou i laickou veřejností, bude mít Rada v ruce dostatečný mandát pro jejich formální schválení. Formální bezmyšlenkovité schválení je totiž ta nejjednodušší ale zároveň i nejškodlivější cesta, jak nám názorně ukázala minulá jednobarevná Rada HMP.