Děkuji za slovo, pane předsedo. Zbytku vlády, ještě většímu zbytku poslanců přeji dobrý večer. Já jsem se nakonec rozhodl po všem tom, co jsem tady slyšel a skoro všecko bylo řečeno, že se budu držet toho, čemu pravděpodobně víc rozumím než jiným věcem. Pan premiér nás tady obvinil, že jsme všichni amatérští epidemiologové a navážíme se do věcí, kterým nerozumíme, tak já bych jenom chtěl podotknout, že mně komunisté nepustili studovat na lékařskou fakultu všeobecnou a vystudoval jsem hygienickou fakultu - hygienu a epidemiologii, takže mám státní zkoušku z tohoto oboru. A možná, že i to je důvod, proč jsem už vlastně na úplném začátku minulého roku v únoru varoval tuto Sněmovnu o tom, co přijde, jaká hrozba je tato infekce při analýze například infekce SARS, a ptal jsem se, jak jsme na to připraveni, jakou máme výbavu, jaké máme ochranné prostředky, jaký máme pandemicko-epidecký plán. A nejen, že jsem nedostal žádnou odpověď, ale tato Sněmovna se mně vysmála. Pan ministr Vojtěch Adam mě odmrštil s tím, že žádné takové věci nejsou na stole, a všechny ty věci se bohužel seběhly. Já opakovaně říkám, že bych byl rád, kdybych se mýlil, ale na druhou stranu je fakt, že fakta, která byla vlastně epidemiologům známa, protože toto všecko je popsáno v těch učebnicích ještě od starého Haškovce, to všecko už známe 50, 80 let, tak to všecko se hodilo stranou a hrála se statečná hra. Nějakým způsobem se přes to přetloukali a na podzim opět jsem varoval, že dochází k určitému rozvolňování, že to nošení roušek a všecky tyto věci se začínají zapomínat.

A ministr Adam, to byla jedna z mála věcí, kdy vlastně respektoval určité pokyny, které v epidemiologii jsou jasné, rozhodl o tom, že se roušky mají nosit. Já jenom musím konstatovat, že mu to pan premiér zakázal, že jsem s ním o tom mluvil, a on řekl, že to je zbytečné, že vláda v čele s panem premiérem rozhodla, že tato věc je zbytečná, No tak jsme to vyzkoušeli na těch horách v tom prosinci, vyzkoušeli jsme to ve frontách u těch bufetů, vyzkoušeli jsme to na Silvestra, a po Novém roce jsme tu neměli druhou vlnu, měli jsme tady pokračování té vlny infekcí, která už tu jednou byla.

Zase jsem volal, díky svým vědomostem, po tom, co děláme, jaký je plán, jak budeme dál postupovat, jak jsme na tom s přípravou očkování, jak ho nakupujeme, jestli vytvoříme očkovací centra, protože žádná jiná možnost než v té první fázi oočkovat obrovské množství lidí v očkovacích centrech neexistuje. To všecko spadlo pod stůl. Zase se všichni smáli a na ty věci se přistoupilo s obrovským zpožděním. Očkovací centrum pražské bylo otevřeno asi před třemi nedělemi slavnostně za účasti pana premiéra, a přitom už mělo fungovat od ledna.