Papež František katolickou církev otevřel citlivým tématům současnosti a projevil rovněž vůli vyrovnat se s problematickými šrámy minulosti včetně těch pedofilních. K radosti politických liberálů. 

Takřka definiční pro naši současnost jsou ale reakce evropských, či přesněji eurounijních liberálů na smrt papeže Františka. Jak už je jejich neblahým zvykem, opět si pokrytecky vybírají pouze to, co se jim hodí a co zapadá do jejich vlastního pohledu na svět. Sice papeže Františka chválí za jeho skromnost, toleranci a otevřenost, ale i po smrti mu vyčítají jeho přístup k řešení válečných konfliktů, především toho ukrajinského. Slovníkem současné pokleslé politiky: nadále jej považují za chcimíra. A to ve smyslu všeho negativního, co pseudoliberálové do této nálepky vkládají. 

Ve skutečnosti toho ale víc říkají sami o sobě než o zemřelém pontifikovi. Papež František totiž na rozdíl od nich pochopil, že mír se dojednává se zelenou ratolestí a pokorou v srdci, a ne s postranními úmysly a sukovicí v ruce. A to se ani po smrti neodpouští.

Psali jsme:

Bohbot (Trikolora): Ukrajinská tragédie jako výsledek politického hazardu Západu

Koudelka (Trikolora): Špatná novinařina - Seznam Zprávy o vyhoštění z USA

Trikolora: Pojďme na podzim zastavit alespoň naše domácí šílence

Sláma (Trikolora): Ofrněné elitářství je doménou levičáků