Kolegyně a kolegové,

já bych se ve svém vystoupení chtěl věnovat oblasti zemědělství a potravinářství a i doporučení vládě této republiky k tomu, jak by měla přistoupit i v období nouzového stavu k řešení doslova kritické situace v oblasti zemědělství, potravinářství, nakonec i lesního a vodního hospodářství.

Já musím říci, že jsme svědky nejvyššího růstu cen potravin od 90. let. Ceny rostlinných komodit v únoru 2022 v porovnání s rokem 2021 vzrostly o více jak 20 %, potraviny celkově vzrostly o 15 %. Bohužel k dalšímu tlaku na růst cen potravin došlo vlivem invaze na Ukrajinu a je to zejména s ohledem na pokračující růst cen energií, kdy ceny našim prvovýrobcům v zemědělství se zvýšily v průměru o 180 až 225 %, dále cen plynu o 200 až 300 %, růst cen pohonných hmot o 50 %, v živočišné výrobě se jedná o prudký růst cen krmiv o 30 %, hnojiv v rostlinné výrobě o 300 až 400 %. Zažíváme také nejvyšší nárůst cen základních zemědělských komodit, kdy cena pšenice na světových trzích vzrostla o 100 % z částky zhruba 6 tisíc na částku 12 tisíc korun za tunu. V současné době např. zemědělci prodávají mléko stále za 10,50 až za 11 korun za litr a to i přesto, že vstupy jim skutečně vzrostly o stovky, stovky procent. Já se chci zeptat, jak si myslíte, vládo České republiky, jak dlouho může české, moravské a slezské zemědělství být polštářem této Fialovy inflace, aby vydrželo, aby se Česká republika mohla opřít o produkční potenciál domácího zemědělství, který v České republice rozhodně není vyčerpaný?

A já musím říci, že bohužel vláda České republiky, Ministerstvo zemědělství a samotný ministr zemědělství Nekula se ubírá opačným směrem. On se nechce opřít o domácí zemědělce, on nechce využít historickou výzvu k tomu, aby se Česká republika opět stala z hlediska produkce potravin soběstačná. V poslední době, těch sto dnů Fialovy vlády, to vláda několikrát dokladovala. Vláda svými kroky otevřeně říká, že o produkci našich zemědělců a potravinovou soběstačnost nemá zájem. Experimentuje v oblasti biopotravin. A tady chci podtrhnout, že nic proti biopotravinám. Ale je třeba si uvědomit, že ekozemědělství dneska produkuje na 15 % výměry zemědělské půdy. A víte, s 15 % výměry zemědělské půdy kolik se podílí na spotřebě biopotravin v České republice? Pouze 1,6 %. 1,6 % proti 15 % obhospodařované zemědělské půdy. Přesto vláda jde tímto směrem, jako kdyby jí nešlo o potravinovou soběstačnost v nastalé řekl bych celosvětové potravinářské krizi.

Dále vláda svými kroky rozděluje zemědělce na malé, na ty střední a velké, se kterými nechce moc mluvit, a přepracováním Strategického plánu Společné zemědělské politiky v lednu 2022 nastavuje nerovné podmínky v zemědělství. Tímto krokem ale trestá nejvíc střední zemědělce, subjekty hospodařící na rozloze půdy mezi 200 až 1 000 hektary, kteří se významně 30 až 40 % podílejí na produkci základních zemědělských komodit. Vláda svými kroky nechce chránit českou produkci potravin, například v oblasti vývozu obilovin vláda neudělala nic. Nejenom že nenásledovala Maďarsko, které dokonce zakázalo vývoz, ale nenásledovala ostatní státy v Evropě svými intervenčními nákupy, ať už prostřednictvím Státního zemědělského intervenčního fondu, nebo Správy státních hmotných rezerv.

A tady je třeba podotknout, že vláda se nesnaží ani tuto situaci řešit do budoucna, protože o nákupu obilovin z letošní úrody se už rozhoduje nyní. Takže v červenci a v srpnu bude pozdě. Vláda se může dočkat skutečně situace, kdy veškerá nová úroda bude v průběhu června už skoupena spekulanty na domácím trhu. A samozřejmě vláda svými kroky nechce vyprodukované zemědělské komodity uplatnit ve zpracovatelském průmyslu v tuzemsku. Naopak, dělá kroky, kdy základní suroviny spíše bude chtít vyvážet a tím prohlubovat saldo agrárního exportu.