Jsem teď ze strany studentů, žáků, jejich často velmi zoufalých rodičů a mnoha dalších lidí dotazována, co dál s maturitami.

Především chci říci, že konzultuji postoj pana ministra a jeho ostentativní nerespektování vůle sněmovny a pohrdání parlamentní demokracií s řadou lidí, poslouchám jejich poznámky a názory na tuto věc.

Osobně považuji způsob, jakým se pan ministr chová a jakým se snaží vyvolat pocit nadřazenosti moci exekutivní nad mocí zákonodárnou, za mimořádně nebezpečné zpochybnění našeho republikánského uspořádání a ústavnosti.

To je však věc, kterou bude třeba řešit později - nyní je třeba se vrátit k oněm maturitám.

Co se těch týká, jsem po celou dobu přesvědčena, že sněmovna již dala ministrovi školství dříve velmi mimořádné pravomoci a to mimo jiné díky paragrafu 184a školského zákona. Naprosto nepochybuji o tom, že ministr má k dispozici dostatek pravomocí, aby umožnil studentům, kteří strávili z letošního školního roku přímo v lavicích, učebnách a laboratořích či dílnách pouhou jednu jedinou desetinu předpokládané doby, alternativní spravedlivou a férovou maturitu. Ostatně přesně proto jsem spolu s řadou kolegů prosadila v Poslanecké sněmovně usnesení, které ministra zaúkolovalo, aby s pomocí těchto pravomocí situaci vyřešil. Volení zástupci lidu dali jasně najevo, jak by měl ministr (který nemá mandát vzešlý z voleb) postupovat.

Jak všichni víme, ministr to odmítá učinit a dětinsky se vymlouvá na nepodstatné podružnosti.

Zabránit mu v tom může v danou chvíli pouze premiér - takové je demokratické ústavní uspořádání naší země a je to tak v pořádku. Pokud premiér nezakročí, je třeba to brát jako jeho souhlas s postupem ministra a respektovat to - je to jeho nesporné právo.

Co je podstatné - ministr školství převzal svým chování a odporem proti parlamentní většině absolutní a úplnou odpovědnost za průběh maturit i za důsledky, které má a bude mít letošní rok na psychiku žáků a studentů.

A také převzal odpovědnost za soudní dohry letošních maturit.