Vážený pane předsedající, vážené senátorky, senátoři.

Chtěla bych zareagovat na to, co doposud v rozpravě zaznělo. Tak jak je to? Trestáme naši zemi, zaměstnance za nemoc? Staráme se opravdu o to, co máme? Nebo se opravdu snažíme vytlouct politický kapitál z problému, který neexistuje? Balíme vánoční balíčky pod stromeček anebo chceme skutečně jako zákonodárci reagovat na celospolečenský problém?

Musím říct, že jako vždy prostřednictvím předsedajícího mě Jaroslav Kubera inspiroval.

Víte, v roce 1889, to jest za císaře pána, to byl poměrně konzervativní člověk. To bylo tak, že pokud jste byli nemocní do tří dnů, tak jste nedostali nic. Tedy slovy předřečníka, je to nějaká míra odpovědnosti, ale za císaře pána, když jste byli nemocní déle jak tři dny, světě div se, dostali jste nemocenskou od prvního dne. A to je totiž přesně to, co také zaznělo od předřečníků, zda jde nebo nejde o tzv. poctivé zaměstnance. Takže já odpovídám – i když se mi ten přívlastek vůbec nelíbí – ten opačný, nepoctivý zaměstnanec, co to je? Je jich většina? Budeme podle toho dělat pravidla v Parlamentu? Ale dobře. Poctiví zaměstnanci, budou to ti, co vydělají na tomto zákoně anebo ne? Tak to tady padlo. Říkám, budou to rozhodně poctiví zaměstnanci, kteří na obnovení nemocenské od prvního dne vydělají, a víte proč? Víte, co je těch 3,5 mld. Kč, které jsme vyčíslili na kompenzaci zaměstnavatelům? To nejsou ti, co jak za císaře pána to možná zkoušeli do tří dnů si hodit marod, prodloužit si víkend. To jsou neplacené tři dny na naše průměrné pracovní neschopnosti nás všech, co jsme tady v sále, co jsme venku, a jsme nemocní týden, 14 dní a nedostaneme první tři dny ani korunu. To je ta částka. A já tvrdím, a samozřejmě je to otázka názoru, že stát, pokud neplatí vůbec nic první tři dny, pak v tuto chvíli z hlediska toho, kolik je to výpadek příjmu, na průměrnou pracovní neschopnost je to zhruba 2.500, na průměrnou mzdu zhruba 25.000 Kč. To má většina zaměstnanců. Je potřeba si to připomenout. Nedělejme si výpočty ze stotisícového platu. Tak já vám říkám, že nemoc v naší zemi znamená pro většinu pracujících ta průměrná nemoc, ne to fixlování do tří dnů, možná, pokud k tomu dochází, ta průměrná znamená, že nemocný zaměstnanec má ohroženo placení běžných potřeb. Nájmu, věci pro školy, pro děti, tak to je. A potom tady zvesela řešíme oddlužení a insolvenční zákon a zachraňujeme je. Takto to podle mého soudu je vážení senátoři a senátorky. A jak je to s těmi třemi dny? Je pravda, že jsem od zaměstnavatelů, pokud jsem něco slyšela, jako nějaký věcný argument, tak opravdu, že jim dělá problém v rámci výrobních linek, v rámci směnnosti, kterou musí zajistit v rámci velmi tvrdých podmínek na trhu v Evropě, ve světě, protože samozřejmě řada našich zaměstnavatelů je vázána tvrdými podmínkami svých dodavatelů ve tvrdé mezinárodní konkurenci. Když nepřijde, neomluven zaměstnanec do práce. Ale prosím vás, to budeme řešit tak, že nezaplatíme lidem nemocenskou od prvního dne? Co je problém? Není problém to, že si nedokážeme došlápnout tedy na takového zaměstnance, který, ač tuto povinnost má v zákoníku práce, má bezodkladně informovat zaměstnavatele o své nepřítomnosti a nemoci? Tak tak neučiní anebo není problém v tom, že z objektivních důvodů naši lékaři, právě proto, že nemají podporu skrz elektronickou neschopenku, mohou uznat pracovní neschopnost až tři dny zpětně? Tři dny zpětně, dámy a pánové? A potom to je přesně ten prostor, který možná někomu vyhovuje a někdo to zneužívá. Ale není to většina, nejsme to my, nejsme to zaměstnanci, nejsou to pracující. A teď, jak je to s tou kompenzací. A co je vlastně v zákoně? Tam je 60 % vyměřovacího základu, to znamená polovina platu nebo mzdy, přijde vám krácení od prvního dne nemoci, když jste skutečně nemocní, polovinou platu a mzdy jako malá spoluúčast? A opět se bavím o většině platů a mezd našich zaměstnanců, které jsou, jaké jsou a já vím, že pan senátor z Vysočiny to ví nejlépe. Protože víme, jaké má Vysočina pracující na Vysočině, jaké mají průměrné mzdy. Okolní země, to je také důležité. Protože rádo se používá argument, tak je to bezva, všichni mají karanční dobu, tak my ji budeme mít také. To není úplně tak pravda. V Německu ji nemají, na Slovensku ji nemají, tak všichni tušíme, kde probíhá ekonomika v naší ekonomice, kdo nám konkuruje, kam nám utíkají naši zaměstnanci. Našim zaměstnavatelům, kam utíkají zaměstnanci? Třeba do Německa, protože tam lépe platí a dámy a pánové, mají tam tu nemocenskou 100 %, 100 % od prvního dne. Tak budou utíkat ještě rychleji. Nevím, jestli to ocení zaměstnavatelé. Sick days. Sick days – 100 % náhrady mzdy. Pořád jsem nepochopila, proč by to měli zaměstnavatelé přestat dělat, když obnovíme nemocenskou od prvního dne? 100 % náhrady mzdy je sick days. A prosím, také tady zaznělo. Většina zaměstnavatelů. Ne, jsou na to přesné analýzy, jsou to pouze sektory, v žádném případě to nejsou výrobní podniky, my se bavíme o linkách. A řekl to tady Petr Vícha. Ono to jinak je, když máte 37,5, pokud jste v teplé kanceláři, teď to podotýkám, nemyslím vůbec na vás, klidně to myslím na sebe, jsem právnička, tak jsem vždycky seděla v teplé kanceláři, přiznávám se. Tak ano, měla jsem 37,5 a prostě jsem to zvládla. Jsem hrdinka. Ale nevím, jestli kdybych měla 12hodinovou směnu noční a byla bych na lince, to také dokázala. Jsem přesvědčena o tom, že není správně, pokud tři dny neplatíme zaměstnancům nic. Je to špatně.

A poslední věc a přiznám se vám, vážení senátoři a senátorky. Byla jsem zcela šokovaná, když jsem se to dozvěděla. Zdravotní sestřičky, zdravotní sestřičky v důsledku kombinace směnnosti a oněch neplacených 3 dnů nemají placeno, pokud jsou úplně běžně nemocní, jsou to také lidé. Týden, 14 dní nemají placeno, až 6 dní. Potvrdí vám to zdravotnické odbory. A nemocné sestřičky se nám starají o nemocné pacienty. Výborně. Ne, to není normální, to není poctivé. Prosím vás o podporu návrhu.