Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane premiére, opravdu vám nevadí tristní míra neúčasti ministrů vaší vlády nejen na poslaneckých interpelacích? Padlo to zde ve Sněmovně již několikrát, avšak skutečně mi nedalo, abych se vás, jako hlavy exekutivy, nezeptal přímo a před veřejností také nepožadoval vaši přímou odpověď.

Rozumím tomu, že ministři mohou mít v ojedinělých případech závažné důvody k neúčasti, ale např. jejich dnešní masová absence se již vymyká zdravému rozumu a poměrně přesně ilustruje přístup koaliční vlády k zákonodárnému sboru. Domnívám se, že v jistém smyslu paralyzuje i činnost Sněmovny a nabourává principy Ústavy, na kterých je náš státní systém s přesně vyváženou dělbou moci vybudován. Fakt, že na začátku projednávání odmítnutých písemných interpelací zde seděl osamocený ministr Jurečka, byl smutnou ilustrací úvodu dnešního jednacího dne. Následně chyběli ministři i u dalších bodů jednání Sněmovny, které měli garantovat, a schůze tak musela být přerušena. Jak tragikomické, ale i trestuhodné. O ústních interpelacích raději ani nemluvě. Býváme připraveni interpelovat, neboť ke své práci často potřebujeme okamžitou ministerskou reakci. Sněmovní aparát také pracuje, ale vše vychází nazmar. Hodina činnosti Sněmovny, běžně absencemi ministrů promarněná, vychází daňového poplatníka přibližně na 560 tisíc korun. Když už je ale dotazy poslanců a dokonce ani vlastní body jednání nezajímají, není důležitým alespoň ten ekonomický aspekt? Jindy jsme totiž nuceni na občanech často až nesmyslně šetřit, o čemž by mohl pohovořit ministr Babiš, ale ten tady ostatně není, a také by zde býti měl.

Pane premiére, zkuste, prosím, s tímto nelichotivým stavem pracovní morálky ministrů vaší vlády něco udělat, ať už zde nemusíme řešit jejich despekt ke Sněmovně, potažmo k občanům, ústavnímu pořádku či hospodárnosti. Jde ale také o prostou slušnost ke kolegům, kteří chtějí pro lidi skutečně něco, nikoli deklaratorně, udělat. Děkuji.