Milé kolegyně, milí kolegové, vážená paní ministryně. Není mi prostřednictvím pana předsedajícího, není mi zvykem vystupovat ke státnímu rozpočtu. Ale jsem tady v dvojjediné roli, roli i zmocněnkyně vlády ČR pro lidská práva, a za tu krátkou dobu pěti měsíců jsem měla možnost, když jsem ve funkci, se seznámit i s řadou bolístek, které je třeba řešit.

A jednou z nich je - a je to i můj slib z minulého týdne, ze 17. října, kdy jsem veřejně prohlásila, že o tom budu informovat vládu, premiéra, samozřejmě poslance, a již při projednávání státního rozpočtu na to upozorním - je i způsob, jak jim se vyjadřujeme, jak jim hodnotíme a hlavně jak jim přidělujeme finanční prostředky nestátním neziskovým organizacím poskytujícím péči v oblasti sociální.

Já bych tady zdůraznila - zejména v oblasti sociální. Známe různé nestátní a neziskové organizace. Ne všichni jsme s aktivitami všech těchto nestátních neziskových organizací ztotožněni. Ale, je naprosto nespravedlivé, pokud právě ty - já bych řekla NNO, nestátní neziskové organizace, které suplují mnohem levněji a často velmi entuziasticky a na určitě v naprosté většině případů velmi kvalitní úrovni nedostatečnou státní službu, resp. nedostatky, které stát v této oblasti má. Jak pokud jde o počet, variabilitu, pružnost těch služeb, tak pokud jde někdy i o samotný výkon.

O čem konkrétně hovořím. Když už tedy státní rozpočet, tak budu konkrétnější. Jenom minimum čísel. V České republice máme v současné době 5 675 registrovaných sociálních služeb. Vycházím z údajů, které jsem si nechala vytáhnout z registru. A z toho 60 % těchto sociálních služeb poskytují právě nestátní neziskové organizace. Takže pozor! Hovořím tady o těch, kteří zajišťují hospicovou péči, kteří zajišťují pomoc dětem, které opouštějí dětské domovy, a pokud jí nedostanou, končí na ulici. Se všemi riziky z toho vyplývajícími. Hovořím o vězních, kteří jsou propuštěni. A pokud jim někdo nepomůže, hlavně po delším trestech, páchají opět trestnou činnost a stojí nám mnohem víc, než kdybychom jim tu pomoc prostřednictvím těchto organizací poskytli. Jak se k nim chováme? Nemáme je rádi. Nejsou populární. Házíme je do jednoho pytle. Nedáme jim víc. Odvoláváme se na SMS, sociální sítě, že lidi nemají rádi neziskovky. Tak mě to tedy uráží, za ty neziskové organizace, které tu péči poskytují, a které rozhodně nepatří mezi zbytečné. Které nám pomáhají, které si stěžují, a za to my na ně pliveme, jako politici?

Dovolte mně, že tento expresivní - pro mě ne zcela typický slovník, protože už opravdu nevím, jak vás upozornit na to, že tady jsme přinejmenším nespravedliví. Nedalo mně, abych nezmínila, že nebylo vůbec snadné přesvědčit vládu - naštěstí se to potom stalo, na druhý pokus, aby částka 8 mld. včetně tedy z toho cca 4 mld. na aktivity nestátních neziskových organizací v oblasti sportovní, uvolnila tak, aby mohly být příslušné dotační tituly ministerstvy vyhlášeny. Jsem za to ráda. Děkuji i paní ministryni prostřednictvím pana předsedajícího, že se nechala přesvědčit, že je správný okamžik již - tuším v polovině září. Protože v opačném případě to, co jsem slyšela i v těchto lavicích, že oni to nějak přežijí, vždyť jsou to neziskovky, které od nás dostanou dotace, a jak my potom zkontrolujeme výsledky jejich činnosti, tak by některé z nich musely skončit.

A abych byla konkrétní, tak já vám odcituji pár sdělení, které jsem slyšela na vlastní uši, a které média zaznamenala, kdy např. Klára Chábová z neziskové organizace Mimo domov, která dlouhá léta poskytuje sociální pomoc a podporu a s cílem tedy zajistit integraci dětí z dětských domovů do společnosti říká: "Děkujeme, že jste zmírnila rétoriku, která k nám dochází od vysokých státních úředníků, ministrů a dalších politiků. Je to opravdu velmi důležité." Zkracuji, samozřejmě. Necituji úplně všechno.

Další. Paní Zuzana Radová, ředitelka obecně prospěšné společnosti Remédium, Praha, která pomáhá lidem v nepříznivých psychosociálních situacích: "Přála bych si moc, aby neziskovka přestala být sprosté slovo. Přála bych si, aby neziskové organizace byly opět pro lidi přitažlivé. Lidi v nich chtěli pracovat a našli tady své štěstí." Tím myslela pracovní naplnění. Společné neziskovkám. Já jsem také založila neziskovky některé. Tedy v podstatě se dá říci dvě až tři, protože ta třetí se mi moc nepovedla. A nikdy nevíte, jak to dopadne v oblasti sociální péče. Nicméně máte velikou radost, když to dopadne dobře. Viz. třeba sdružení pro sociální práci v trestní justici, z kterého se potom dokonce vyklubala probační a mediační služba.

Takže někdy to dopadne lépe, někdy to dopadne hůře. Ten špatný příklad nebudu citovat. Nicméně na tomto místě musím říct, že společným jmenovatelem všech nestátních neziskových organizací, které působí v oblasti sociální péče je entuziasmus a snaha pomáhat. Ty peníze ale k tomu, aby přežily na důstojné úrovni prostě potřebují. Co tomu brání? Slíbila jsem, že nebudu příliš dlouhá. Navíc ten recept nemůžu momentálně paní ministryni hned nabídnout v tom smyslu, že by tady byla jasnější strategie. Velmi mě zaskočilo a překvapilo, když jsem zjistila... (V sále je silný hluk.) Pane předsedající, já mám pocit, že je to důležité téma...
Děkuji, pane předsedající. V podstatě jde o to, že my musíme nastavit mnohem jasnější pravidla. Velmi mě překvapilo, že po nástupu do funkce jsem zjistila, že ta pravidla nefungují. Mnoho let nefungují. V podstatě Ministerstvo financí, jednotlivé resorty jsou zatěžovány zbytečným kolečkem, které můžeme zrušit tím, že nastavíme na Úřadu vlády jasná pravidla v tom smyslu, že vláda podpoří určité oblasti, třeba tu oblast sociální, na jiné, o kterých si konkrétní vláda bude myslet, že nejsou tak prioritní, dá vláda méně finančních prostředků a jednotlivé resorty přímo budou vyjednávat s Ministerstvem financí. Tohle zatím nefunguje. Zatím Úřad vlády jedná s ministerstvy, pak to navrhuje na vládu, pak zase jednají finance s resorty, resorty to konečně vypisují, některé to vypisují odvážně před schválením vládou, 90 % čeká až to vláda schválí v té nejobecnější podobě. Ten, kdo to předkládá - v tomto případě jsem to byla já - je zkoušen z čísel, jestli tedy sedí nějaká částka, kterou si navrhl původně resort, pak v průběhu doby ji ještě změnila ministryně financí, vaším prostřednictvím, pane předsedající, je konfrontována s čísly, za která nemůže nést odpovědnost.

Já to vím, ale já jsem považovala tuto formu ještě za zdvořilejší, ale dobře, pokud to nebude vadit paní ministryně, tak já budu říkat přímo "paní ministryně". Paní ministryně nemůže v tomto směru zatím toho moc dělat, pravidla musíme změnit my. Já jsem slíbila, že v lednu předložím nějaký návrh, v březnu bychom podle toho, pokud se shodneme, mohli postupovat.

Čili ten můj apel je spíš na to - prosím, abychom jako političky a politici, jako tady hovořila moje předřečnice, paní poslankyně Valachová, vaším prostřednictvím, pane předsedající, tak abychom i v této oblasti vážili naše vyjádření a snažili se splnit závazky vůči těm, kteří státu jednoznačně pomáhají, abychom diferencovali mezi různými nestátními neziskovými organizacemi, mezi těmi, kterým fandíme a možná je potřebujeme více, možná méně, a mezi těmi, které potřebujeme vždycky, protože každý z nás může být nemocný a chtít, aby se finančně dotovala poskytovaná péče doma, aby nemusel jít zbytečně do drahých anonymních zdravotnických zařízení, ústavních, nemocnic a podobně, klinik. Každý z nás zestárne a nedej bože bude třeba potřebovat hospicovou péči. Také bych vám mohla odcitovat, co mi tam říkali ti, kteří ji zajišťují. Každý z nás může mít někdy někoho v rodině, kdo bude černou ovcí a pak bude třeba, aby mu někdo podal pomocnou ruku. Protože pokud máte rejstřík takzvaně nikoliv čistý, tak ta pomocná ruka když chybí, dostane se do začarovaného kruhu.

Já jsem si vybrala jenom tři případy, tři oblasti. Těch oblastí je mnohem více, a to je také velká výhoda nestátních neziskových organizací, že se dovedou starat a poskytovat péči daleko pružněji než státní instituce. Od toho jsou právě nestátní.

Takže, paní ministryně, milá paní ministryně, já vím, že vás nemůžu teď obměkčit, abyste dala na tuto oblast více prostředků. Také jste mi to o přestávce jasně řekla. Já vím, že budu riskovat svou neoblibu u neziskovek, když jsem řekla, že vystoupím a budu na vás apelovat. Přesto chci zdůraznit, že vždycky budu usilovat o to - a začínám tím prakticky již dnešního dne - aby od roku 2021 nejpozději nestátní neziskové organizace v oblasti sociální péče zejména /třikrát podtrženo s vykřičníkem/ dostaly více než dosud. Nedělám si iluze, že je to možné dneska, ale kdyby to možné bylo, tak byste mě, milá paní ministryně, velmi mile překvapila, a nejenom mě, ale i tisíce lidí, kteří sociální péči potřebují a kteří ji od nestátních neziskových organizací dostávají.

Děkuji.