Milé kolegyně, milí kolegové, vážený pane předsedající, to, co zde mělo být obecně zásadně řečeno, řekl předřečník pan poslanec Nacher. Přesto si dovolím ještě uvést pár důležitých věcí, protože tady samozřejmě stojím i v roli zmocněnkyně vlády pro lidská práva, která má na starosti ne vyloženě sociálně vyloučené lokality - o to se dělíme s Ministerstvem pro místní rozvoj a jeho speciálním odborem. Nicméně často řešíme problémy těch lidí, kteří se obracejí na vládu s tím, abychom už konečně schválili zákonnou úpravu, která bude spravedlivější vůči těm, kteří se částečně dostali do problémů - částečně zdůrazňuji - za které nemohou. O tom tady byla již řeč.

V souvislosti s přípravou, která probíhala velmi turbulentně - víte, že sami jsme nemohli najít pořád ten optimální vzorec - i já mám obavu, abychom tím, že schválíme tisk, který je svým způsobem revoluční, nedocílili v některých směrech kontraproduktivního účinku, totiž že by přestalo docházet k vymáhání bagatelních pohledávek. Tak právě proto je dobré, abychom si ještě předtím, než posuneme tento tisk - což doufám, že posuneme - do třetího čtení, tak abychom si některé věci uvědomili.

A s ohledem na to, že také spolupracujeme s řadou nestátních neziskových organizací, tak vám jednu z těch zpráv, které jsem dostala a která mě právě upozorňuje na to, že to, co se na první pohled zdá všeobecně - nejen jak tady zaznělo - politicky korektním a našim závazkem a dluhem vůči lidem, kteří jsou v oddlužení, tak může mít i některé účinky, které byste sami neřekli.

A kdo nám takovéhle informace postupuje? Překvapivě je to nestátní nezisková organizace, která si udělala průzkum mezi sociálními pracovníky a sociálními kurátory. Oni se většinou starají třeba o podmíněně propuštěné a odsouzené k výkonu trestu. Garantují prostě každému občanovi, který se ocitl v tíživé situaci, minimálně analýzu jeho situace, a když to jde, tak samozřejmě i pomoc. Ale posuzují jeho situaci komplexně. To znamená nejenom ten dílčí aspekt, že je v dluhové pasti, ale i to, co je významné pro jeho další život.

A oni napsali - a teď je to citace: Sociální pracovníci a sociální kurátoři nevyhodnocují dluhy jako samostatnou problematiku klienta. V rámci spolupráce s klientem na řešení jeho situace klientovi závazky mapují, spolu s klientem je vyhodnocují, zasahují do těchto dluhů a omezují je. Ale to, co je podstatné, dělí je na ty zodpovědné a nezodpovědné.

Čili díky komplexnímu způsobu sociální práce dochází k mnohem lepšímu nastavení řešení klienta v situaci, včetně řešení dluhu. A více, než 3/4 - je to skoro 77 % - sociálních pracovníků a sociálních kurátorů v tom průzkumu uvedlo, že řešení dluhů zahrnuje přímo do své práce s klientem více, než 90 %. Čili vnímá řešení zadluženosti jako zásadní potřebnou aktivitu pro nalezení řešení adekvátních změn v klientově životě.

Já většinou mluvím z patra, tohle čtu. Protože, když cituji nebo uvádím informace z výzkumů a průzkumů, tak rozhodně nechci zkreslit nepřesnou interpretací, respektive memorováním toho, co jsem si zapamatovala, obsah.

V dlužnících bychom měli podporovat odpovědnost a poctivý přístup ke splácení. Teď to přijde. Jen tak si budou uvědomovat reálné příčiny svého zadlužení a mohou vystoupit z bludného kruhu svých dluhů.

Ve vztahu k insolvencím se respondenti vyjádřili jednoznačně pro zachování jasně daných povinností dlužníka a sociální pracovníci se obecně přiklánějí k podmínce minimální úhrady dluhů ve výši 30 %, se kterou se pracovalo samozřejmě už v různých variantách našich novelizací. A nižší než tento poměr vnímá správné pouze 18 % z nich. V případě vysokých dluhů, kdy by dlužník neuhradil ani pět procent, se opět tři čtvrtiny těchto pracovníků, o jejichž fundovanosti nemám pochybností, přiklání k tomu, že by prodloužení doby trvání oddlužení mělo trvat - teď se budete divit - více než pět let. Šlo o 400 sociálních pracovníků a sociálních kurátorů. Tím nechci zpochybnit to, na čem jsme se dohodli, ale ty podklady, které dostávám, tak ukazují i na to, že se v podstatě generačně takové chování, tzn. zadlužování se aniž mám na to prostředky, dědí, přechází z jedné generace, a to si myslí na další, pokud zde není nějaký razantnější limit, reakce, a to si myslí 95 % sociálních kurátorů a sociálních pracovníků.

Vycházím z toho, co sami zveřejnili. Já jsem byla velmi překvapená a musím říci, že si myslím, že bychom i tohle měli vzít v úvahu, čímž nechci zpochybnit schvalování tohoto tisku, nicméně není dobré, abychom si tady nalhávali, že strašně dobře ta naše novela zapůsobí na změnu chování dlužníků. Pokud by byla nastavena příliš benevolentně, tak my si sesbíráme volební body, nicméně ve výsledku samotným dlužníkům a jejich dětem nepomůžeme, nebo zřejmě nepomůžeme, tak jak tvrdí ti, kteří mají a jsou za to i placeni a jsou profesně dostatečně vybaveni za to, aby jim pomáhali. Prostě můžeme je utvrdit v tom, že dluhy se vlastně dělat vyplatí.

Tomu samozřejmě odpovídají, já jsem si ještě vytáhla další podklady, které jsem dostala, ke kterým už jsem taková skeptičtější. Protože víme, že když se zeptáte třeba na ulici někoho, jestli by se měl znovu zavést trest smrti, tak vám řekne každý druhý občan, že ano, přestože jsme vázáni evropskými úmluvami a máme spoustu závazků, že to ani nelze, tak tady jsem taky skeptičtější. Ale přesto si dovolím ocitovat jednu věc, kterou bychom tak, jako ti, kteří reprezentují občany České republiky, měli vědět: Lidé by měli utrácet jen peníze, které již mají, a neměli by se spoléhat na budoucí příjmy. S tímto názorem souhlasí přibližně čtyři z pěti Čechů, což je prezentováno podle šetření výzkumné agentury STEM/MARK a uvedla to CNN Prima News.