Děkuji. Já navážu. Jedna věta mě překvapila u pana poslance Jakuba Michálka, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, protože on ve svém posledním vystoupení použil takový zajímavý slovní obrat - zákon by neměl požadovaný efekt. Tak já teď od toho odhlédnu, protože určitě vysvětlí, co měl na mysli tím, že by neměl požadovaný efekt, že tedy se nebudeme řídit těmi doporučeními, které pro nás připraví. Jsou to samozřejmě doporučení, byť ve formě návrhů konkrétních znění našich novel, nebo dokonce nových zákonů, legislativní odbory příslušných rezortů. Asi tuším, co měl na mysli.

Ale vrátím se ke svému původnímu příspěvku, který jsem si řekla, že tady udělám jako takovou určitou lekci pro osvěžení toho, jakým způsobem bychom měli přistupovat k uplatňování pozměňovacích návrhů ve druhém čtení za předpokladu, že chceme postupovat standardním způsobem, a nikoliv způsobem, který sice, a to zdůrazňuji, není v rozporu s jednacím řádem, ale je přinejmenším překvapivý, nezvyklý a vede k těmhle situacím. A já tady ještě odhlédnu od toho, že samozřejmě hnutí ANO je v podezření, že za každou cenu nechce, aby byl tento zákon o střetu zájmů v této podobě přijat. Já už jsem to říkala v Událostech, kde jsem s panem kolegou poslancem Michálkem mohla k této problematice hovořit, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, a tam jsem se vyjádřila, byť jsem si nebyla jistá, jestli mě všichni posluchači pochopili, myslím, celkem jasně, budu to opakovat i na mikrofon. My nejsme proti novele zákona o střetu zájmů. Já znám ten nález Ústavního soudu, který říká kromě jiného, že kontrolní mechanismy jsou zatím nedostatečné. Ale to, proti čemu tady brojíme, je příliš zaměření se na jednu osobu, což se promítá právě i v určitém smyslu slova užším zaměření, než by mohl mít ten zákon, respektive novela na straně jedné, a na straně druhé procedurální, neomluvitelný - vidíme, k čemu to vede - spěch a uplatnění toho pozměňovacího návrhu v poslední minutě podrobné rozpravy.

A tím se teď dostávám konečně k tomu, o co bych se ráda s vámi podělila, a to totiž o odpověď na můj dotaz, který jsem adresovala Parlamentnímu institutu, který má kromě jiného i odpovídat na naše otázky, problémy, nejasnosti, pokud se to týká tedy samozřejmě otázek uplatněných poslanci. A já jsem uplatnila otázku, zda je to přípustné, aby - dovolte mi taky trošku použít s jistou nadsázkou teď ten výraz - se sem přiřítil v poslední minutě podrobné rozpravy náš pan kolega Michálek a načetl, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, načetl, v rychlosti vychrlil svůj pozměňovací návrh, který - a já jsem se dívala na ten záznam, nechala jsem si ho i vyjet v tiskové podobě - ho nezdůvodnil. Zdůvodnil ho jenom velmi rámcově. O tom můžeme tedy spolu mít diskusi, co je to zdůvodnění. A tím návrhem významně rozšířil projednávání tohoto tisku ve třetím čtení, aniž bychom měli možnost se k tomu nějak obsahově více vyjádřit.

Takže já jsem si vyžádala od koho jiného než od našeho Parlamentního institutu odpověď. A ta mi přišla. V úvodu té odpovědi, kterou tady nebudu předčítat, ale budu ji spíš jenom citovat, když bude nezbytné, tak jsem byla upozorněna, že jde zejména o výklad ustanovení § 94 našeho jednacího řádu Poslanecké sněmovny a § 63 odst. 4. Parlamentní institut ten svůj výklad, respektive stanovisko omezil na 2,5 stránky a ještě takovým řídkým řádkováním, takže si myslím, že není problém, abych vám sdělila podstatný obsah. Rozdělil to svoje stanovisko na tři části podle toho, zda jde o gramatický výklad, historický výklad, anebo systematický výklad. Je to přesně tak, jak učíme studenty, jak teda my právníci víme, že je vždycky třeba prohnat to ustanovení všemi výklady a pak se teda rozmyslet, co budeme aplikovat, co se nám více hodí, jsme-li advokáti. Ale tady jsme poslanci, takže bychom měli spíš se zamyslet nad tím, co nejpřesněji odpovídá tomu standardnímu průběhu projednávání pozměňovacích návrhů v druhém čtení.

Pokud jde o ten gramatický výklad, tak obě ta ustanovení - a mám na mysli ještě jednou § 94 a § 63 odst. 4 jednacího řádu - stanoví, jakým způsobem se podávají pozměňovací návrhy a obsahují tyto parametry: předložení pozměňovacích návrhů, které je povinné v rámci podrobné rozpravy, mohou být předloženy buď ústně přímo v podrobné rozpravě, nebo písemně. A pokud jsou předloženy písemně prostřednictvím stejnopisu v elektronické podobě, je to možné ještě zdůraznit v podrobné rozpravě. Ústní odůvodnění je povinné jen tehdy, pokud písemný návrh neobsahuje žádné odůvodnění.

Tady došlo k situaci, kdy jsme s tím poprvé byli konfrontováni právě v té poslední minutě do ukončení podrobné rozpravy. Čili když to shrneme, tak v textu zákona máme předepsáno, že pozměňovací návrh k návrhu zákona musí být předložen nebo podán, to už je synonymum, v podrobné rozpravě a je možné ho podat ústně, ale pak je třeba jej přímo v té podrobné rozpravě odůvodnit. Pokud poslanec podá návrh písemně, může být odůvodněn buď v písemném návrhu, pokud tam není, je nutno je přednést opět v podrobné rozpravě. Takže i když ten text neobsahuje žádné ustanovení, které by regulovalo časové meze předložení návrhu, a to ani písemného ani ústního, můžeme z toho jednoznačně dovodit, že je možné ho sice kdykoliv předložit, ale vždycky ho, než je teda podrobná rozprava samozřejmě uzavřená, je třeba ho podrobněji, věcně zdůvodnit.