Pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové,

samozřejmě ten relativně pečlivě připravený a doufám i systematický projev musím zkrátit ze dvou důvodů. Řada argumentů a skutečností, faktů i domněnek zde již odezněla a navíc jsem byla vyzvána, abych v zájmu toho, abychom konečně uzavřeli tuto kauzu, svůj projev maximálně zkrátila. Proto, kdo by měl potom zájem se seznámit více s rozborem, kterému jsem věnovala více hodin, právě smyslu, funkci a ústavně právním souvislostem, institutu imunity i v historickém vývoji ráda alespoň jemu nebo jí, té zájemkyni, ty informace předám. Takže mně odpusťte, že skočím in media res, rovnou k věci, kvůli které jsem se stala i vystupující na této schůzi.

Jsem rovněž členkou mandátového a imunitního výboru. Na rozdíl od paní kolegyně Táni Malé, které je naprosto nepřípustným způsobem vyhrožováno na sociálních sítích a je osočována v médiích, jak všichni dobře víme, mně se takovýto zájem médií zatím vyhnul. Proto zůstanu v té věcné rovině snadněji klidná a doufejme, že i pro vás všechny srozumitelná. Nemyslím si, že by jednání mandátového a imunitního výboru probíhalo v atmosféře, která by byla pro nás všechny příjemná. Nicméně jsme se myslím s tím úkolem, který nám ukládá ustanovení § 45 odst. 1 písm. a), abychom jako nástroj orgánu Poslanecké sněmovny zjistili, zda jsou v imunitních věcech dány podmínky pro trestní stíhání a v této souvislosti se zde i konkretizují a i ty zvyklosti sněmovní nám nastiňují postupy, které máme provést, abychom se dobrali takového výsledku, s kterým můžeme předstoupit před Sněmovnu. To zde bylo, myslím, velmi zevrubně a pečlivě popsáno ve zpravodajské zprávě. Tu už jste slyšeli. Usnesení ještě uslyšíte. Jistě nebudete překvapeni. Všichni víme, jak to dopadne již nyní a navíc dva hlavní aktéři sami žádají o vydání. Protože jsem však před tím než jsme hlasovali na mandátovém a imunitním výboru provedla jisté zhodnocení toho hlediska oboru, na který se specializuji, trestního práva, tak dovolte, abych s některými závěry vás seznámila i zde a možná, že pochopíte, proč jsme se na mandátovém a imunitním výboru, nebo lépe pochopíte, hlasování nakonec zdrželi.

Stejně jako ostatní členové mandátového a imunitního výboru jsem i já měla možnost se seznámit s trestním spisem a dospěla jsem po jeho prostudování k následujícím závěrům. Záměrně se budu vyjadřovat někdy příliš obecně právě proto, že nemohu a nechci prolomit důvěrnost těch informací, kterých jsem se jako členka mandátového a imunitního výboru, ke kterým jsem měla na rozdíl od vás přístup. Řada ve spise uvedených skutečností údajně prokazujících trestnost jednání, to je naplňující skutkovou podstatu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku spáchaného formou účastenství a skutkovou podstatu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 trestního zákoníku, také spáchaného formou účastenství, čili podle § 24 odst. 1 písm. a), není vůbec nebo jen velmi nedostatečně důkazně doloženo. Dalším zjištěním, ke kterému jsem dospěla studiem předmětného spisu, je konstatování nesprávně trestně právní kvalifikací údajné trestné činnosti obviněného Andreje Babiše, která vede nejen k chybným právním závěrům, ale současně pro mne i zpochybňuje i odbornou erudici příslušných policejních orgánů a otevírá pak logicky prostor pro úvahy ohledně vysvětlení takových zásadních pochybení. Konkrétně jde o minimálně diskutabilní jednočinný souběh trestného činu dotačního podvodu s trestným činem poškození finančních zájmů Evropské unie, a to jak co se týká jejích základních skutkových podstat, tak kvalifikovaných. Neméně překvapující je konstrukce účastenství, ať již pokud jde o organizátora tohoto trestného činu, kterým měl být Andrej Babiš, tak jeho tzv. pomocníky, kde se dopustil podle mého názoru policejní orgán elementárních chyb při aplikaci trestně právního institutu účastenství na konkrétní příklad, kdy účastníkem na dokonaném trestném činu, ale i jeho pokusu, to nebyl tento případ, může být jen ten, kdo sám není pachatelem ani spolupachatelem téhož trestného činu. Z principu akcesority účastenství pak vyplývá, že trestní odpovědnost účastníka je závislá na trestní odpovědnosti hlavního pachatele nikoliv naopak, jak se nesprávně dovozuje v usnesení o zahájení trestního stíhání Andreje Babiše.

V dané trestní věci považuji za klíčové posouzení subjektivní stránky zavinění hlavních pachatelů, ke kterému mělo dojít tím, že vědomým a úmyslným jednáním realizovali a dokončili záměr organizátora, obviněného Andreje Babiše. Obdobný popis najdeme ohledně subjektivní stránky pomocníků, kterým se klade na vinu, že svým vědomým a úmyslným protiprávním jednáním napomohli realizovat záměr obviněného Andreje Babiše. Přestože - a to je prosím důležité - u údajného organizátora Andreje Babiše není nikde ve spisu, já jsem ho nenašla, důkaz dokládající organizování a zosnování jemu za vinu kladených trestných činů, přesto dochází policejní orgán k závěru, že lze vůči němu zahájit trestní stíhání, ač mu musí být zřejmé, že ty důkazy, prokázání jeho zavinění ve spise, alespoň zatím - nevylučuji, že nebudou dodány - alespoň zatím absentují. Namísto nich pracuje s hypotézami a konstrukcemi, které nevycházejí z konkrétních faktů a zjištění. Pokud tím tedy policejní orgán vytváří verzi, která se neopírá o konkrétní důkazy, pak tím flagrantně porušuje principy zakotvené v § 2 odst. 5 a odst. 6 trestního řádu, které upravují postup, jakým má policejní orgán - závazně upravují - shromažďovat důkazy.