Milé kolegyně, milí kolegové,

hodně toho tady zaznělo, takže já budu jenom glosovat a doplňovat to, co si myslím, že tady zaznělo buď příliš stručně, nebo možná ne zcela jasně.

Tak za prvé. Už jsem se vyjádřila v tom svém prvním vystoupení, že tento návrh je velmi funkční, když si uvědomíme, že se zde bude rozhodovat na základě celostátního referenda o otázkách, kdy musí občané vyslovit svoji vůli o tom rozhodovat, a ta vůle musí být potvrzena i počtem voličů, kteří tuto vůli vysloví. To znamená, my nejsme pro to, aby se s takovým institutem, jako je celostátní referendum, lehkomyslně nakládalo a aby mohla být pořádána celostátní referenda, která by byla ve svém výsledku závazná i k otázkám, které jsou marginální povahy nebo jsou to věci, které lze velmi dobře manipulativně - a jak víme, v dnešní době je to velmi snadné - ovlivnit. Jde proto o velmi důležité rozhodnutí, stanovit to kvorum, které bude již dostatečně vysoké na to, abychom mohli z toho dovodit závěr, že občané České republiky opravdu chtějí přijmout určité rozhodnutí.

Já jsem si jako konkrétní příklad dala - víte, že jsme o tom hovořili v minulosti velmi emotivně, řada z nás byla nepřesvědčitelná na tu, či onu stranu - hlasování o tom, zda se smí, či nesmí, já to zjednoduším, kouřit v restauracích. Říkám, zjednodušuji to trochu. Myslím, že všichni jsme zažili situace, kdy jsme zbytečně i plýtvali časem, argumenty, protože se obě dvě strany jaksi zakopaly ve svých tvrzeních tak, že už nepřipouštěly protiargumenty. Výsledek byl, že jsme tedy prohlasovali zákaz kouření v restauracích, dodnes panuje u řady odpůrců toho zákazu přesvědčení, že by bylo lepší a že více vyjadřuje vůli občanů liberálnější přístup, a my s tím asi moc nenaděláme, i když věřím, že zejména lidé, kteří už mají zkušenost, většina našich spoluobčanek a spoluobčanů ví, že to rozhodnutí a řešení bylo dobré. Ale to je moje víra, nemám pro to žádné konkrétní důkazy, většinou mlčící většina je ta, která souhlasí, do ulic většinou vychází lidé, když nesouhlasí. Takže tady, byť já jsem velmi jednoznačná zastánkyně a stoupenec zákazu kouření v restauracích, pokud by bylo celostátní referendum, pokud by se podle našeho návrhu minimálně 25 % se vyslovilo pro zákaz a současně by to byla většina těch voličů, tzn. že bychom museli mít zhruba 4 milióny voličů, kteří by přišli a vyslovili by se k této otázce, kdyby těch 25 % z nich řeklo - ne, my si ten zákaz nepřejeme, my chceme mít liberální možnost zvolit a kouřit si v restauracích - a teď dám do závorky - a je nám jedno, jestli jsou tam rodiny s dětmi, nebo ne, prostě my to chceme - tak bych musela opravdu lidově řečeno sklapnout a říct si, je to vůle lidu a já se jí podřídím, protože je tady více než 2 milióny lidí, kteří to chtějí. A ti, kteří chtěli vyjádřit vůli, jakou já bych ráda prosadila, tak neměli sedět doma a měli přijít a volit. Takže nevidím důvod, proč se obávat, že u otázek, které bude většina našich spoluobčanů a spoluobčanek samozřejmě považovat za důležité, tak se zvednou ze svých židlí a půjdou volit a svoji vůli projeví.

Takže v tomto ohledu si myslím, že to kvorum je nastavené dostatečně vysoko, abychom se nezabývali nějakými marginálními otázkami, a současně je životaschopné, protože neznemožňuje nebo neklade si příliš vysoké požadavky, jaké tady na začátku byly, kdy skutečně by se nám mohlo podařit to mrtvě narozené legislativní dítě, které bychom sice měli, ale v praxi bychom nikdy nedocílili výsledku v referendu, který by byl závazný. Přesto si myslím, že je to jedna z mála otázek, kdy lze ještě diskutovat, kdy lze diskutovat o tom snížení. Abychom vyšli vstříc jedné ze silných parlamentních politických stran SPD, aby ona nám zase ukázala vstřícný postoj ve vztahu k diskusi o tom, že se zdá resp. že bude respektovat, že jsme určitou součástí mezinárodního společenství a nebude - promiňte mi to, pane předsedo Okamuro prostřednictvím pana předsedajícího, vlastně nyní tedy pane předsedo, pane místopředsedo - nebude trvat tak na tom, aby tento okruh otázek byl zařazen do možnosti o něm v celostátním referendu hlasovat. Takže vidíte, že tady ještě máme určité možnosti se posunovat. A těch pět politických stran buď bude demonstrovat to, že něco skousne, každá z nás, něčeho se vzdá ve prospěch toho, abychom alespoň v Poslanecké sněmovně docílili návrhu zákona ústavní potřebnou většinou hlasů, čili 120 hlasy. Že to nebude snadné, je nám jasné, ale pořád si myslím, že není zcela zbytečná taková snaha.

Druhá věc, ke které bych se ráda vyjádřila, se týká těch pojistek, málo se tady o nich zatím hovořilo. Myslím si, že pojistka v podobě přezkumu obligatorního Ústavním soudem nám vyloučí - a také jsme zpočátku na to nepamatovali resp. jsme pamatovali, ale nebylo to po procesní stránce dobře upravené - otázky, které by mohly být kapciózní, dubiózní, nejasné, manipulativní, otázky, na které by běžný občan, třeba velmi inteligentní, ale nikoliv zdatný v této oblasti, který si nedá třeba dohromady souvislosti i politické, mohl odpovědět ano, ač by ve skutečnosti, kdyby mu byly známy ty důsledky a z té otázky to jednoznačně vyplývalo, řekl ne... Ústavní soud je dostatečným garantem a myslím si, že tady jinou instituci pro kvalifikovanější posouzení nemáme.

Konečně další věc, kterou bych ráda zdůraznila, je i možnost 50 tis., a to jako předsedkyně petičního výboru můžu potvrdit, podpisů, čili velmi nízký počet hlasů, který již umožní, aby se nastartoval celý proces celostátního referenda, čili jsme tam snížili původní představy o tom, že by to mělo být hned 400, 500, 800 tis. podpisů. Stačí 50 tis., proces bude zahájený, Ústavní soud řekne: ano, otázka je legitimní, z hlediska ústavy ústavně konformní, pokračujte. A pak těch 400 tis. podpisů, ke kterým se připočítá těch 50 tis., si myslím se sežene již relativně snadno. Je také pro to dostatečně dlouhá doba. Čili vidíte, že ten návrh, jak ho nakonec přijal ústavněprávní výbor, je opravdu návrhem mnoha kompromisů. Já jsem do posledního okamžiku doufala a stále doufám, že nás bude pět, kteří pro něj budeme hlasovat, protože jedině tak máme šanci a doufám také, že ty naše vstřícné kroky k určitým ústupkům budou opětovány i ze strany SPD, protože naše srdeční záležitost to je jistě také.

Dovolte mi tedy koncem obecné rozpravy, kterou jsem si nijak předem nepřipravila příliš systematicky, a navíc jste mi většinu již vzali, milí předřečníci, vyslovit závěr, že přeji nejenom politikům, ale hlavně českým občanům a občankám, aby se konečně toho celostátního referenda dočkali, aby v něm mohli vyjádřit svoji vůli, až se budou zase hlasovat nějaké otázky, které rozdělují společnost a abychom měli i určitý signál v případě, že referendum nedopadne tak, že bude většina pro, nebude závazné, ale bude nám vodítkem v našem politickém rozhodování, přinejmenším jak statisíce občanů vyjádřily svůj názor. Je to vlastně státní reprezentativní výzkum politické volby voličů. A myslím, že i my politici bychom se potom podle toho měli řídit bez ohledu na naše politické body, protože jsme tady koneckonců od toho, abychom zastávali, prosazovali a obhajovali vůli těch, kteří nás zvolili.

Já přeji další, už méně turbulentní, průběh legislativního procesu. Doufám ve vstřícnost a dovolte mně, abych vyzvala i SPD, aby se připojili k těm, kteří nebudou říkat, že jde o nefunkční zákon, protože je to funkční zákon, nicméně z naší strany bych také doporučila ostatním čtyřem politickým stranám, které chtějí přijmout tento návrh, aby byly vstřícné a kompromisní do určité hranice, která je pro nás akceptovatelná.

Děkuji.