Oblast politická
Není sporu o tom, že nespokojenost občanů celé řady zemí se současným vývojem EU roste a ruku v ruce s touto nespokojeností stoupá volání po reformě současného systému rozhodování, který je přímým důsledkem Lisabonské smlouvy. Jejím hlavním cílem bylo, z hlediska jejích architektů, odstranit zdlouhavé rozhodovací procedury a zrychlit proces nikdy nekončící integrace vedoucí k vytouženému Europskému superstátu.
Bohužel, jak to v takových okamžicích bývá, zapomněli se autoři smlouvy zeptat vlastních občanů, zda po takovém vývoji opravdu touží. Námitky oponentů, že tato smlouva v podstatě likviduje princip zastupitelské demokracie, byly šmahem odmítány a bagatelizovány, stejně tak jako názory, že to, co vhodné pro „portugalského rybáře“ nemusí nezbytně být vhodné a žádoucí pro obyvatele středních Čech. U nás asi nejviditelnějším pomýlením bylo vychvalování výhod společné migrační a azylové politiky z úst Z. Roithové (https://www.youtube.com/watch?v=6dp6MkO5IIc). Pokud jeho obsah srovnáme s dnešní realitou, těžko si lze představit větší karikaturu skutečnosti.
Nepochybně nejvýraznějším výrazem nespokojenosti občanů byl dosud brexit, kdy občané velkého členského státu dali svůj nesouhlasný postoj k politice EU najevo tím, že se EU rozhodli rovnou opustit. Nicméně i v dalších zemích je tento politický trend jasně patrný.
Bohužel špičky EU tento vývoj naprosto ignorují. Komise sice vydala „Bílou knihu“ s různými možnými směry vývoje, nicméně „Římské prohlášení představitelů 27 členských států a orgánů EU“ dalo jasně najevo, že jiná cesta než „více EU“ není na pořadu dne.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV