Tato věta z Ústavy ČR mne napadla při čtení článku pana Macháčka v HN 28.5.  A protože v  „nových“ Hospodářských novinách není již na názory čtenářů místo,  nezbývá než tuto úvahu publikovat jinde.

O co v článku jde? Nepochybně demokratické volby do Evropského parlamentu ve Francii jsou  panem Macháčkem pokládány za „obsah vypláchnuté kloaky”.

Pan redaktor se tímto způsobem – ať již vědomě či nevědomě – přiřazuje k těm, pro které jsou svobodné volby to nejhorší, co se může stát, protože “lid” přece nechápe vznešené záměry a cíle  politických elit.

 Tyto názory jsme tu už zažili za dob komunismu….  A pan Macháček dává za pravdu těm, kdo tvrdí, že mezi “Táborem míru a socialismu” a EU není vlastně vůbec žádný rozdíl,  protože to co je od občanů vyžadováno, je “držet hubu a krok”, případně volit v souladu s direktivami “národní fronty”.

On a jemu podobní naprosto nechápou, že pokud jsou občané stále více a více nespokojeni s EU (a podle toho volí), není to vina občanů,  ale nikým nevolených EUroelit.

 Proto také není schopen pochopit, proč vyhrál v UK UKIP, a svádí to na kde co, přičemž vysvětlení je zcela elementární.  UK se mnohokrát pokoušela změnit některé direktivy a regulace EU, které pokládala za škodlivé a nesmyslné – nikdy se to nepovedlo.  Je tedy zcela logické, že občané toho už mají “plné zuby”  a  volí stranu, která slibuje, že bude jejich zájmy hájit způsobem nepochybně efektivnějším.

Naprosto zdrcující obžaloba současných poměrů v EU pak plyne z jeho výroku “Ať již bude na papíře napsáno cokoliv, reálně nyní evropský establishment nepřipustí zvýšení vlivu Evropského parlamentu”. Tím zcela potvrzuje, že smlouvy v rámci EU jsou jen “cár papíru”,  s čímž je evidentně spokojen. Ani přiznání “Ať je ve Francii vláda, jaká chce, stejně musí dělat to, co žádají přísná bruselská a Německem tlačená rozpočtová pravidla” jistě nepotěší francouzské (a ani jiné) voliče.

Zcela tedy naplňuje mojí charakteristiku EUrohujera jako “člověka, který dobře ví, že jen s pomocí direktiv EU prosadí proti vůli vlastních spoluobčanů to, co by v demokratických volbách nikdy neprosadil“.

Velice nepříjemné je,  pokud on a jemu podobní  převládnou v EU stejně, jako teďpřevládají v našich “svobodných” mediích,  přesvědčí občany o jediném - ani kdyby se “uvolili”, je současná EU nereformovatelná a jediná cesta je jí zrušit.  A protože není, odkud by přišla “internacionální pomoc”,  může být rozpad EU zcela reálnou možností.