Jde ještě vůbec o systém zastupitelské demokracie?  Tedy o systém,  kde,  podle klasické definice J.S. Milla „vykonává lid svou moc prostřednictvím svých volených zástupců“, případně podle novější alternativní definice J. A. Schumpetera „lid drží suverenitu a politickou oprávněnost ve svých rukách tím, že vládu vybírá a pokud se neosvědčí, pak jí v následujících volbách podporu upírá“.

Podle toho, co se nyní děje již neplatí ani jedno ani druhé – volení zástupci lidu ani vlády nevykonávají vůli lidu, ale „implementují“ či „transponují“ do našeho právního řádu rozhodnutí orgánů, na jejichž složení a rozhodování má „náš lid“ hlas „slabě poradní“ – tuším asi 2.2%....  ale možná, že se o nějakou tu desetinku mýlím.

Tento neblahý a zcela nedemokratický stav ještě posílil po podpisu Lisabonské smlouvy,  která zástupcům států upřela právo veta v celé řadě oblastí.

Pokud vezmene v potaz, že v současné době přichází cca 70% zákonů z úrovně EU, je činnost „zástupců lidu“  zcela formálního charakteru – prostě „zvedají ruce“ dle pokynů EU. Osobně jsem se účastnil diskuse s řadou poslanců nad problematikou zavedení „energetických štítků budov“ – odpověď napříč politickým spektrem byla „víme, že je to pitomost, ale zavést to musíme“.  Takže „lidu“ nepomůže ani volba jiných zástupců ani změna vlády.