Úvodem

Jedno ze současných hojně diskutovaných témat je snaha o zákaz olova pro střelce a rybáře ze strany EU. Samozřejmě tím budou potrefeny i další skupiny obyvatel, např. potápěči a ti, kdo dodržují „lidové zvyky“, ale o tom se již nemluví vůbec.

Pozoruhodná časová korelace těchto snah se „zbraňovou směrnicí EU“, která je podle Junckera „nedostatečně ambiciózní“ – čti nepodařilo se toho zatím zakázat dost, vede celkem logicky k domněnce, že když to nešlo „přímo“,, tak to uživatelům zbraní „osladíme“ jinak, a to drastickým zdražením vstupů. O něco takového se už ostatně v případě zbraní pokusila v roce 2014 komisařka Cecilie Malmström, a to dvěma způsoby – pronikavým zdražením (snaha o zavádění biometrických senzorů apod.) a hlavně nutností uvádět “legitimní důvod” (viz).

Že nejde ani tak o to olovo a jeho vliv na životní prostředí, svědčí i následující fakta – na olověné střely je používáno cca. 2% celkově používaného olova a armáda i policie nepochybně získá výjimku… takže dalších 99% olova EU jaksi nezajímá.

Navíc se průmysl EU bez olova obejít nemůže – o tom svědčí stížnost na hlavního producenta olova, Čínu, že toho olova nechce do EU dodávat dost. Věřte nebo nevěřte, pod stížností z roku 2016 je podepsána Cecilia Malmström. (viz)

Stručná historie zakazovacích snah

I když to není obecně známo, EK (Evropská komise) požádala ECHA (Evropská agentura pro chemické látky) o zákaz olova (nejen) ve střelách již 12.3. 2015 (viz), nejde tedy zdaleka o novou iniciativu, jak se nám někteří politici pokoušeli namluvit.

ECHA za tímto účelem otevřela „veřejnou konzultaci“, která měla být podkladem pro přípravu nové legislativy a byla ukončena 21.12.2017 (stránka již není dostupná).

Již tenkrát jsem napsal, že „Výsledek konzultace nebude jistě překvapením… vždy dopadá dle přání komise“ (viz).

Co následovalo, je již dostatečně známo... zpráva ECHA ze dne 12.9. 2018, která v podstatě doporučila „zakázat všechno“, v řadě případů, jak sama přiznává, „pro jistotu“ (viz).

A detailní rozbor zprávy spolkem LEX z 30.9. 2018 (viz) z kterého mimo jiné plyne, cituji „O objektivitě zprávy lze pochybovat také proto, že zpráva zcela otevřeně preferuje úplný zákaz olověného střeliva s odůvodněním, že jednak je toto řešení nejjednodušší a nejpohodlnější z hlediska vynucování, a za druhé se tím veškeré náklady přenesou na držitele zbraní“

Na tyto slabiny a jasnou snahu o interpretaci vybraných zdrojů tak, aby vedla k zákazu olova pro všechny a všude, poukazovaly i jiné organizace a politici včetně europoslanců, což nakonec vedlo (údajně) EK k vyjádření, že nic takového nepřipravuje.

Tomuto ujištění nicméně minimálně v ČR nikdo neuvěřil, kromě aktivistických novinářů a europoslance Zdechovského, který neúnavně tvrdil, že tvrzení o zákazu olova je „hoax“ a „fake news“. (viz).

Konec dohadům co je a co není „fake news“ učinila nakonec sama EK. 16.7. 2019 požádala ECHA o vypracování návrhu na omezení (čti zákazu) olověného střeliva nejen na mokřadech ale všude. Zde je užitečné zdůraznit, že se v obou případech jedná o tu samou „Junckerovu“ EK (ve funkci do 30.11. 2019), která tak od jara do července stihla zcela změnit názor a dala tak za pravdu všem, kdo jí „nevěřili ani slovo“.

ECHA poté 3.10. otevřela možnost se k věci vyjádřit do 16.12. 2019, podklady pro zákaz by měla vypracovat během 1 roku.

(viz, žádost EK lze najít pod textem „Background“. Za povšimnutí stojí nejen krátký čas na vyjádření, ale i prostý fakt, že kdo nesleduje pravidelně stránky ECHA, se o této možnosti ani nedozvěděl.

Uvidíme, co se z toho dále vyvine, zkušenost ale říká, že ECHA bude (opět) k připomínkám přistupovat „selektivním přístupem“, tedy vybere a použije jenom ty, které plánovaný zákaz podpoří.

A jak se vyvíjí situace u nás?

Uvedu jen stručně vývoj… popsat vše by zabralo neúměrné množství prostoru a kdo bude mít zájem, si jistě další detaily dohledá.

Proti zákazu zcela logicky protestovaly a protestují všechny „dotčené organizace“. Na toto téma proběhl v poslanecké sněmovně 21.3. seminář o olovu, který plánovaný zákaz jednoznačně odmítl. (viz)

24.9. proběhlo jednání v poslanecké sněmovně, kde Sněmovna odmítla snahu plošně zakázat v EU olověnou munici. Zákaz by se měl týkat i rybářských olůvek kvůli škodlivosti pro životní prostředí. Podle ministrů by plošný zákaz ohrozil obranyschopnost země. Dolní komora se postavila za návrh výboru pro obranu proti tomu, aby orgány EU zasahovaly do systému kontroly, evidence, nabývání a držení zbraní a střeliva podle českého práva. (viz)

Proti usneseni hlasovali 4 členové Pirátské strany.

K zajímavému vývoji došlo ve středu 16. 10. 2019 kdy ČTK informovala, že Ministerstvo životního prostředí (MŽP) vyzve v příštím roce myslivce, aby dobrovolně přešli na bezolovnaté střelivo. O dva roky později chce s organizacemi uzavřít memorandum o postupném omezení používání olova. Tento postup má vyplývat z návrhu Národní strategie řešení nelegálního zabíjení a otrav volně žijících živočichů v České republice 2020–2030 (Strategie). (viz)

K jednání na toto téma došlo nakonec 25.10. na MŽP, které se nakonec tohoto záměru vzdalo. (viz)

Velice mne zajímalo, proč se MŽP dalo na základě jednoho jednání přesvědčit. Jistě to bylo i díky neústupnosti účastníků.

Nicméně jsem v této souvislosti zaslal MŽP následující dotaz „Kolik divoce žijících živočichů (savci, ptáci) prokazatelně uhynulo na otravu olovem z antropogenní zdrojů v období posledních pěti let (případně delším)“.

Odpověď z 15.11., (viz) ledacos vysvětluje. Cituje sice „obvyklé“ zahraniční prameny týkající se mokřadů, ale jinak přiznává, že pokud jde o ČR nemá MŽP k disposici žádné podklady. „V České republice se v současné době problematice sledování a výzkumu vlivu olověného střeliva na přírodní prostředí a volně žijící živočichy nevěnuje žádná instituce. Proto ani neexistují téměř žádné aktuální publikace ani vědecké články na toto téma“.

Na druhé straně lze přivítat, že 20.11. MŽP odmítlo poslední návrh regulace olova na mokřadech z dílny EK, se zdůvodněním „Ten byl ovšem natolik prakticky neaplikovatelný, že ho MŽP a řada dalších států musely v plném rozsahu odmítnout. Evropská komise tak na základě včerejší diskuze se státy EU do února roku 2020 připraví nové znění.“ (viz)

Závěrem

Jak je vidno, událo se tohoto roku okolo olova dost, a je více než jasné, že to tím nekončí, spíše opět „začíná“. Je tedy nezbytné si dále počínat aktivně a obhajovat svá práva. A bylo by velice žádoucí, kdyby si o tom se „svým“ poslancem či senátorem promluvil každý, kdo se výše uvedeným vývojem cítí ohrožen. Olovem totiž zakazovací mánie EU ani nezačíná, ani nekončí. A bez obav tak nemůže být nikdo.

V dalších částech uvedu a rozeberu důvody, kterými se zákaz olova oficiálně obhajuje a zmíním i problémy spojené s navrhovanými „alternativními“ střelami a rybářskými olůvky.

Tomáš Vaněk