V posledních letech vzniklo nové klimatické kvazináboženství, mediálně zastoupené švédskou školačkou Gretou Thunberg. Ta už pomalu upadá do zapomnění, jí prezentované odvážné ekologické plány ale bohužel nikoli.

Nejzapálenějším zastáncem omezení technického pokroku, spotřeby, dosavadního životního stylu je aktuálně EU, konkrétně Evropská komise (EK). Dokud si některé členské státy myslely, že to je dočasné blouznění s velmi dlouhým horizontem plnění této nové desetiletky a třiceti letky, nejednaly dostatečně razantně odmítnutím těchto šílených plánů. A EK využila letní nepozornosti v členských zemích a 14. července 2021 představila celý balík úsporných opatření ve formě legislativních návrhů pod hlavičkou plánu Green Deal.

Green Deal (do češtiny neprakticky překládaný jako Zelený úděl) je dlouhodobý plán EU, jak snížit produkci plynu (CO2) o nejméně 55 % do roku 2030 vzhledem k úrovni roku 1990. Je zajímavé, že se jako srovnávací etalon vzal rok tak daleko v minulosti. Navíc EK chce, aby nejen území EU, ale rovnou celý evropský kontinent se stal do roku 2050 klimaticky neutrálním. Tak jistě, pokud se vývojově vrátíme do středověku nebo rovnou pravěku. Pak to jistě splnitelné je. V podstatě se tím hodí do koše proces zvaný zvýšení konkurenceschopnosti EU, Green Deal naopak směřuje k razantnímu snížení konkurenceschopnosti a k poklesu životní úrovně obyvatel EU.

Například tím, že se budou vybírat vyšší daně, resp. nové daně a ty si rovnou nechá EU. Další návrhy EK představené 14. července 2021 se týkají dopravy, energetiky a různých environmentálních opatření. Snížením mobility. Používáním pouze udržitelných a obnovitelných zdrojů energie. Postupným snížením spotřeby. Zrušení výroby vozů se spalovacími motory v roce 2035 povede nejen ke snížení mobility obyvatel (kteří na elektromobily prostě nebudou mít nebo budou nesmyslně vysoce dotované ze státního rozpočtu a z Next Generation Europe, což je projekt celounijního zadlužení u finančních institucí, a neříká se u kterých), ale navíc to způsobí i nárůst nezaměstnanosti, protože automobilový průmysl je významným průmyslovým odvětvím, na který je ČR v rámci EU orientovaná. Dalším problémem bude totální rozházení energetické soustavy, protože všichni budou všude nabíjet a bude potřeba pět Temelínů, aby se to vůbec v ČR utáhlo.

Položme si proto otázku zcela obráceně. Komu tím ve skutečnosti prospějete? Kdybyste chtěli narušit fungování nějakého státu zevnitř, k čemu byste jej naváděli? K omezení energetických zdrojů, k omezení výroby, k omezení obchodních vztahů. Zajímavé je, že přesně k tomu samému navádí vedení EU Českou republiku. Když si to porovnáme, zdá se, že Green Deal už vlastně probíhá nějakou dobu, tlakem na jednotlivé státy. Co všechno nás EK nutí dělat, resp. v čem nám brání. Tak za dostatečné domácí podpory ze strany tzv. demobloku, abychom nedostavovali Dukovany. Když už bychom je dostavovali, tak abychom potom omezili vstup některých potencionálních dodavatelů do výběrového řízení (Rusko, Čína). Omezením počtu možných dodavatelů se ale samozřejmě zvyšuje cena. Podle mého skromného odhadu tak třikrát. Ale abychom to zaplatili, tak je tady možnost zadlužení (hlavně ve prospěch jiných států – je k tomu účelu zřízen projekt Next Generation EU, do nějž se má postupně dostat až 750 miliard euro, a nikdo se nemá starat kdy se to zaplatí a jak).

Pokud bychom akceptovali tzv. Green Deal, tedy plán, jak snížit výkonnost ekonomiky, snížit mobilitu obyvatelstva (zákazem výroby aut se spalovacím motorem) a vůbec v důsledku snížit životní úroveň, tak je to náš konec. Mimochodem premiér Andrej Babiš na Green Deal kývl! On prostě proti EU nemůže jít, protože je závislý na dotacích z EU do firem, které má ve „svěřenských fondech“. Ale co je nad slunce jasnější je skutečnost, že vedení EU se nijak nesnaží o rozvoj členských států, ale zcela naopak, o snížení životní úrovně v jednotlivých zemích EU. Chceme si to opravdu nechat líbit? Jak dlouho ještě? Řešením je referendum o vystoupení z EU. Tak na to nezapomeňte až půjdete za tři neděle k volbám.

(převzato z Profilu)