Historie sporů sahá do minulého roku, kdy konflikt mezi ministryní obrany Černochovou a náčelníkem Generálního štábu Armády ČR (NGŠ AČR) museli dokonce urovnávat premiér a prezident. Řehka tehdy hrozil odchodem ze své funkce.  A po roce je to tu znovu. Tentokrát se jedná o spor ohledně účtu na síti X (bývalém Twitteru). Problém je ale mnohem hlubší. Jsou to rozdílné názory na řízení armády a řeší to nejen premiér Petr Fiala, ale i prezident Petr Pavel, kteří si přejí klid zbraní.

Kořeny problému ale tkví ještě v něčem jiném. Když se ohlédneme za minulými náčelníky Generálního štábu Armády ČR, většinou to byly dlouhodobě armádou respektované osobnosti v generálské hodnosti s nezpochybnitelnou autoritou. Generála Karla Řehku si ministryně prosadila mimo tradičně obvyklý kariérní postup, přirozených kandidátů na nejvyšší funkci v armádě se elegantně zbavila jejich vysláním do zahraničí a Řehku musela nechat narychlo povyšovat. Už při nástupu Řehky do funkce jsem na tento problém poukazoval.

Armáda je založená na senioritě, služebním postupu, průběhu funkcí, respektu a úctě kolegů ve službě. Má to svůj význam. Pokud někdo „přeskakuje” standardní služební postup, nakonec to stejně vede ke komplikacím. Voják musí k hodnosti generála „uzrát”. V případě Karla Řehky se tak nestalo.

Autorita NGŠ s dlouholetou praxí a zkušeností zároveň přináší takové osobě lepší vyjednávací pozici s ministrem, který je právě ve funkci. I to zde nenastalo. Řehka nemá tolik zástupců, kteří by mu „kryli záda” a vyjádřili podporu třeba ve chvíli, kdy se jeho názory od názorů ministryně liší. Celkově se tedy zdá, že jeho pozice je vratší, než se ještě nedávno zdálo, a je dost možné, že brzy budeme svědky jmenování nového NGŠ AČR. Vhodné by v takovém případě bylo vybírat zase tradičně z tzv. tříhvězdičkových generálů, ale tam mezi nimi vhodného kandidáta nevidím. Bude se tedy muset jít o stupeň níže, a tam již určité adepty v hodnostech generálů vidím.

Zatím ale evidentně obě strany zůstávají na svých názorových pozicích. A ty jsou v rozporu. To ale není dobrá situace pro hladké řízení rezortu Ministerstva obrany ČR, a hlavně pro klid v armádě, která se snad po tolika letech „modernizační diety“ začíná pomalu zotavovat. Řehka ale v tomto případě tahá za kratší konec provazu. Řekl bych dokonce, že „stříhá metr“.