Pozemní vojsko Armády ČR by mělo po letech různých změněných koncepcí, škrtů a napnutých armádních rozpočtů, dostat kvalitní vybavení. Sice s rozdílnými pohledy, ale byly na to finanční prostředky i vůle politických stran. Výběrové řízení už se blížilo do finále a probíhaly zkoušky funkčních vzorků nabízených vozidel za pozornosti médií i poslanců. Vše se vyvíjelo docela dobře, vypadalo to, že se vše podaří završit a Armáda ČR bude konečně zase schopná plnit svoji roli při obraně teritoria České republiky s modernější výzbrojí a technikou, k čemuž nezbytně potřebuje dostatečně vyzbrojené a vycvičené pozemní síly. Teď je vše opět v nedohlednu.
Od vstupu ČR do NATO hlavní financování Ministerstva obrany (MO) je prioritně směrováno nikoliv na zajištění obrany státu, ale pro potřeby zahraničních operací, a to i do těch bez mandátu OSN. Navíc do oblastí, která nejsou v zájmu České republiky (Afghánistán, Irák, Mali). Dlouhodobě volám po unifikaci a spolupráci se státy V4+ na modernizačních projektech. To je ale pro MO a tuto vládu pouhá fikce.
Žijeme v neklidných dobách 21. století, leccos se může zvrtnout a být soběstační v potravinách, energetice, a hlavně obraně je prostě nutné a žádoucí. Konflikty jsou dnes těžko predikovatelné, bezpečnostní situace se mění k horšímu a nemůžeme si dovolit nemít fungující armádu, dostatečně vybavenou a s možností ihned a na našem území logisticky zabezpečit opravitelnost a bojeschopnost své výzbroje a techniky. Je potřeba být v těchto otázkách soběstační za všech podmínek, a nikoliv se spoléhat na někoho jiného, jestli nám v neklidných dobách bude vůbec schopen něco dodat anebo zabezpečit (viz třeba hygienické roušky a respirátory v počátku pandemie, které prostě nikde najednou nebyly, anebo za neskutečné ceny).
Je jasné, že korona krize oslabila fungování celé naší společnosti a také finančně vyčerpala jak jednotlivce, rodiny, živnostníky, podnikatele a podniky, ale i stát, který musel a bude muset hradit rozsáhlé škody a jejich náhrady za uzavření různých provozů a nemožnost podnikání a výkonu zaměstnání. Mnohdy podle výroků soudů a NKÚ nezákonně. Nynější odklad zakázky na BVP s tím sice vypadá provázaný, ale není tomu tak. Především by ale MO mělo zrychlit a zefektivnit strategické a významné veřejné zakázky obecně. Pokud by se neotálelo, mohlo se to všechno stihnout ještě včas. Výmluvy na kovid nejsou relevantní. Původně se soutěže účastnili čtyři zájemci, aktuálně jsou ve hře tři výrobky: Lynx, ASCOD a CV90. Tedy od německého, amerického a švédského výrobce.
Důležitá součást zakázky na BVP je ale také dostatečné zapojení podniků našeho obranného průmyslu. Na jednu stranu máme dva státní podniky v této oblasti a potřebujeme tam udržet pracovní místa, schopnosti a výrobní a servisní kapacity. Na stranu druhou zde vznikly a vznikají firmy a podniky, které vytvářejí další pracovní místa a deklarují své schopnosti a ambice se podílet na armádních zakázkách po celou dobu jejich životního cyklu. Nyní dochází k dalšímu odkladu, protože dva z výrobců požádali o prodloužení lhůty pro dodání finálních nabídek. Zatím do 1. září 2021.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Článek byl převzat z Profilu Ing. Radovan Vích
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV