Trvalá a konkrétní podpora zemí západního Balkánu při zadržování ilegální migrační vlny nebo důsledné sdílení dat jako účinný boj proti terorismu. To jsou některé body, na kterých se během pražského summitu 3. a 4. listopadu 2016 shodli ministři vnitra zemí "Salcburského fóra" a západního Balkánu. Salcburské fórum vzniklo v roce 2001 jako platforma pro dialog ministrů vnitra zemí střední a východní Evropy především k tématům policejní spolupráce či ilegální migrace. Fórum má dnes devět členů, vedle Česka jde o Rakousko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko a Chorvatsko. Jednání se tradičně účastní země západního Balkánu, např. Srbsko, Albánie či Moldavsko. Pražského summitu se účastnil také ministr vnitra Malty – příští předsednické země EU – a zástupci Evropské komise, Europolu nebo Froxtexu.

Kromě spolupráce při boji proti terorismu a nelegální migraci byla hlavními tématy fóra v rámci českého předsednictví přeshraniční spolupráce při pátrání po pohřešovaných dětech a potírání drogové kriminality. Ministři vnitra přijali v Praze společnou deklaraci, jejíž závěry předloží Radě ministrů EU. V rámci společné deklarace se ministři vnitra Salcburského fóra mj. shodli, že je potřeba hledat společná realistická řešení, která povedou k posílení kontroly vnějších hranic EU a trvalé podpoře zemí západního Balkánu i členských států EU v přední migrační linii. Padla také shoda i na tom, že je potřeba důsledně odlišovat skutečné uprchlíky před válkou a perzekucí před ekonomickými migranty, stejně jako zajistit registraci uprchlíků ještě před vnějšími hranicemi EU. Nevím jaká realistická řešení ministři vnitra hledali, ale je jasné, že to nebyla ta, která se dlouhodobě nabízejí. Třeba provádění prvotní registrace ilegálních imigrantů již v mezinárodních vodách v případě, že se jedná o plavbu na pašeráckých lodích, člunech a bárkách. To ve skutečnosti ze strany pobřežní a pohraniční stráže EU neprobíhá, protože by se muselo vrátit ke břehům Libye absolutní většina tzv. "azylantů", tedy Syřanů (prokazatelně minimálně 1/3 z nich nejsou Syřané), Afgánců, Iráčanů, Eritrejců a bůh ví koho ještě. Naopak, jsou dováženi na území převážně Itálie anebo Řecka, kde se potom zdlouhavě legalizuje jejich nelegální pobyt a to vše jenom proto, abychom náhodou někomu z nich neublížili. Podle oficiálních statistik z EUROSTATu jsou však čísla žadatelů o azyl ve státech EU pouze za druhé čtvrtletí letošního roku více než znepokojující. Závažnost je o to  větší, že celková čísla nemají klesající tendenci oproti stejnému období loňského roku. Jen za druhé čtvrtletí roku 2016 (duben-červen 2016) požádalo prvotně o azyl více než 306 000 Syřanů, následováno 50 300 Afgánců a 34 300 Iráčanů.

Březnová dohoda mezi Bruselem a Ankarou počítá s odchodem desítek tisíc lidí. Na zpáteční cestu přes Egejské moře se jich však zatím nevydalo ani pár set. Výrazně drhne i druhá fáze výměny.

Řecké úřady vyhostily od začátku letošního dubna asi 600 ilegálních imigrantů, kteří na člunech a bárkách překonali Egejské moře nebo je ve vlnách zachránila pobřežní stráž. Turecko naopak do Evropy legální cestou vyslalo asi 900 běženců. Vyplývá to ze statistik Evropské komise.

EU přitom podle magazínu Der Spiegel očekávala, že během letošního jara přijme až 18 tisíc azylantů z Turecka. Celkově se dohoda mezi Bruselem a Ankarou měla dotknout 72 tisíc migrantů provizorně ubytovaných v tureckých azylových táborech. Výměna se má vždy odehrát v poměru 1:1, stejný počet migrantů by tedy z řeckých ostrovů zamířilo zpět do Turecka.

Nízká čísla jasně vypovídají o skutečnosti, že se Osmadvacítce nedaří migrační krizi zastavit. Na řeckých ostrovech jako Lesbos, Chios, Leros nebo Samos se tísní desítky a celkově asi 160 tisíc lidí, většina z nich už celé měsíce. Úřady jejich návrat do Turecka nestíhají vyřídit a zorganizovat.

Kvůli dohodě s Tureckem se na EU snesla také vlna kritiky ze strany lidskoprávních organizací jako třeba Amnesty International. Nesouhlasí s ní ani Lékaři bez hranic, kteří na protest odmítají jakoukoli finanční podporu od členských zemí Unie.

Nad výměnou běženců navíc stále visí hrozba, že ji turecký prezident Recep Tayyip Erdogan nechá vypovědět a migranty pošle hromadně do Evropy. Pro své občany nekompromisně žádá bezvízový styk, který se Evropa zdráhá zavést nejen kvůli bezpečnostním hrozbám, ale zejména z důvodu  dlouhodobého porušování práv a svobod na území Turecka ve vztahu ke Kurdské menšině. Pokud Turecko opravdu smlouvu vypoví, vznikne obrovský tlak zejména na jeho odvěkého rivala - Řecko. Řecko, které se vzhledem k míře svého zadlužení, výkonností své ekonomiky a úrovni HDP nemělo stát členem EU, a bude potřebovat v této oblasti zásadní pomoc. Pomoc od svých sousedů jako Bulharsko, Rumunsko, Albánie, Makedonie anebo Srbsko? Od těch asi nikoliv. Zase bude tisknout pan Draghi v ECB Eura a zaplatíme to my všichni z našich daní podle rozhodnutí elitářů z Bruselu. Maďarsko má alespoň plot.

Až čtrnáctkrát více uprchlíků než z Turecka do Řecka ale proudí nyní z Libye do Itálie. Výchozím bodem pro cestu přes moře se čím dál častěji stává Egypt, přičemž balkánská trasa už prakticky neexistuje. Pokud budou migrační proudy ze západní Afriky směrem do Libye pokračovat, musíme počítat se 300 tisíci lidí, kteří letos ze západní Afriky uprchnou do severoafrických zemí, a pak budou směřovat dále do Evropy.

 Rok a půl po začátku masové uprchlické vlny do Evropy nemá Unie účinnou obranu. Nedostatečné je také vracení neúspěšných žadatelů o azyl do zemí původu. Největší migrační krize v Evropě od konce druhé světové války pokračuje stejně jako válka v Sýrii. Po odstranění Kadáfího v Libyi není s kým jednat. Pašeráci lidí zejména v severní Africe jsou aktivnější než předtím a statisíce lidí jsou připraveny kdykoli vydat se na nebezpečnou cestu do Evropy. Svědčí o tom i internetová kampaň řízená pašeráky, která láká do Evropy mimo jiné na snadno dosažitelné peníze, ubytování zadarmo, ale i lehce dosažitelné ženy. Německá CSU poprvé za 11 let nepozvala na svůj sjezd tradičního koaličního partnera - kancléřku Merkelovou (CDU). To také o něčem svědčí.

Takže závěrem lze říci, že Salcburské fórum neřešilo zásadní opatření k zajištění naší bezpečnosti ale dohodlo se na méně důležitých věcech. Stejně koná i bezzubá EU se svými elitáři. Podobně jedná i Sobotkova a Babišova vláda, která na jednu stranu odmítne přerozdělovací uprchlické kvóty, ale na druhou stranu obratem vyčlení více než 500 milionů Kč pro tzv. "integrátora" pro přijetí až 6 000 ilegálních imigrantů na naše území.

Předpokládám, že to všem dojde až v okamžiku, kdy již bude Afrika v Evropě. To již ale bude pozdě a naše děti nám to nikdy neodpustí.