Trvalá a konkrétní podpora zemí západního Balkánu při zadržování ilegální migrační vlny nebo důsledné sdílení dat jako účinný boj proti terorismu. To jsou některé body, na kterých se během pražského summitu 3. a 4. listopadu 2016 shodli ministři vnitra zemí "Salcburského fóra" a západního Balkánu. Salcburské fórum vzniklo v roce 2001 jako platforma pro dialog ministrů vnitra zemí střední a východní Evropy především k tématům policejní spolupráce či ilegální migrace. Fórum má dnes devět členů, vedle Česka jde o Rakousko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko a Chorvatsko. Jednání se tradičně účastní země západního Balkánu, např. Srbsko, Albánie či Moldavsko. Pražského summitu se účastnil také ministr vnitra Malty – příští předsednické země EU – a zástupci Evropské komise, Europolu nebo Froxtexu.

Kromě spolupráce při boji proti terorismu a nelegální migraci byla hlavními tématy fóra v rámci českého předsednictví přeshraniční spolupráce při pátrání po pohřešovaných dětech a potírání drogové kriminality. Ministři vnitra přijali v Praze společnou deklaraci, jejíž závěry předloží Radě ministrů EU. V rámci společné deklarace se ministři vnitra Salcburského fóra mj. shodli, že je potřeba hledat společná realistická řešení, která povedou k posílení kontroly vnějších hranic EU a trvalé podpoře zemí západního Balkánu i členských států EU v přední migrační linii. Padla také shoda i na tom, že je potřeba důsledně odlišovat skutečné uprchlíky před válkou a perzekucí před ekonomickými migranty, stejně jako zajistit registraci uprchlíků ještě před vnějšími hranicemi EU. Nevím jaká realistická řešení ministři vnitra hledali, ale je jasné, že to nebyla ta, která se dlouhodobě nabízejí. Třeba provádění prvotní registrace ilegálních imigrantů již v mezinárodních vodách v případě, že se jedná o plavbu na pašeráckých lodích, člunech a bárkách. To ve skutečnosti ze strany pobřežní a pohraniční stráže EU neprobíhá, protože by se muselo vrátit ke břehům Libye absolutní většina tzv. "azylantů", tedy Syřanů (prokazatelně minimálně 1/3 z nich nejsou Syřané), Afgánců, Iráčanů, Eritrejců a bůh ví koho ještě. Naopak, jsou dováženi na území převážně Itálie anebo Řecka, kde se potom zdlouhavě legalizuje jejich nelegální pobyt a to vše jenom proto, abychom náhodou někomu z nich neublížili. Podle oficiálních statistik z EUROSTATu jsou však čísla žadatelů o azyl ve státech EU pouze za druhé čtvrtletí letošního roku více než znepokojující. Závažnost je o to  větší, že celková čísla nemají klesající tendenci oproti stejnému období loňského roku. Jen za druhé čtvrtletí roku 2016 (duben-červen 2016) požádalo prvotně o azyl více než 306 000 Syřanů, následováno 50 300 Afgánců a 34 300 Iráčanů.

Březnová dohoda mezi Bruselem a Ankarou počítá s odchodem desítek tisíc lidí. Na zpáteční cestu přes Egejské moře se jich však zatím nevydalo ani pár set. Výrazně drhne i druhá fáze výměny.

Řecké úřady vyhostily od začátku letošního dubna asi 600 ilegálních imigrantů, kteří na člunech a bárkách překonali Egejské moře nebo je ve vlnách zachránila pobřežní stráž. Turecko naopak do Evropy legální cestou vyslalo asi 900 běženců. Vyplývá to ze statistik Evropské komise.