Nejsem politický analytik, který zkušeně hodnotí amerického prezidenta Joe Bidena a důvody proč Tálibán bez boje ovládl Kábul a postupně celé území. Na pomoc jsem si vzal knihu Henryho Kissingera „Uspořádání světa“ z roku 2014, kde v kapitole „Války v Afghánistánu a Iráku“ (str. 323) popisuje důvody zahájení války po útocích al-Káidy z 11. září 2001 v USA.

Nechci popisovat celou kapitolu, ale co mě zaujalo, bylo konstatování, že situace se nelišila od scenérie, kterou tu v roce 1897 nalezl mladý Winston Churchill: „S výjimkou žní, kdy si pud sebezáchovy vynucuje krátké období příměří, pathánské kmeny neustále vedou nějakou soukromou nebo kmenovou válku. Každý muž je zároveň válečníkem, politikem a teologem. Každý velký dům je zároveň skutečnou feudální pevností… Každá vesnice má zajištěnu vlastní obranu. Každá rodina si pěstuje svou krevní mstu, každý klan své dědičné nepřátelství. Početné kmeny nebo jejich svazy mají řadu účtů, které si musí vyřizovat s jinými. Nic nezůstane nikdy zapomenuto a málokterý dluh zůstane nezaplacen.“
V závěru kapitoly autor konstatuje, že pokud nemá v Afghánistánu nastat mocenské vakuum, je zapotřebí vyvinout zásadní diplomatické úsilí a nadefinovat regionální pořádek, který zabrání tomu, aby se Afghánistán nestal centrem džíhádismu. Pokud se k této či podobné koncepci nepřikročí, je pravděpodobné, že Afghánistán znovu vtáhne svět do svého odvěkého válčení.

Teď je otázkou, zdali se dá s Tálibánem diplomaticky vyjednávat?! Tuto otázku bych nechal na diplomatech. Reakce demokraticky smýšlejících Afghánců je naprosto logická. Nežít v zemi, která se vrací ke kořenům před více než sto lety. Navíc msta na lidech, kteří se podíleli na spolupráci s naší armádou, je zcela reálná. Tady patří velké poděkování armádě, která bravurně zvládla evakuaci z Kábulu do Prahy. Co mně jako politikovi vadí, je reakce nacionalistů, kteří okamžitě v předvolební rétorice začínají strašit občany z násilných činů evakuovaných Afghánců a samozřejmě z nové migrační vlny uprchlíků. Nejmistrnější v této rétorice je předseda SPD Tomio Okamura, který neustále straší migranty za pomoci statistiky z „černé kroniky“ Rakouska a Německa. Bohužel, v závěsu mu sekunduje můj bývalý stranický kolega Jaroslav Foldyna, který navíc staví svoji popularitu na boji proti nepřizpůsobivým občanům v Ústeckém kraji. Chápu předvádění se předsedy SPD před televizními kamerami, kde straší vlnou migrace z muslimských zemí. Ale co nechápu, jeho agresivitu při televizních diskusí, kde mimo jiné uráží svoje oponenty. To by se ve veřejně právním médiu nemělo stávat. Ale to je věcí televizního štábu a moderátora, kteří připravují a řídí diskuse politiků. Mnoho známých mi pokládá otázku ohledně migrace lidí ze zemí zasažené válečnými konflikty. Jak to vidím z pozice člena ČSSD a kandidáta do Poslanecké sněmovny?