Děkuji za slovo. Já jsem to nestihl doříct v té předchozí faktické poznámce. On mi přišel Pavel Blažek, tak o mně neslyšel předtím. Já jsem se tady dovolával jeho právního vědomí, zda opravdu si myslí, že pro takovýto přílepek, který dává sporné kompetence úřadu pro dohled nad politickými stranami, jestli opravdu on jako ministr spravedlnosti je ochoten zvednout ruku. Já si totiž myslím, že tady by měla nastat nějaká základní imunitní reakce, nějaká bazální, tady tohoto ctěného shromáždění. Ta Sněmovna by měla opravdu alespoň ty největší nesmysly odmítnout z podstaty.

Je-li to tedy nějaký strategický krok pana Michálka, abychom řešili střet zájmů - to jsem říkal, budiž, to mu uznám, to nebyl špatný nápad - ale prosím vás, tenhle pozměňovací návrh opravdu ne. To přece nemůže projít, to se nemůže stát součástí českého právního řádu. Opravdu chceme, aby podával žaloby o neplatnosti právního jednání tady ten Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran? Opravdu chceme, aby zasahoval do správních řízení?

Vy moc dobře víte, když jsme ten zákon schvalovali - a já tam měl hodně pozměňovacích návrhů, považuji to částečně za své dítě a mám tam velké části v tom zákoně, které jsem stvořil. Myslíte, že ten úřad funguje perfektně? Víte, kam to povede s jejich výkladem skutečného majitele, osoby blízké, kde prostě není možnost jakýmkoliv způsobem posoudit, zda je skutečně osobou blízkou i ten rozvádějící se manžel nebo ten sourozenec, kterého jsem neviděl 20 let? A tak dále a tak dále.

Oni dostanou do ruky bič a můžou v podstatě napadat kohokoliv. To je právě ten problém té právní normy, která je vždycky zaměřená jenom na jednoho člověka, že to potom nestojí za nic, nefunguje to. Prosím, pojďme tohle vrátit do druhého čtení.