Zdůrazňuji usnadnit, neboť touto cestou již delší dobu kráčíme ve všech oblastech našeho vzdělávání. A nejen v období epidemie Covidu. Zrušení povinné maturitní zkoušky z matematiky, několik desítek verzí maturitní zkoušky, které postupem času nahlodávaly důvěru v jakákoliv rozhodnutí ministerstva školství, mediální neúcta k Cermatu a v současné době aktuální stížnosti související s údajnou vysokou obtížností přijímacích zkoušek na střední školy. Právě zde se pozastavuji nad rozhodnutím, že neexistuje žádná centrálně stanovená spodní bodová hranice výsledku přijímacích zkoušek. Ředitelé tak mohou přijímat i žáky s velmi slabým výsledkem a v druhém kole už jen podle svých požadavků. I zde je tedy cestička zametána a prahy odstraňovány.

Jsem zastáncem opačné cesty spojené nejen s postupným zvyšováním kvality vzdělávání, po kterém všichni již po celou porevoluční cestu volají, ale především cesty spojené s vysokými požadavky na kvalitu samotných žáků a studentů ve všech druzích a typech škol. Hladce proklouznout vzdělávacím systémem a dosáhnout toho nejvyššího vzdělání bez sebemenších problémů je jistě touhou mnohých žáků a studentů, ale tato cesta je cestou postupné degradace výstupů a výsledků vzdělávání. Upřímně věřím, že většina z nás stále touží po kvalitním vzdělávání, které však není zadarmo. Distanční výuka je prostě jiná forma výuky a i ti méně úspěšní by ji měli chápat jako příležitost, že jsou schopni a připraveni i v rámci celoživotního vzdělávání se smysluplně a kvalitně vzdělávat i touto formou. Hledejme chyby nejen v systému, ale též v motivaci, schopnostech a kvalitě našich žáků a studentů.

Všechny typy zkoušek (přijímací, maturitní, státnice,…) přece musí být náročné a obtížné. V opačném případě raději přijímací zkoušky neřešme a na střední školy budou tedy přijati všichni, kteří o studium projeví zájem – i po tom mnohé alternativní názory volají a berou si příklady i ze zahraničí. V takovém případě by však samotné studium mělo být nejen kvalitní a smysluplné, ale také velmi tvrdé a náročné. Na tuto cestu však v současné době nejsme připraveni. V závěru konstatuji, že v jakémkoliv testování máme u nás značné rezervy na rozdíl od kvalitnějších mezinárodních srovnávacích testů a vyvstává zde i otázka samotné podstaty hodnocení žáků na všech stupních škol v českém vzdělávacím systému.

JIŘÍ VONDRÁČEK, ČLEN TOP 09 JABLONEC NAD NISOU