Dobré dopoledne ještě jednou. Dámy a pánové, mnoho věcí bylo řečeno. Myslím si, že lze s celou řadou věcí stoprocentně souhlasit. Některé věci bude třeba ještě dotáhnout. Já si vážím toho a oceňuji to, že se zavádí pojem uvádějící učitel, provázející učitel, třídní učitel, protože si myslím, že to skutečně může napomoci adopci nově vstupujících učitelů do škol, protože to bývá problém.  Ty studie ukazují, že právě mladí učitelé odcházejí v brzké době, protože ne že mají málo peněz, ale protože mají pocit, že se jim nikdo na té škole nevěnuje. Takže já si myslím, že to jsou věci, se kterými budu souhlasit.

Jsem také názoru, co jsem tady už jednou prezentoval, že odborník by neměl být podceňován v pedagogickém procesu, a to ze dvou důvodů. Za prvé, máme málo učitelů. Chybí řádově asi šest tisíc učitelů, jak jsem vyčetl ze studií, a chybí především učitelé matematiky, fyziky, informačních technologií.

To znamená, my jsme schopni dočasně tímto způsobem ten problém vyřešit, ale nejenom dočasně. Já si myslím, že si každý uvědomuje, že současný život je o jakémsi celoživotním vzdělávání, že je třeba se dovzdělávat. A já vnímám jako velmi pozitivní, když lidé, kteří jsou odborně zdatní, si potom udělají pedagogické minimum a budou schopni na školách učit. Takže z tohoto pohledu to vidím nejen jako přechodný, jako náplast, abych tady citoval, ale vidím to možná jako jeden z možných trendů, který bychom měli umět využít a trošku tím dát najevo, že si vážíme třeba těch starších, kteří už nejsou řekněme tak tvůrčí, ale jsou schopni předat své zkušenosti.

V tomto není problém. Já bych chtěl říct, že vnímám tento zákon jako jeden z dalších kroků k celkové reformě školství. O reformě školství stále hovoříme. Já se přiznám, že jsem trošku nervózní z toho, když slyším, že bychom na tom chtěli něco ušetřit. Nemyslím si, že reforma je o tom, že se na ní bude šetřit. Reforma obvykle vyžaduje peníze navíc. A já to potvrdím na reformě financování školství, která tady ve Sněmovně byla kritizována, že to je špatně, že to není cesta, ale ukázalo se, že to je cesta velmi dobrá a ukázalo se, že to školám pomohlo. Pomohlo to především kvalitě v tom smyslu, že máme dneska menší třídy, učitelé jsou zaplaceni a to je něco, co chci říct, že se podařilo v minulých obdobích udělat a myslím si, že i učitelé se dočkali platů, které si zaslouží.

Nicméně si teď musíme říct, že reforma školství s sebou přinese velký tlak nejen finanční, ale samozřejmě i tlak na vzdělávání, na technické vybavení škol, ale co bude klíčové je to, jak učitelé budou připraveni na to, učit předměty koncepčně jinak než učili doposud. To znamená, už to bude skutečně o podstatě věci, už to nebude jenom řekněme encyklopedický výklad. Znamená to skutečně, že musíme učitele dovzdělávat. V tom si myslím, že právě ta odbornost bude sehrávat velmi důležitou roli.

Prosím, pamatujme na to. Já to beru teď spíše jako výzvu nikoliv k tomuto zákonu, ale do budoucna, že bychom měli školství a reformu školství skutečně podchytit i finančně, protože si můžeme uškodit do budoucna a na to ty peníze nebudeme mít.

Co si myslím, a to je zase moje životní zkušenost jako člověka, ve kterém ještě zůstaly zbytky vědce, že věci se mají dělat tak, že se udělá to, co se nazývá research scan, a já si myslím, že v této oblasti bychom se měli poučit od těch zemí, které to umí nejlépe. Už to tady zaznělo. My jsme měli velmi zajímavou cestu do Finska. My jsme navštívili Ministerstvo školství, navštívili jsme Parlament, to znamená výbor pro školství, analogicky jak máme u nás v Parlamentu, navštívili jsme základní školu, navštívili jsme vědecké instituce, navštívili jsme pedagogickou fakultu Univerzity v Helsinkách a všechny tyto věci jsme posbírali. Je to spousta materiálů. Mimochodem, kdokoli z vás se chce na podívat, jsou k dispozici na stránkách respektive na adresářích školského výboru. A podívejte se na to, protože je tam celá řada velmi inspirujících věcí.

Za prvé, a to je to, co bych tady chtěl říci, i když v tom zákonu máme definováno 130 procent průměrné mzdy, ve Finsku nemají učitelé 130 procent průměrné mzdy. Ve Finsku mají učitelé na základním stupni, nejnižším stupni, podprůměrný plat, a na těch vyšších nadprůměrný plat. Takže ono to není jenom o těch penězích. Je to o prestiži, které učitelské vzdělávání má. Svědčí o tom, že pouze 16 procent zájemců o studium na pedagogických fakultách se dostane k tomuto studiu. Čili to je něco, co bych rád viděl i u nás. Musíme prostě změnit tento princip.

A teď - co je toho příčinou? A ukazuje se, že je to možná jednodušší než si chceme připustit. Je to o vzájemné důvěře. Je to o důvěře v toho učitele. Mimochodem, Finové vůbec nemají školskou inspekci. Učitel je ten, který skutečně má důvěru a snaží se dostat k dětem to, co považuje za sebe jako nejdůležitější, ale cíle mu definuje zase Národní agentura, čili v podstatě nechává na tom učiteli, jak se k tomu dostat.