Konkrétně v Plzeňském kraji se jedná o 64 lidí, kteří mají přejít buď na jiná pracoviště do vzdálenějších bývalých okresních měst nebo budou propuštěni. Důvodem je plán provozních úspor, jak jej představila ministryně financí Alena Schillerová na začátku února. Opakuje se tak rok 2015, kdy ministerstvo financí nakonec po velkém odporu samospráv, poslanců a senátorů z velké části od rušení pracovišť ustoupilo. Tehdy jsem jako předseda rozpočtového výboru Sněmovny tento záměr také kritizoval a poukazoval především na absenci koncepce finanční správy a nejednání se samosprávami dotčených obcí.

Ano, šetřit se má. Ale domnívám se, že smyslupně, a ne za každou cenu! Stále se proklamuje přiblížit státní správu občanům. Skutečnost je ale taková, a to se nejedná jen o tento příklad, že se spíše vzdaluje od občana. Snižuje se její dostupnost a v případě finančních úřadů i jistý komfort pro daňového poplatníka. Pak se nemůžeme divit, že dochází k vysídlování menších měst a vesnic. Ne každý, a u starších lidí to platí obzvláště, si rozumí s internetem. Pro řadu lidí to bude znamenat, že dojížděním na vzdálené pracoviště finančního úřadu stráví i půl dne. A osobní návštěva je v řadě případů nutností. Nahradit rušené pobočky podatelnami, kam budou jezdit na dva dny na pár hodin dva pracovníci, je přeci jen slabou náplastí.

Rušení pracovišť finančních úřadů i v trojkových městech (obcích s rozšířenou působností) považuji za chybné rozhodnutí, které zhoršuje dostupnost státní správy na venkově a navíc nepomůže ani k lepšímu výběru daní.