Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo.

Dovolte mi také se krátce vyjádřit k obsahu této novely občanského zákoníku, občanského soudního řádu, který je, tak jak jsem tady myslím už říkal v rámci druhého čtení, velkým dluhem, dluhem nás zákonodárců vůči elementární spravedlnosti a respektování toho, co je naprosto standardní a běžné jinde v civilizovaných zemích nejenom Evropy, a sice že není možné dítě, které nemá možnost se jakkoliv bránit, vystavit situaci, kdy v osmnácti letech potom startuje do života s batohem, břemenem dluhů, kdy o tomto břemeni, o tomto batohu, se dozví v okamžiku, kdy je mu osmnáct let a někde v poštovní schránce mu přistane dopis, kterým je mu oznámeno, že dluh, který vznikl často absurdně v raném dětství bez vědomí tohoto dítěte, je vymáhán podobou exekuce.

Chtěl bych v této situaci také odkázat na důvodovou zprávu tohoto sněmovního tisku 984. Je velmi precizně a podrobně zpracovaná. Je tam také to komparativní srovnání s jinými, nejenom evropskými zeměmi. Ministerstvo spravedlnosti si tady dalo velmi pečlivou práci s přípravou. Skutečně tam můžete nalézt ta srovnání, která se týkají této problematiky, otázky nabývání zletilosti a práv a povinností dětí.

Dovolte mi ale také připomenout to, že k dnešnímu datu jsme tak trochu doklopýtali, protože přesně za měsíc - 5. dubna 2021 - to budou dva roky, kdy kolegové Jan Bartošek, Kateřina Valachová, Patrik Nacher, Lukáš Kolařík zde předložili ten sněmovní tisk, kterým navrhovali řešit tuto problematiku. Pan premiér se poté na jednání vlády rozčiloval, jaká to je prasárna; cituji doslova jeho slova, že něco podobného je v České republice možné. Nicméně potom byla nějaká shoda na úrovni vlády a Ministerstva spravedlnosti, že je potřeba připravit kvalitní legislativní řešení, které by řešilo nejenom tu problematiku dluhů, ale i nabývání zletilosti dětí a těch práv a povinností s tím spojených a z toho vyplývajících. Proto se celý ten proces poněkud vlekl. Nicméně jsem rád, že jsme dnes na jeho konci, minimálně tady v té první fázi na půdě Poslanecké sněmovny a považuji to za skutečně velmi, velmi důležité.

Ta situace se sice částečně změnila, protože jsou tady judikáty soudů i Ústavního soudu. Typicky je možné poukázat například na to, že Ústavní soud jasně judikoval, že je nepřípustné vymáhat dluhy za poplatky v rámci komunálního odpadu, které města vymáhají po dětech, poplatky, které nebyly zaplaceny. Toto už bylo judikováno, přesto některé soudy toto stále nerespektují, a ta rozhodovací praxe soudu v tomto smyslu není jednotná. Je tedy důležité, abychom touto úpravou, kterou dnes projednáváme, ty věci postavili zcela najisto.

Kolegyně Kateřina Valachová zde uváděla ty příběhy, já bych mohl pokračovat. Existují organizace, například Tady a teď, které aktivně pracují ve prospěch těchto dětí a kde si ty příběhy můžete přečíst. Skutečně někdy rozum zůstává stát, jak je možné něco podobného v České republice v 21. století. Víte, ten problém se často týká těch, kteří už svým životním osudem se dostaly do situace, za kterou samy nemohou, kterou si samy nezavinily. Jedná se velmi často, nebo, řekl bych, téměř většinově o děti v dětských domovech, které v situaci, kdy potom v 18 letech se mají postavit na vlastní nohy v situaci, která pro ně není vůbec jednoduchá, protože nemají tu oporu ve funkční a fungující rodině, tak v tom okamžiku, kdy například i s podporou různých neziskových organizací, s podporou samotného dětského domova, získají nějaké vzdělání tak, aby mohli se samostatně postavit na svoji životní dráhu, tak v tom okamžiku je fakticky stát klepne přes prsty s tím, že tady vznikl nějaký dluh v jejich dětství, v době do 18 let, ten dluh nebyl uhrazen a v tuto chvíli často z velmi malé jistiny nárůstem, obrovským nárůstem toho příslušenství, různých penále, pokut, úroků a podobně je tento dluh po těch dětech, které nemají v těch 18 letech na tom startu fakticky žádný příjem, tak je, tak je dramaticky vymáhán. A to už nemluvím o případech, kdy tyto děti například potom přicházejí o finanční částky například ze sirotčích důchodů, které měly naspořené a které jim měly umožnit alespoň trochu hladší start do života, a které jim v tom okamžiku jsou zabaveny v rámci exekucí. Nepovažuji to za správné, ani morální. To už v žádném případě ne.

Kolegyně, kolegové, dovolte mi požádat nejenom o podporu celého toho tisku, ale také o podporu pozměňovacího návrhu, o kterém na konci hovořila zpravodajka Kateřina Valachová. Je to pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem číslo 7330, který jsem předložil spolu s kolegou Janem Farským a který reaguje na tu praxi, která bohužel je u nás stále velmi častá, až není stoprocentní, to je potřeba říci, ale bohužel stále u nás platí, kdy veřejné instituce, obce, města, knihovny, dopravní podniky a další, prostě instituce s podílem státu z obavy, že by snad mohly porušit pravidla pro správu veřejného majetku, že by porušily pravidla toho spravedlivého a správného hospodáře, tak se obávají tyto exekuce, tyto dluhy zastavovat. Je to jenom z toho důvodu, že mají obavu, že by mohly čelit trestnímu stíhání.

Ono to fakticky není pravda. Už dnes ten výklad je naprosto jasný a možný. V těchto případech je možné, je možné upustit od vymáhání těchto dluhů, aniž by tím ta instituce, ta organizace porušila právní řád. Nicméně ty obavy tady stále přetrvávají. My jsme přesvědčeni, že by bylo vhodné v rámci této novely tu věc postavit najisto, a proto do přechodných ustanovení, čili nikoliv do těla toho zákona, to znamená, my tady vkládáme nové přechodné ustanovení, které se vztahuje pouze k těm dluhům, které vznikly před nabytím účinnosti tohoto zákona. Pořád se tady bavíme, možná mě paní ministryně opraví, o nějakých téměř 5000 případech dětských dluhů v České republice, takhle nějak se to číslo pohybuje, tak my zde navrhujeme napevno stanovit, že v případě, že dojde k odpuštění takového dluhu veřejnoprávní institucí, takže tato veřejnoprávní instituce nejedná v rozporu s pravidlem povinnosti spojených se správou majetku. To je předmětem toho našeho, toho našeho pozměňovacího návrhu. Směřuje zpětně, protože tu budoucnost řeší návrh samotný. K těm situacím prostě už nebude docházet. Ale stále tady máme případy, a je jich bezmála 5000, které by bylo vhodné tímto způsobem umožnit řešit.