Vážený pane místopředsedo, vážené paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové, ještě jednou. Já bych nyní vystoupil už tedy k samotnému věcnému obsahu této velké novely exekučního řádu a občanského soudního řádu. Je to z mého pohledu jeden z nejdůležitějších tisků, kterými se v tomto volebním období zabýváme. Také s obrovským společenským, ekonomickým i právním, dopadem na realitu současné České republiky.

Možná že ta covidová současnost ještě zdůrazňuje a znásobuje ty dopady, které v případě, že dokážeme řešit na straně jedné tu minulost, kterou si vlečeme s sebou jako kouli u nohy - mám na mysli a budu o tom za chvíli hovořit to množství exekucí, s kterými se dnes aktuálně v České republice potýkáme - a pokud zároveň se nám podaří nastavit taková pravidla, která vytvoří v České republice spíše trampolínu, než nějakou síť.

To znamená, dokážeme účinnými opatřeními připravit ten systém tak, abychom dokázali lidi, kteří se dostanou do problémů s plněním svých závazků, dostat je zpátky do systému, tak to bude mít pozitivní efekt na všechny účastníky toho procesu. Musíme na straně jedné šetřit práva věřitelů a pokud je to možné, tak zajistit to, aby v maximální možné míře byly jejich pohledávky uspokojeny.

Na straně druhé je potřeba, aby ten celý systém fungoval, aby byla nastavena pravidla jak pro exekutory, tak pro exekuční soudy, aby skutečně ten systém byl funkční a pomáhal. Bude to mít obrovské beneficium i pro stát, protože stát samozřejmě nebude přicházet o ušlý příjem daňový a další. A lidé pokud možno se dostanou z té šedé zóny do reálných ekonomických vztahů i směrem ke státu.

Je důležité také připomenout to, že exekuce tady nevisí úplně ve vzduchu, že je tady přímá souvislost i s novelou insolvenčního práva, která byla projednána touto Sněmovnou před rokem a půl, která je také velmi důležitá. V tuto chvíli zde leží další novela insolvenčního zákona, částečně i implementační, i té se věnujeme. A samozřejmě jsou to spojité nádoby. Protože ideální situace je, aby lidé nesetrvávali v rámci exekučního řízení, ale aby byli motivováni k tomu, aby prošli procesem oddlužení a měli skutečně zcela čistý stůl a možný nový životní restart.

Dovolte mi krátce jenom připomenout, abychom věděli, v jakém prostředí se v tuto chvíli pohybujeme. V tuto chvíli čelí alespoň jedné exekuci v České republice cirka 720 tisíc občanů. Je vedeno celkem bezmála 4,5 milionů exekučních řízení. Je potřeba spravedlivě říci, že ten počet klesá. Neroste, ale naopak klesá. To znamená, jsou tady nějaké pozitivní efekty, to je bezesporu. Ale pořád je to obrovské číslo. Skoro v průměru to vychází šest exekucí na jednu osobu a více, jak 150 lidí má deset a více exekucí. To znamená, jsou to dramaticky vícečetné exekuce. Bezmála polovina z těch 720 tisíc čelí více, jak třem exekucím. Čili je to samozřejmě obrovský společenský, ekonomický i ve finále politický, problém.

Ten problém tady samozřejmě vznikl historicky. Nesou na tom svůj díl viny samozřejmě i politické reprezentace, které tady umožnili vznik tohoto prostředí. Ale řada věci se v minulosti už podařila úspěšně změnit. Připomněl bych to, že došlo k omezení nepřiměřených odměn, jak v rámci advokacie, tak v rámci exekuční praxe. Došlo k zamezení praxe exekucí na základě rozhodčích nálezů. To všechno jsou pozitivní věci.

Stejně tak bych rád připomenul i to, k čemu přispěl kolega Jaroslav Klaška, poslanec v minulém volebním období, kdy se mu podařilo prosadit novelu zákona o spotřebitelském úvěru a zásadním způsobem omezit ten naprosto nekontrolovaný byznys v rámci nebankovních půjček, který zde existoval. Tudíž mnoho z těch věcí, které dnes ještě jako reziduum z minulosti budeme řešit, tak dnes už fakticky možné nejsou a sektor nebankovních půjček je regulován ze strany České národní banky a ten jejich počet se pohybuje někde kolem devadesáti institucí.

To všechno je pořádku. Stejně tak jako už mnou zmiňovaná novela insolvenčního zákona. Ale my tady nyní stojíme před důležitým - a řekněme možná posledním, čtvrtým, krokem - a to je to, abychom upravili celý exekuční systém v České republice a to je ta dnešní novela, kterou zde projednáváme.

Jak jsem říkal, má dvě rovinu. Jednu rovinu řešení problémů z minulosti. Tady krátce připomenu některé pozměňovací návrhy, pod kterými jsem podepsán a požádám vás o jejich podporu. Na straně druhé potom budu hovořit o tom vytvoření toho systému do budoucna.

Pokud jde o tu minulost, tak už při jednání ústavněprávního výboru některé návrhy byly přijaty a prošly a jsou obsaženy v tom velkém komplexním pozměňovacím návrhu pod písmenem A, o kterém jsem se už tady hlasováním rozhodli, že ve znění této úpravy budeme dále jednat. 

Připomněl bych dva body, které se týkají minulosti, a to je zastavování marných bagatelních exekucí do výše 1 500 korun. Pozměňovací návrh, který jsme připravili společně se ctěným kolegou Patrikem Nacherem a dalšími a v zásadě řeší ten problém právě u těch malých bagatelních, ale marně vymáhaných exekučních řízení do 1 500 korun. Co bude obsahem této úpravy? Pokud tři roky před účinností zákona je tato exekuce vedena zcela bezvýsledně, tak dojde k výzvě ke složení zálohy. Je tam, jestli se nepletu, lhůta 30 dnů. Pokud oprávněný tuto zálohu nesloží, tak je zastavena. Ale, a to je důležité a potřeba říci, my se snažíme skutečně vždy hledat vyvážená řešení. To jsem na začátku neřekl, ale víte, už jsem to opakovaně říkal u novely insolvenčního zákona - je potřeba hledat řešení vyvážená, proto zde neříkáme jenom exekutor zastaví, ale zároveň náleží 30 % jistiny - upozorňuji, že to jsou bagatelní pouze do výše 1 500 korun, takže 30 % jistiny náleží formou slevy na dani z příjmu, tzn. nebude se to přímo vyplácet, ale bude zde umožněna forma slevy na dani z příjmu. A 30 % paušálních výdajů potom bude formou náhrady, která bude určována exekučním soudem, umožněna vyplatit také exekutorovi. To znamená, všichni zainteresovaní tady budou mít nějaké beneficium. Exekutor dostane 30 % nákladů z něčeho, co by pravděpodobně nikdy nevymohl, protože ty exekuce jsou vedeny tři roky naprosto marně. Věřitel také nebude zcela upřen na svých právech, tzn. dostane 30 % slevou na dani z příjmu. A zároveň ta exekuce, která ten systém skutečně teď plně zahltila, bude ukončena.

Je potřeba tady připomenout, že náhrada exekutorům ve výši 30 % v návrhu je uvedena maximálně do počtu deseti exekucí proti témuž povinnému, tak aby nám nemohlo být vyčítáno, že tady řešíme naprosto neopodstatněný příjem některých velkých exekučních úřadů. Vedli jsme o tom dlouhou debatu i v rámci druhého čtení. Je zde pozměňovací návrh tuším pana kolegy Koláříka a dokonce ve dvou variantách tak, aby to bylo omezeno na pět případně tři vedená řízení. Za sebe říkám, že my jsme připraveni k tomu kompromisu a určitě jsme připraveni podpořit za KDU-ČSL variantu s těmi pěti exekučními řízeními, kde by příslušela ta náhrada. Všechny další už by byly zastavovány bez náhrady exekutorovi.

Tolik tedy tato věc. Další směrem k minulosti je naše lidovecké milostivé léto. Je to opět návrh, kterým chceme umožnit řešit problémy z minulosti. A zároveň tady zase hledat vyvážené řešení, kde neznamená, že dluhy se prostě smažou, jako kdyby neexistovaly. To by byl velký hazard. To by byl obrovský hazard, proto my jsme přišli s tímto konceptem, který vychází nakonec i ze staré historické biblické tradice, kdy jednou za 49 let se odpouštěly dluhy, začínalo se s čistým stolem takříkajíc. Pravda, může být debata i historická, jestli toto bylo někdy reálně naplněno. To je věc možná poněkud sporná. Nicméně, ten samotný princip si myslím, že je naprosto oprávněný a opodstatněný. A znovu říkám: Budeme-li se bavit o milostivém létu, bavíme se o jednorázové možnosti. Jednorázové nabídce, podané ruce tomu danému dlužníkovi, kterému říkáme: Chceš-li se zbavit svého dluhu, tak věz dlužníku, že musíš zaplatit minimálně to, co dlužíš. To znamená jistinu. Pokud vznikl dluh na jistině deset tisíc korun, tak danému dlužníkovi dáváme možnost, aby do půl roku od účinnosti zákona, protože tam bude účinnost tři měsíce u tohoto opatření a po třech měsících on dostane tři měsíce jako možnost, čili reálně to bude šest měsíců, půl roku, aby si zajistil prostředky na to, aby uhradil dluh, který reálně vznikl. To znamená, věřitel na tom nebude bit v tom smyslu, že dostane jistinu uhrazenu. A k tomu, abychom opět šetřili práva i těch, kteří budou administrovat, tak jsme zde zakomponovali podobně jako u zastavování marných bagatelních exekucí odměnu exekutorovi ve výši 750 korun. Tu bude opět hradit povinný.

Chci zdůraznit to, že ta částka nespadla z Měsíce. Vycházíme z dat, která poskytla Exekutorská komora, která sdělila, že průměrné náklady na zastavení exekučního řízení činí 740 korun bez DPH. My jsme to tedy zaokrouhlili nahoru a v tom návrhu zákona je částka 750 korun jako náhrada exekutorovi. Čili zaplatit jistinu plus 750 korun. To se týká všech dluhů, které má povinný vůči státu. A to včetně institucí, organizací se státním podílem, tak jak je to definováno v zákonu. To znamená, bude se to týkat např. i organizací, podniků s účastí měst, krajů apod. Prostě veškeré státní instituce i s drobným podílem státu budou v této první části veřejnoprávního milostivého léta, kdy skutečně platí pravidlo: Zaplať jistinu! To znamená, pokud někdo nezaplatil např. poplatek v knihovně, tak ten poplatek bude muset zaplatit. Ale budou mu odpuštěny všechny další narostlé náležitosti tzv. příslušenství, jako jsou úroky, penále, pokuty atd. To je ta podaná ruka ze strany státu. Je to věc jednorázová, bude platit pouze ty tři, resp. šest měsíců po schválení tohoto zákona. A pokud dotyčný této nabídky nevyužije, tak do budoucna už se v tomto zákoně tak, jak bude schválen, věříme, nebude opakovat. Musel by být přijat nějaký nový podobný instrument.

Tuto část toho veřejnoprávního milostivého léta už podpořil ústavně-právní výbor, je obsažen v pozměňovacího návrhu A. Já současně přicházím s tou druhou částí, se kterou jsem na ústavně-právním výboru neuspěl, a to je to soukromoprávní milostivé léto, kde my navrhujeme stejný instrument i u vztahů takových, kdy věřitelem, čili oprávněným, je soukromá osoba. Nicméně jsme si vědomi toho, že zde je potřeba vnímat to, že se vlastně svým způsobem vlamujeme do soukromoprávních vztahů, a proto přicházíme s modelem, který odpovídá tomu, co je už inspirováno občanským zákoníkem, kde v § 1805 odst. 2 se hovoří o tom, že příslušenství jistiny vymáhané pohledávky stanoví právě její výší, tedy 100 procenty, byť v situaci, kdy je věřitel neodůvodněně nečinný a vymáhání oddaluje. Čili Občanský zákoník hovoří, že přiměřené příslušenství je ve výši jistiny, tedy 100 % jistiny. Proto přicházíme s modelem 1+1, kde bychom chtěli dát možnost dlužníku v případě, že chce vyřešit svůj dluh ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, z minulosti, tak i u těch soukromoprávních vztahů má tu možnost zaplatit jistinu a maximálně jednou tolik na tom příslušenství, jako jsou úroky, penále, pokuty plus náklady řízení zase ve výši 750 korun a tento dluh mu bude odpuštěn, resp. on nebude odpuštěn, protože bude uhrazen. Jistina bude uhrazena a jednou tolik na příslušenství.

Velmi často se samozřejmě stává, že to příslušenství už je díky tomu, jak jsou započítávány pohledávky, uhrazeno, takže to samozřejmě bude započteno a bude postačovat doplatit výši jistiny samotné.

Čili to je ve stručnosti to soukromoprávní milostivé léto. Velmi detailně se tomu odůvodnění věnuji i v důvodové zprávě. Chci tady zdůraznit jednu věc, ta je myslím taky velmi důležitá. U toho soukromoprávního pojetí je možné v případě, že by byla způsobena nespravedlnost tomu oprávněnému, věřiteli, tak požádat soud, aby podmínku 1+1 rozšířil. Pokud už např. vznikly společenství vlastníků jednotek, bytových jednotek, bytovému družstvu apod náklady s exekučním řízením, které přesahují tu část 100 % jistiny, tak je možné požádat soud v těchto důvodech zvlášť hodného zřetele, aby na návrh exekutora bylo dlužníkovi odepřeno osvobození od placení oprávněných zaplacených soudních poplatků a nákladů řízení.

Čili na to pamatujeme. Stejně tak jako s možností osvobození jsou samozřejmě logicky v souladu s požadavky spravedlnosti vyloučeny pohledávky svou povahou sankční, výchovné a plnící generální prevenci, tedy peněžité tresty, majetkové sankce, výživné, náhrady škody na zdraví a podobně. To samozřejmě ctíme, respektujeme. A tam toto beneficium milostivého léta možné využít není.

Tolik tedy ta první část, to, co se týká té minulosti. A krátce bych ještě pohovořil o té budoucnosti, to znamená o tom, co navrhujeme a co bychom chtěli, aby platilo směrem do budoucna. Nejprve se soustředím na jednotlivosti a následně na konci potom připomenu i systémové řešení v podobě toho, co bohužel v mediálním prostoru zní nejčastěji, a to je otázka místní příslušnosti exekutorů. Je velmi důležitá. Mnohému by pomohla. Nicméně chci všechny upozornit na to, že jsou tady jednotlivé dílčí návrhy, které jsou stejně nebo podobně významné a důležité. A bude dobře, když i na ně soustředíme naši pozornost. A věřím, že i kolega Patrik Nacher o tom bude hovořit, protože řadu dílčích návrhů dáváme společně. A ukazuje se, že tady skutečně nejde o to, kde kdo sedíme, ale do jaké míry cítíme odpovědnost za řešení problémů exekucí v České republice.

K jednotlivostem. To, co prošlo ústavně-právním výborem, je už například sjednocení penále u zdravotního a sociálního pojištění. V České republice bohužel v tuto chvíli platí to, že u dluhu na sociálním, resp. zdravotním pojištění neplatí to, co je standardní podle občanského zákoníku, a to je tedy úročení ve výši zhruba 8 % plus reposazba ČNB, ale dnes je zde paušálně stanoven úrok z prodlení ve výši 0,05 % za každý den prodlení, což když se spočítá, tak fakticky tedy nečiní těch 8 % plus reposazba ČNB, ale nějakých 36-35 % ročně, což je zcela neodůvodnitelné. Opakovaně na to bylo v této sněmovně upozorňováno. A dovolil jsem si tedy navrhnout tuto úpravu, aby byla spravedlivá - prostě dostat na stejnou roveň pohledávky státu, resp. státu a zdravotních pojišťoven a soukromé pohledávky tak, aby zde platila stejná pravidla.

Je potřeba ale také připomenout, že ten pozměňovací návrh ponechává privilegia vymáhání pohledávek na pojistném na zdravotní, příp. sociální pojištění, to znamená, že část těch pohledávek zdravotních pojišťoven je sráženo zaměstnanci z hrubé mzdy. Zdravotní pojišťovny jsou při vymáhání svých nedoplatků na pojistném nadány pravomocí samy vydávat exekuční tituly a tak dále. Čili to není nijak omezeno. Přesto se domnívám, že toto sjednocení bude ku prospěchu. Pravidla mají platit pro všechny stejně bez ohledu na to, jestli to je stát, nebo soukromá osoba.

Další věc se týká humanizace mobiliárních exekucí. Jsem přesvědčen o tom, že to je taky velmi důležitá věc, na které nakonec vznikla shoda, protože pod tím pozměňovacím návrhem je podepsán kromě mě a Patrika Nachera i kolegyně Helena Válková, Marek Benda, Jan Chvojka, Taťána Malá, čili je to věc, která je zcela jistě hodna naší pozornosti. Obsahuje v sobě několik samostatných věcí, jednak pozastavení mobiliární exekuce, tedy exekuce prodejem movité věci při minimální souběžné srážce z příjmu. Čili navrhuje se, aby byl povinný chráněn před exekucí prodejem movitých věcí také v případě, že bude nad rámec zákonných srážek ze mzdy a jiných příjmů dobrovolně hradit částku odpovídající třetině z příjmu nad nezabavitelnou částku, a to až do výše, od níž se sráží příjem bez omezení. Podmínkou je to, aby ta částka byla minimálně 1 500 Kč.

Čili jinak řečeno, povinný bude výměnou za vyšší splátku chráněn před nátlakem exekutora, protože to je ten důvod. Mobiliární exekuce často byly nástrojem, kterým byl vyvíjen nátlak na dlužníka v tom smyslu, aby okamžitě pokud možno plnil povinnosti vůči exekutorskému úřadu. Ten nátlak byl někde často na hraně, někdy i za hranou zákona. Proto jsme přesvědčeni o tom, že je důvodné umožnit pozastavení mobiliární exekuce v případě, že tady bude docházet tedy k souběžnému plnění nad rámec splátkového kalendáře.

Další věc, která s tím souvisí, je omezení souběhu více mobiliárních exekucí, což je podle našeho názoru taky důležitá věc, to znamená pravidlo, které má omezit provádění více mobiliárních exekucí v jednom okamžiku, zavádí se, že výkon rozhodnutí prodeje movitých věcí je možné vést pouze pro jednu pohledávku, vždy samozřejmě s příslušnými omezeními, které se týkají výživného například a podobně. To platí obecně. Ano, i zde u takzvané humanizace mobiliárních exekucí platí, že v případě, že se týká vymáhání výživného a dalších podobných titulů, tak tam tato vstřícnost vůči povinnému samozřejmě není.

Třetí věc, která je součástí tohoto návrhu, je zákaz exekuce prodejem movité věci u zvlášť zranitelných osob. Jsme přesvědčeni o tom, že tady podobně, jako tomu je už ve schváleném insolvenčním zákoně, je vhodné šetřit práva zvlášť zranitelných osob. Aby bylo jasné, koho tím myslíme, tak jsou to osoby pobírající invalidní důchod ve druhém a ve třetím stupni. Dále to jsou osoby, jejichž dluhy vznikly před nabytím osmnáctého věku života. Tam už se mnohé podařilo vyřešit, protože jsme schválili de facto zákaz znemožnění exekucí dětí. A potom se to týká starobních důchodců. Ale tady jsme si byli vědomi toho, že není starobní důchodec jako starobní důchodec. Důchodce. Omlouvám se. A proto jsme tedy stanovili, že možnost využití tohoto moratoria na mobiliární exekuce bude pouze u těch... tou chráněnou osobou bude pouze takový starobní důchodce, který má v daném měsíci důchod, který nepřesáhne výši hrubé měsíční minimální mzdy stanovené nařízením vlády. Čili máme to vztaženo k té hrubé minimální mzdě. Pokud by starobní důchod převyšoval tuto částku, tak toto beneficium dotyčný ztrácí, to znamená nebude v té kategorii zvlášť zranitelných osob. Takže to je humanizace mobiliárních exekucí.

Další věc, která je v několika variantách, myslím, že ji předkládá potom i kolega Kohoutek, my ji zde máme také a budeme ji podporovat, to je povinné nahrávání telefonických hovorů, protože právě při těch telefonických hovorech často dochází k tomu zcela neodůvodněnému nátlaku ze strany exekutora na toho povinného. Jsme přesvědčeni o tom, že tak jako je to i v jiných situacích vhodné, aby i zde docházelo k zachování zvukového záznamu, aby na straně jedné to mohlo být použito jako průkazný materiál, a zároveň ten zvukový záznam také bude chránit toho exekutora, který může správnost svého postupu potom jasně prokázat a doložit pomocí dotyčné nahrávky. Čili není to tak, že to je jenom ve prospěch povinných, ale oboustranně. I ten exekutor se může bránit případnému nařčení z nějakého protiprávního jednání v případě, že to bude moci doložit tím dochovaným zvukovým záznamem. To je tato věc.

Další z těch jednotlivostí - navrhuji ve svém pozměňovacím návrhu, a děkuji za vaši podporu, to, aby v centrální evidenci exekucí, která je vedena exekutorskou komorou, tak aby byla uváděna celková vymáhaná povinnost. Nyní je tam uváděna pouze výše vymáhané jistiny, ale už tam nejsou úroky z prodlení, penále atd. Není to moc odůvodněné. A bylo by dobré pro přehlednost, aby bylo zřejmé, jak vysoké částky skutečně jsou předmětem exekučního řízení. Proto tedy navrhuji, je to velmi jednoduchá věc, ale aby v centrální evidenci exekucí byla uvedena celková vymáhaná povinnost. Zlepšila by se tím samozřejmě informační stránka celé věci i pro veřejnost v České republice.

Další pozměňovací návrh, který předkládám a prosím o jeho podporu, je návrh na umožnění vydání elektronického spisu, a to nejenom tak, jak dnes funguje komunikace mezi exekutorským úřadem a soudem, ale i směrem k povinnému. Tento návrh podáváme opět s kolegou Patrikem Nacherem. Jsme přesvědčeni o tom, že ty náklady, které s tím jsou spojené, protože k tomu byla výtka, že to samozřejmě bude něco stát, jsou relativně drobné. Cena jednoho cédéčka a práce při nahrání celého spisu z databáze na ten datový nosič a zaslání datového nosiče na žádost, nikoliv automaticky každý rok nebo něco podobného, ale má to být na žádost tomu povinnému. V situaci, kdy dnes nevíme, jak to bude po schválení této novely v České republice, neplatí krajská místní příslušnost exekutorů a velmi často ta řízení skutečně vedou úřady na druhém konci republiky, tak toto může být výrazným vstřícným krokem vůči jak dlužníkům, tak celému systému. Není důvod, proč by nemohl i povinný obdržet na vyžádání elektronický spis. Abychom omezili možnost jakéhokoliv šikanózního jednání ze strany různých kverulantů a podobně, tak v tom návrhu jasně říkáme, že za opakovanou žádost o zaslání kopie spisu může exekutor požadovat úhradu nákladů v případě zneužití práva na nahlédnutí do spisu. To znamená není možné, aby každý týden kdokoliv posílal žádost o vydání elektronického spisu. V tom případě už by to všechno bylo zpoplatněno tak, jak má být.

Poslední věc je účinnost. Já jsem se o ní zmínil už jako zpravodaj. Vzhledem k tomu, že z původního návrhu ústavně-právní výbor vypustil tu velkou rozsáhlou úpravu, takzvaného sněhuláka, koncentrace řízení, tak si dovoluji upravit účinnost k 1. lednu 2022. Není důvod, proč by se to mělo dále více odkládat. Samozřejmě v případě, že by byl schválen některý z navržených systémových pozměňovacích návrhů v rámci teritoriality, tak tam ta účinnost samozřejmě bude prodloužena. A to bude předmětem toho legislativně technického návrhu ve třetím čtení, který přednesu potom na závěr celé rozpravy, abychom věděli, že jsou tam některé části, které se týkají třeba i té elektronizace, vytvoření úprav centrální evidence exekucí a podobně, kde je spravedlivé těm institucím, ať už je to Ministerstvo spravedlnosti nebo Exekutorská komora, poskytnout větší časový prostor v podobě těch osmnácti měsíců, jak to nakonec bylo předmětem toho původního návrhu Ministerstva spravedlnosti.

A poslední věc, ale řekl bych taky důležitá, zcela zásadní, jsou ty systémové návrhy úprav exekučního řádu v podobě teritoriality. Víte, že zde tato věc byla opakovaně diskutována. Máme zde předložený pozměňovací návrh skupiny poslanců v čele s kolegou Lukášem Kolaříkem na takzvanou čistou krajskou teritorialitu a koncentraci řízení u jednoho exekutora. KDU-ČSL tento návrh podporuje. Jsem přesvědčen o tom, že to není věc samospasitelná. Představa, že přijetím místní příslušnosti ten systém celý změníme, je podle mého názoru ne úplně odpovídající skutečnosti. Na druhou stranu když se podíváme i do zahraničí, tak vidíme, že nějaká forma místní příslušnosti exekutorů pomůže celý ten systém vymáhání dluhů v České republice nebo kdekoliv výrazným způsobem kultivovat. Já jsem vždycky hledal to vyvážené řešení, proto i zde přicházím s kompromisním řešením, s kompromisním návrhem v podobě spotřebitelské teritoriality, protože jsem si vědom toho, že jsou situace, kdy má oprávněný mít svobodu a možnost si svobodně vybrat exekutora, který bude jeho dluh vymáhat, zvláště u těch složitých situací, které se týkají vymáhání například po osobách podnikajících. Nicméně jsou potom situace, kdy není důvod, proč nejít tou cestou tak jak mnohde v zahraničí, a to je ta krajská místní příslušnost s takzvaným kolečkem, to znamená krajským soudem, který bude ta jednotlivá řízení přidělovat exekučním úřadům.

Dovolte mi krátce připomenout a vysvětlit, v čem spočívá ten princip spotřebitelské teritoriality. Zachovává podstatnou část pozitivních aspektů té čisté krajské místní příslušnosti a zároveň ponechává věřiteli možnost vybrat si exekutora v případě vymáhání pohledávek po podnikatelích, a to jak po osobě podnikající fyzické, tak i právnické. Jinak řečeno v případě, že budu vymáhat dluh po podnikateli, mám možnost si svobodně určit exekutora, který bude tento dluh vymáhat. V případě, že to bude osoba, která je nepodnikající fyzická osoba, tak to bude celé rozhodnuto, určeno krajským soudem formou té krajské místní příslušnosti a koncentrace řízení. To znamená bude tady zachovaná a splněna ta klíčová podmínka jeden exekutor - jeden dlužník. To je tedy ten základní princip. K čemu by to mohlo vést, nebo co přinese tento pozměňovací návrh, bude-li schválen a přijat. Jednoznačně se tím sníží náklady na exekuce, odstranění těch procesních duplicit, a tím se docílí vyšší vymahatelnost pohledávek věřitelů, čili opět pozitivní krok i vůči věřitelům. Státu to přinese vyšší příjmy státního rozpočtu a nižší výdaje na sociální podporu z důvodu méně častých úniků dlužníka do šedé zóny a vyšší legální zaměstnanost, čili pozitivum pro stát. Zaměstnavatelům a státním úřadům se výrazně sníží administrativní zátěž na součinnost, kterou dneska musí vést. My ji tam sice upravujeme i v tom pozměňovacím návrhu a jsou i některé úpravy a elektronizace součinnosti mezi exekutorským úřadem a zaměstnavatelem, nicméně pokud přijmeme tuto kompromisní vyváženou spotřebitelskou teritorialitu, tak výrazně pomůžeme i zaměstnavatelům včetně státu. Princip takzvané spotřebitelské teritoriality zavádí výjimky z teritoriality umožňující věřiteli vybrat si specializovaného exekutora při vymáhání pohledávek po podnikatelích. I proto mimochodem, že toto je často složitější, a to vymáhání není úplně tak jednoduché, jako když vymáháte dluh po fyzické osobě. Proto zde ta svobodná volba zůstává ponechána. Podstatnou výhodou toho návrhu je jednoduchost. Soud pouze posuzuje, zda dlužník má či nemá IČO, nedojde k žádnému zvýšení administrativní náročnosti na soudech, to chci zdůraznit, to je dneska záležitost elektronických systémů, máš IČO, potom to nejde krajským kolečkem, nemáš IČO, rozhodneme my.

Návrh uplatňuje princip občanského zákoníku, kdy jsou na podnikatele kladeny vyšší požadavky než na spotřebitele. Proto tedy mimochodem spotřebitelská teritorialita. Rozlišení je tedy odůvodněné a nejeví žádné znaky diskriminace. Návrh dále zavádí možnost volby exekutora, například toho místně nejbližšího pro vymáhání pohledávek na výživném a náhrady škody. Čili opět, pokud tam je otázka výživného, tak je možnost svobodné volby exekutora. Tu spotřebitelskou teritorialitu předkládáme jako KDU-ČSL ve dvojí variantě. Ta jedna tak, jak byla popsána. A ta druhá a řeknu upřímně doporučoval bych spíše tuto druhou rozšířenou variantu, protože jsem si dobře vědom toho, že tady existují některé privilegované pohledávky, týkající se tedy nejenom toho výživného a náhrad škody a pohledávky náhrady újmy způsobené úmyslnými trestnými činy a podobně, ale že jsou tady další specificky privilegovaní věřitelé, kterým by mohla být přijetím té čisté spotřebitelské teritoriality způsobena skutečně jaksi neodůvodněná újma v situaci jejich vymáhání vůči povinným, protože oni se často dostali do pozice věřitelů zcela nedobrovolně. Proto doporučujeme ještě tu rozšířenou verzi, která má širokou podporu i organizací z neziskového sektoru, a sice, že v případě, že se jedná o ty nedobrovolné svazky osob, jako jsou bytová družstva, dále společenství vlastníků jednotek, čili ta bytová spoluvlastnictví a také obce prvního stupně, protože tam často ti starostové, kteří jsou neuvolnění, vykonávají tu práci po večerech, tak je zatížit ještě tím, že spadnou do situace, kdy budou komunikovat ne s jedním, ale s deseti, dvanácti, třiceti exekutorskými úřady, to by nebylo úplně správné. 

Proto v té rozšířené variantě dáváme tu možnost, aby bytová družstva, společenství vlastníků jednotek, ale také obce prvního stupně měly tu možnost svobodného výběru exekutora pro vymáhání svých pohledávek, dluhů vůči nim způsobených tak, abychom skutečně nezpůsobili další byrokratickou zátěž a nespravedlnost. Věřím, že právě tady ten úkrok a kompromis, který jsem teď popsal, může být pro vás tím argumentem, proč tuto variantu podpořit, protože já jsem přesvědčen o tom, že vyváženější princip řešení místní příslušnosti exekutorů, který by byl ku prospěchu do budoucna celému systému v České republice, těžko u nás najdeme.

Dámy a pánové, omlouvám se za to, že jsem byl poněkud rozsáhlý, ale myslím, že v této věci je potřeba popsat i ty jednotlivé pozměňovací návrhy. Děkuji za vaši podporu. Chtěl bych také poděkovat všem, se kterými komunikuji v rámci přípravy této novely, ať už jsou to neziskové organizace Člověk v tísni, Charita České republika, Institut pro prevenci předlužení a další, stejně tak jako děkuji za zpětnou vazbu ze strany exekutorů, stejně tak jako děkuji za zpětnou vazbu ze strany soudů a dalších a samozřejmě tu spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti jsem už zmiňoval na začátku. Věřím, že pokud budeme velmi zodpovědně posuzovat návrhy, které tady jsou, tak se nám podaří schválit vyvážené řešení, které výrazným způsobem změní a zlepší exekuční prostředí v České republice tak, aby bylo vyvážené, abychom šetřili práva seriózních věřitelů, abychom pomohli zodpovědným dlužníkům, kteří chtějí skutečně svůj dluh řešit, abychom pomohli státu a zároveň ten systém aby byl funkční, aby exekutoři a všichni, kteří s tím mají co do činění, mohli dále plnit své povinnosti, které mají i ze zákona. Věřím, že se nám to podaří. KDU-ČSL jednoznačně takové pozměňovací návrhy, které tady jsou podány v tomto duchu, v tomto smyslu, bude podporovat. Děkuji za pozornost.