Svět kolem nás v poledních letech ovlivňují závažné události. Pandemie a s ní související izolace, dnes válka na Ukrajině. Přičteme-li k tomu vliv internetu a sociálních sítí, kde se velmi často - a vidíme to i my dospělí dnes a denně - lidé uráží, je zaděláno na pěkný malér. Děti a mladiství jsou velmi zranitelní a mnohdy si to ani neuvědomujeme.

Škola má být bezpečným místem, ale i to ne mnohdy platí. Jsou děti, které se vlivem různých okolností stanou terčem šikany, posměchu, útoků ze strany ostatních. Každý učitel se s tím v praxi setkal. Proto jsem více než rád, že v novele zákona o pedagogických pracovnících myslíme také na institut školních psychologů.

Považuji jejich roli za vysoce důležitou a jejich podporu i touto novelou vítám. Bojoval jsem za to s dalšími kolegy dlouho a jsem proto rád, že se nám to nakonec podařilo. Vedle školního psychologa myslí novela i na další podpůrné profese ve školství, jako je třeba logoped.

Bavme se s dětmi, ptejme se jich, dejme jim prostor pro sdílení jejich obav, trápení, ale i radostí. Neberme jejich bolístky na lehkou váhu. Buďme jim přístavem.