My jsme tuto debatu vedli už na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a byla v obdobném duchu, jak tady vystupovali všichni moji předřečníci.

A přidám k tomu ještě jednu věc, která tam také zazněla. Pan ministr samozřejmě chce řídit stát jako firmu a chce, aby všechny instituce, které alespoň trošku souvisejí se státním rozpočtem, měly své účty u České národní banky, protože mu to zlepšuje likviditu a tím pádem je hodnocen lépe, než když tyto peníze jsou někde jinde, u komerčních bank. To znamená, že je tady tento osobní motiv, aby ministerstvo financí jako celek mohlo vykazovat lepší výsledky díky tomu, že část prostředků, které by mohly být u komerčních bank, jsou uloženy u České národní banky a tím pádem vlastně dochází ke cash poolingu a k tomu, že Česká republika jako celek je hodnocena lépe, s tím, že to má samozřejmě i finanční efekty. A to je to, o čem chci mluvit, že v rámci důvodové zprávy se můžete dočíst, že Česká republika by na tom při současné situaci měla vydělat asi miliardu korun ročně.

Moje otázka je stejná, jako na výboru, a to jestli a jakým způsobem se ministerstvo financí, pokud tento zákon bude schválen, se hodlá o tento státní zisk nebo o tento státní výdělek dělit s komerčními nebo veřejnoprávními subjekty, protože zatím je to tam nastaveno tak, ať jsou úroky jakékoliv, tak Česká národní banka a tím pádem ministerstvo financí a tím pádem stát si ponechává většinu a například zdravotním pojišťovnám zůstává nějaká částka, která se podle tohoto zákona nějak vypočítává, zatímco v současné době tomu bylo tak, že úroky byly součástí tzv. fondů prevence, které pojišťovny podle svého uvážení různě pro preventivní činnost využívaly.

Tolik moje otázka, jestli počítá stát s tím, že v případě, že by se třeba zvýšily úrokové sazby a tím pádem by se mohlo stát, že bude pro pojišťovny výhodnější nemít peníze u České národní banky, ale mít je například u komerčních bank, že by ztráty pojišťovnám potom v budoucnu někdy nějak saturoval, vracel apod.

Vím, že tato otázka je spíše řečnická a že s tím stát nepočítá, ale říkám to tady spíše proto, abychom si uvědomili, že bychom při posuzování této věci a tohoto návrhu neměli vycházet jenom ze současné situace, ale i z toho, co může nastat v budoucnu.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovolím si nesouhlasit a jenom uvést na pravou míru financování veřejných institucí. Jsou to veřejné prostředky, jsou to státní prostředky na základě principu financování. Jedná se o státní prostředky. Z praxe, tak jak jsme zvyklí na obcích, pokud žádáme dotační peníze a jsme příjemci dotací, není neobvyklé, ba je běžné, že poskytovatel dotace si určí, na který účet a kam budou jeho peněžní prostředky poskytovány.

V podstatě nesouhlasím s vámi, je to běžná praxe. A u veřejnoprávních institucí se jedná o státní peníze, jsou financovány ze státního rozpočtu. 

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře. Prostřednictvím pana předsedajícího, vážená paní kolegyně, nevím, jestli by se vám líbilo, kdyby vám někdo řekl, že vaše prostředky na účtu Žatce, kde jste starostkou, jsou státními prostředky. Tak to prostě není. Je to tak, že se jedná o veřejnoprávní korporace a veřejné instituce. A je to tak, jak říkala paní senátorka Vrecionová. To znamená, že tyto prostředky jsou sice vybírány a spravovány řekněme státem, nebo pomocí státních nástrojů, ale jsou to prostředky, které platí pojištěnec a jsou potom zprostředkovávány zdravotním pojišťovnám atd. To znamená, že se nejedná o prostředky státu.