Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem se skutečně hlásil o slovo v závěrečné fázi toho předchozího projednávání Pařížské dohody. Měl jsem v úmyslu ještě komentovat tu předcházející diskusi, ale dá se říct, že dneska stojíme úplně v jiném prostředí a jiné konstelaci a tak mi dovolte, abych se teď v podstatě už vyjadřoval k tomu, co je nového.

Především je asi nové to, že skutečně jsme už v závěrečné etapě debaty o tomto zákonu. To, že je tato etapa už závěrečná, se mi zdá proto, že se ukazuje přesvědčení vládní koalice tuto dohodu ratifikovat, tuto dohodu schválit. Také tomu nasvědčuje to, jak vlastně byla zařazena na program. Obvykle jsme se zprávami a dohodami zabývali ve čtvrtek po skončení písemných interpelací v tom dvouhodinovém čase mezi 11.00 a 13.00 hodin, tady na to máme vlastně teď celý budoucí čas až do nekonečna, protože pánové si schválili prodloužení jednání přes 19.00 i 21.00 s tím, že o těchto dohodách je možné hlasovat vlastně v kteroukoli dobu. Ale neobávejte se, přátelé, můj projev není tak dlouhý, abych se tento čas pokusil vyčerpat. To v žádném případě ani možné z logické podstaty věci není.

Zastánci Pařížské dohody, a pan ministr mj. také, uvádějí v médiích, že hlasování o návrhu Pařížské dohody o tomto zákoně, kterým budeme ratifikovat Pařížskou dohodu, brání poslanci ODS, že se vlastně jedná o sněmovní obstrukci. Tady se chci proti tomuto důsledně ohradit. Není tomu tak. Podíváte-li se na záznamy o našich vystoupeních ve stenografických záznamech Sněmovny, tak vidíte, že to množství přihlášených poslanců je vyrovnané. Vystupují jak ti, kteří Pařížskou dohodu zpochybňují, kteří se snaží ukázat její vady, upozornit na její určitou míru škodlivosti pro českou ekonomiku, a také vystupují i její příznivci a také vystupují i komunisté, kteří přisuzují to všechno negativnímu vlivu kapitalismu, se kterým se snaží skoncovat, jak ukázali jejich přátelé o minulém víkendu v Hamburku.

V našich vystoupeních ve Sněmovně nezaznělo nic, co by nebylo v přímé souvislosti s dopady Pařížské dohody. Uvádíme také důvody, které zpochybňují dogma o tom, že se jedná o globální oteplení, které je způsobeno činností lidí za posledních 2,5 století. Nemůže nám tedy nikdo vyčítat, že bychom bránili hlasování o ratifikaci Pařížské dohody. Koalice má dostatečný počet hlasů, aby si mohla prohlasovat takový způsob projednání, který by spěl k tomu závěru co nejdříve. Nakonec to máme již od konce roku 2015, tedy dá se říct, rok a půl, na stole a zatím jsme to projednávali pouze několikrát.

Je třeba především říci, že se stále jedná o první čtení, kterému bude následovat čtení druhé v nějakém blízkém čase, že tedy to zkrácené mediální uvažování a ty dotazy, kterým jsme často vystavováni, jak tedy to dnešní hlasování dopadne a zdali dnes bude či nebude Pařížská dohoda schválena, jsou liché, protože dnes o závěrečném hlasování nemůže být ani řeči. My budeme jednak tedy muset hlasovat na závěr diskuse o návrhu, který jsem předložil, na přerušení projednávání do doby, než nám vláda předloží analýzu dopadu na českou ekonomiku a na ústavní pořádek, a v případě, že k přerušení dojde, tak budeme muset počkat, až vláda odvede svou práci, kterou si myslím, že by odvést měla, a zatím ji neodvedla, a pak, pokud koaličními hlasy nebude tento návrh přijat, tak bude hlasováno o tom, kterým výborům bude tato dohoda přidělena a také i v jakém termínu, tak výbory budou muset učinit. Organizační výbor přidělil projednání této dohody výboru zahraničnímu, já navrhuji v tuto chvíli a pokusím se nezapomenout na závěr projevu svůj návrh zopakovat, aby se tímto zákonem, tedy návrhem, ale on to vlastně zákon je, říkám tedy správně, že to je zákon, kterým se ratifikuje Pařížská dohoda, zabýval i výbor pro životní prostředí. Mohlo by se nám zdát, dámy a pánové, že téma globálního oteplování, neboli, jak se nyní říká klimatické změny, je nějakou novou věcí, která tady je od nějak začátku 70. let, tedy nějakých 30, 40 let, ale není tomu tak. Obavy ze změn klimatu, diskuse o něm ať už na půdě vědy, či diskuse laické už tady byly dávno.