Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Já bych se chtěl vyjádřit tradičně v intencích mých názorů, které mám k této problematice. Jsem pro jadernou energetiku. Myslím si, že bez ní zajištění naší energetické bezpečnosti a soběstačnosti je nemožné. Ten můj názor potvrzují různé události.

Třeba teď jsme v nedávné době zaznamenali v médiích, že Švédsko zažilo v sobotu 6. února v důsledku poklesu teplot veliký problém s dodávkou elektřiny, která souvisela s výpadkem produkce z jaderných elektráren. Švédská televize dramaticky apelovala na občany, aby omezili spotřebu, například aby ani neluxovali svoje byty. Byla omezena činnost průmyslu a byla spuštěna záložní elektrárna, která pro výrobu elektřiny spaluje naftu.

Švédsko muselo navíc importovat elektřinu z uhelných elektráren z Německa a Polska. Cena silové elektřiny z obvyklých 30 eur za megawatthodinu stoupla v tu chvíli na 200 eur za megawatthodinu. Čili zhruba na šestinásobek ceny, kterou u nás v České republice v průměru platíme za silou elektřinu.

V České republice nám zatím podobné situace nehrozí. Máme dosud velmi robustní výrobní a distribuční síť. Právě v tom nejhorším počasí zejména při nízkých teplotách s ohledem na dobré chlazení pracují velmi efektivně naše jaderné elektrárny Temelín a Dukovany. Po 20letém výročí stabilního fungování dosáhla výroba elektřiny v Jaderné elektrárně Temelín letos v lednu celkové výše 1,62 terrawatthodin, byla to tedy rekordní úroveň. Co musíme udělat pro to, aby dodávky elektřiny v České republice nadále byly stabilní a aby naše země zůstala atraktivním podnikatelským prostředím, díky kterému jsme nejprůmyslovějším státem Evropské unie? Dobře víme, že vláda České republiky podepsala jako členská země Evropské unie dokumenty, které Českou republiku zavazují splnit klíčový dokument, kterým je Green Deal. Navzdory tomu, že jsme vládu upozorňovali, aspoň někteří z nás, jak nebezpečný tento souhlas může v budoucnosti pro naši zemi být. Cílem Green Dealu je mj. klimatická neutralita Evropské unie a jejích členských států do roku 2050. Cestou k tomu je dekarbonizace naší energetiky a ekonomiky, která je z necelé poloviny odkázána na hnědé uhlí. Jak můžeme u nás tyto cíle naplnit? Základním předpokladem je široká shoda napříč politickým spektrem, protože elektřina není pravicová ani levicová. Hlavní slovo pak by mělo mít slovo a stanovisko vědců, techniků, odborníků.

My jsme se už tady na půdě Sněmovny mnohokrát zabývali otázkou zajištění energetické soběstačnosti České republiky, která bezpochyby souvisí rovněž s celkovým zajištěním ekonomické bezpečnosti naší země a její dlouhodobé prosperity. Opakovaně se zde vede debata o dostavbě Jaderné elektrárny Dukovany a to tady zmínil pan zpravodaj Dolínek a já to jenom připomenu, že to není rozšíření výroby, že to není výstavba nějakých nových bloků, které doplní stávající kapacitu. Ale je to plánovaná náhrada za ty bloky, které vinou nebo v důsledku ukončení jejich činnosti budou muset být nahrazeny.

Tady přichází podle mého názoru na pořad jednání také, co dál? My víme dobře, že se Česká republika chystá odstoupit od uhelné energetiky. Uhelná komise doporučila vládě schválit jako termín pro odchod naší republiky od uhlí, jak se říká, rok 2038. Je jasné, že vypnutí uhelných zdrojů bude znamenat propad ve výrobě elektřiny. Jak tento propad nahradit, o tom uhelná komise jednala velmi pečlivě, podrobně a její závěr byl také podmíněn těmito stanovisky. Prostě 30 terrawatthodin elektrické energie nám bude chybět. A když nebudeme mít odpovídající kapacitní spolehlivé zdroje energie, tak se budeme vystavovat velkým nedostatkům, energetické chudobě, blackoutům a podobným nežádoucím jevům. Proto si myslím, že bychom měli pobízet naši vládu, ať už to bude vláda tato nebo vláda, která v naší zemi bude po podzimních sněmovních volbách, aby neváhala a vrátila se znovu k přípravě dostavby jaderné elektrárny v Temelíně. Považuji za velkou chybu, když byl v roce 2014 nebo 2015 ukončen tendr na dostavbu Temelína. Ztrácíme tím tempo, ztrácíme tím odborné kapacity a také samozřejmě hazardujeme s dosud pozitivním přístupem naší veřejnosti k jaderné energetice. K tomu, jakou podporu u nás jádro má. My v Budějovicích žijeme 30 kilometrů od elektrárny v Temelíně a přesto víme dobře, že má tato energie u nás velkou podporu.

Co pro to můžeme dělat, abychom jadernou energetiku učinili přijatelnou nejenom pro nás, pro naše občany, ale i pro Evropskou unii, která namnoze o takto zásadních otázkách za nás rozhoduje? Kolega poslanec Babka tady podrobně zmínil studii, kterou na základě iniciativy europoslanců Roba Roose a českého europoslance Ondřeje Knotka, která vznikla a která ukázala, že jaderná energie je nákladově efektivnější než obnovitelné zdroje. Já tady rád slova pana kolegy Babky zopakuji: Vezmeme-li v úvahu i budoucí zásadní zlepšení výkonnosti a účinnosti solárních a větrných elektráren, jádro zůstane i v roce 2050 stále levnější a efektivnější variantou.

Dámy a pánové, já se zde nechci příliš pouštět široce do debaty, kterou rozšiřují stoupenci výroby elektřiny z údajně zcela křišťálově čistých obnovitelných zdrojů s využitím větru a slunečního záření. Ty ovšem často nezahrnují energetické a emisní náklady na výrobu a později začasté nedořešenou otázku nákladné recyklace. Prostě vítr u nás nefouká nebo fouká jenom někde. A sluneční paprsky také holt při zimních inverzích nejsou s to generovat významnější produkci elektřiny. A to nemluvíme o odporu obyvatelstva a obecních zastupitelstev proti výstavbě dalších větrných elektráren. Musím jenom krátce připomenout kauzu fotovoltaiky a její neuvážené podpory z roku 2010. Pořád ročně platíme více než 40 miliard korun na podporu solárních zdrojů, na podporu obnovitelné energie. Vlastně 50 haléřů z každé kilowatthodiny jde na podporu OZE. Tyto peníze by samozřejmě byly dostatečné pro dostavbu obou jaderných elektráren. Čili, krátce řečeno, podpora fotovoltaiky bude do roku 2030 v souhrnu stát naše daňové poplatníky a spotřebitele, kteří platí za energii, zhruba bilion korun.